Dvacet jedna let od doby, kdy se definitivně začala datovat historie Mňágy a Žďorp, tato formace podruhé rekapituluje. Tentokrát však obsáhleji, lépe a včetně aktuálních písniček. Petr Fiala a jeho kapela toho za tu dobu zažili hodně. Každý si jistě pamatuje jejich nezapomenutelné a také nejplodnější období v námořnických oblečcích, začátky, kdy Petr Fiala byl živoucím symbolem nejen introvertních studentů, texty, které byly tak depresivní, až jste si říkali, že jste na tom vlastně docela dobře a v neposlední řadě silné refrény.

Dnes již stálice českých klubů má pořád dost silnou posluchačskou základnu a mnoho z jejího repertoáru zná opravdu každý. Z vlastní zkušenosti vím, že každá dobrá pařba se po půlnoci neobejde bez písniček Mňágy. Když se na seznam skladeb na tomto trojcédéčku podíváte, tak zjistíte, že těch hitů mají opravdu na rozdávání. Je mi úplně jedno, že jsou to písničky většinou dost jednoduché a typicky české. Vždyť toho taky pro českou hudbu udělali docela dost a to nemluvím o těch tisících lidí, kterým hudba z Valašského Meziříčí dělala nebo dělá radost. Skvěle se to zpívá, je to milé, neurážlivé, často úžasně pozitivní hudba s depresivními texty.

Mínusy jsou jasné a já o nich ani nebudu mluvit. Tahle kompilace výborně rekapituluje dosavadní život jedné kapely, která mnoha lidem určila směr. Pokud mám mluvit za sebe, tak jejich písničky mám hodně rád, byť si je již sám od sebe nepustím, nicméně je dobré, že teď lze mít to "ryzí zlato" na jedné hromádce a nemusí se poslouchat i ten odpad, kterého bylo také dost.

Zažili si toho za svou kariéru určitě plno, vypili si svůj pohár hořkosti, zažili i totální euforii. A Petr Fiala nakonec po těch všech řečích o tom, jak je ten život na hovno, prozřel a oženil se dokonce na pódiu. Nechtěl bych omylem přivolat konec téhle kapely, ale Mňága teď podle mého zažívá poměrně slušný happy end.

Všechny tři disky jsou vybrány svědomitě. Překvapí zejména poslední cédéčko a to tím, že nové písně jsou stejně dobré jako ty staré a taková "Kam se dožijem" je dokonce výborná. Potěšilo i zařazení kultovní festivalovky "Matahari". Škoda jen, že v bookletu toho není trochu víc než pět fotek, krátký sloupek Petra Fialy a seznam alb. Ale za tu cenu? Bonbónek.