Když do rádií a na internet unikl první singl "Dégéneration", fanoušci vedli dokonce debaty o tom, že se jedná o remix, ne albovou verzi, protože skladba neobsahovala téměř žádný text. Když se ukázalo, že tato výrazně taneční píseň je opravdu nahrávkou, která desku uvádí na trh, nedá se říci, že by zavládlo nadšení. Taková je ovšem Mylene Farmer - překvapuje i hudebními cestami, u kterých by nikoho nenapadlo, že se po nich vydá, jakkoli to v tomto případě neznamená, že by se jala experimentovat. Právě naopak.

Pilotní singl ale vůbec necharakterizuje celou nahrávku, která je po hudební stránce velmi odlišná od všeho, co kdy zpěvačka natočila. Pryč je totiž temnota, melancholie a z každého tónu kapající deprese. "Point de Suture" je deska optimistická, plná barev a pozitivních nálad, což jsou označení, která by u hudby Mylene Farmer žádný její příznivec nečekal. Jako by se zpěvačka rozhodla pro jednou všechny chmury hodit za hlavu, dobrovolně zničit svou dosavadní image a natočit desku prostě jen pro radost, s příjemnými písničkami. Je tedy zcela logické, že se na nové desce vytratila temná atmosféra, tak charakteristická pro většinu minulých nahrávek. Ale slyšet Mylene jednou s optimismem v hlase také není k zahození. Jen ten obal k obsahu až tolik nepasuje.

Album osciluje od elektronických dupáren ("Dégénération", "C'est dans l'air"), přes diskotékové hitovky ("Sextonik") až po poprockové skladby (výtečný druhý singl "Appelle mon numéro"). Nechybí samozřejmě ani balady, tudíž barevnost nahrávky je zajištěna. Na jednotnou atmosféru se na téhle desce rozhodně nehraje. Samotnou kapitolou je pak duet s Mobym "Looking For My Name", který tak Mylene vrátil její pohostinské účinkování na jeho singlu "Slipping Away (Crier la vie)", který ve Francii dobyl první příčku hitparády. Nová společná skladba je však na albu tou nejobyčejnější, Mobyho nikterak zajímavý hlas jí nepomáhá.

Po hudební stránce učinila Mylene Farmer na "Point de Suture" zvláště oproti minulé "Avant Que L'ombre" nečekaný stylový kotrmelec, kdy se ze zpěvačky pomalých zadumaných písní stala interpretkou rychlých tanečních skladeb. Je to však jen jedna z tváří této dámy, která už si dávno se svým oddaným francouzským publikem může dělat cokoli ji napadne. Třeba i natočit takovouhle mainstreamovou popovou desku.