Už podruhé bere George Clooney naše biografy útokem v přestrojení za šarmantního zloděje Dannyho Oceana. Film "Dannyho parťáci 2", který se stejně jako jednička může chlubit tou největší koncentrací blyštivých hvězd Hollywoodu, má ambice přinejmenším vyrovnat úspěch svého předchůdce, a tak Steven Soderbergh jednoduše nemůže nic nechat náhodě. Proto opět uvidíte Brada Pitta, Julii Roberts a Matta Damona a další hvězdy. A co je pro nás úplně nejdůležitější, opět uslyšíte svébytný rukopis Davida Holmese, který dostal po úspěchu hudební kulisy prvního dílu na starost i soundtrack dvojky.

Pokud si náhodou nejste úplně jisti, kdo že je tento sympatický člověk, pak vězte, že se jedná o populárního irského DJe, producenta a skladatele, který proslul svojí oblibou funky a soulu. Má na kontě nejeden remix slavného jména (za všechny jmenujme například "If You Tolerate This" na výběrovém albu Manic Street Preachers), hudbu k filmům "Přeber si to znovu", "Dannyho parťáci", nově i "Dannyho parťáci 2" a dalším, nahrál i několik sólových desek. Pojďme se ale podívat, jak se jeho zkušenosti projevily právě na soundtracku pokračování "Dannyho parťáků".

Album má v podstatě dvě složky. Polovinu z šestnácti písní (resp. patnácti a jednoho bonusu) tvoří autorské kompozice samotného Holmese, druhou pak výběr skladeb různých interpretů. Ty sahají od swingové "L'appuntamento" mimochodem v podání Ornelly Banini trochu připomínající slavnou "Something Stupid", přes kytarový koncert ve skladbě "Crepuscolo Sul Mare" skladatele Piera Umilianiho až k blues "Faust 72", kterým francouzští Dynastie Crisis trochu připomínají Santanu v jeho nejslavnějších letech, což je mimochodem docela slušný výkon. Jednoznačně však Holmes dokázal vybrat písně chytlavé, s nápadem a výraznou melodikou. Ty i po často velmi dlouhé době od vzniku zejména v dnešní době návratů ke kořenům dokáží strhnout posluchače. Stále se ale Holmesovi podařilo udržet stylovou čistotu, nebo spíše rozmanitost na dostatečně přitažené uzdě a album se mu nerozpadá pod rukama. I když nic není dokonalé, jak se říká. Samotné Holmesovy kompozice zejména v první polovině desky často mají trochu málo náboje a hudební invence, po chvilce poslouchání omrzí. Pro film jsou určitě užitečné a vpravdě téměř dokonalé, ale pro čistě audiální zážitek bych přece jen vybíral asi trochu odlišně, zejména s důrazem na trochu uspořádanější koncepci písně. Abych ale pouze nedštil síru, v druhé polovině alba se tato situace znatelně lepší a Holmesova hudba, postavená na velmi výrazné basové lince a dynamických většinou nezkreslených kytarách, konečně ukazuje v plné míře kvality svého autora. Písně se stávají pestřejšími a lépe poslouchatelnými a rozdíl autorské a převzaté tvorby se až na trochu té elektroniky a modernějšího přístupu stírá.

Ještě jednu věc si dovolím vytknout. Doteď mi není úplně jasné zařazení hned druhé "$165 Million + Interest (Into) The Round Up". Jako jediná z celé desky se nedostala ani do filmu a člověk má pocit, že se musí jednat o něco výjimečného, když ji Holmes zařadil na soundtrack. Zdání však klame, nejen že se píseň nevymyká úrovni alba, ale bohužel ani mojí výtce směřované k Holmesovým písním na první polovině desky. Možná by bývalo stálo za to ji oželet a místo ní zařadit ještě jednu píseň takové kvality, jakou má například předposlední "Ascension To Virginity" od Davea Grusina. Po té už následuje pouze sólo na bicí jako bonus a posluchač tak má nakonec z desky docela příjemný pocit.

Pokud se na tento soundtrack podíváme jako na celek, musíme poznamenat, že obsahuje několik skvělých písniček, počítaje v to i některé Holmesovy. Zbytek, a to je především Holmesova práce, je výtečná hudba k filmu, čímž autor potvrdil svoje nesporné kvality. Ovšem aby se hudba, která je koncipována jako kulisa, vyrovnala hudbě s onou klasickou čistě poslechovou funkcí, to vyžaduje vrcholný um aranžérský a ještě lepší cit pro hudbu i pro film. V této rovnováze jsou zde ještě mezery, ovšem například v autě nebo jako podkres bude určitě Holmes zabírat čelní místa mé osobní hitparády. Při soustředěném poslechu pro silný hudební zážitek je to lepší průměr.