T-Bone Burnett je uznáván především jako producent, ale má mnohaletou praxi i jako skladatel a zpěvák na svých sólových deskách. Nejnovější z nich se nazývá "Tooth Of Crime", a protože je to původně hudba k divadelní hře, očekávejte koncepční album. Zbystřit by měli i milovníci kriminálek.
7/10
T-Bone Burnett - Tooth Of Crime
Vydáno: 12.05.2008
Celkový čas: 39:23
Skladby: Anything I Say Can And Will Be Used Against You, Dope Island, The Slowdown, Blind Man, Kill Zone, The Rat Age, Swizzle Stick, Telepresence, Here Come The Philistines, Sweet Lullaby
Vydavatel: Warner Music
T-Bone Burnetta mohou pečliví čtenáři bookletů registrovat jako producenta, nedávným příkladem jeho ceněné práce je produkce alba "Raising Sand" Roberta Planta a
Alison Krauss. Jako sólového interpreta si jej můžeme poslechnout na zatím nejnovějším albu "Tooth Of Crime". Slovo "nejnovější" je v tomto případě trochu zavádějící, protože hudba je původně určena pro stejnojmennou divadelní hru Sama Sheparda (oprášené v roce 1996), ale až nyní se dočkala zaznamenání.
Dramatik Sam Shepard je spoluautorem poslední písně "Sweet Lullaby", další zajímavostí je, že pod "Kill Zone" je podepsán ještě
Roy Orbison (nedá se to přeslechnout), na bicí hraje slovutný veterán Jim Keltner a s vokály Burnettovi pomáhá jeho bývalá žena Sam Philips.Ti všichni přispěli k vytvoření ponuré a sklíčené atmosféry, což má svůj jasný smysl - budeme-li chtít popsat toto monotematické album jedním slovem, bude to
zločin.
"Tooth Of Crime" má celistvou ponurou atmosféru, hudebně by mohlo oslovit ctitele Waitse či Cavea, ale co mi připomíná nejvíc, to je televizní seriál "Twin Peaks". Ne že by se Burnettova hudba tak podobala Badalamentiho soundtracku, ale nálada je stejná, poprvé mi to došlo při poslechu "Slowdown", v níž jsou velmi povedené dechy. "Tooth Of Crime" by z fleku mohla posloužit k podkresu temného kriminálního filmu.
"Lidé mi říkají, že vypadám jako peklo / Jo, já jsem peklo" - to jsou první slova desky a hned posluchače uvedou do obrazu.
Burnettovy skladby se neposlouchají lehce, je v nich něco drásavého. Občas použije mašinku na zkreslení hlasu a i ve zdánlivě laskavějších písních ("Dope Island") je stále cítit nějaký stín, pachuť krve, špína, zvrácenost, strach, osudová nevyhnutelnost. V tomto ohledu je album hodně výlučné a rozhodně se nehodí k poslechu, když máte chuť na milé nedělní posezení u čaje a sušenek. Ledaže byste svačili s tetičkou, která píše kriminálky.