Najdete stovky lepších muzikantů než New Order a tisíce lepších zpěváků než Bernard Sumner. A je to vidět i na novém DVD "Live In Glasgow". Přesto je tato kapela naprosto nepostradatelným symbolem sbližování rockové a taneční hudby a přísahají na ni armády fanoušků. Měla své kouzlo, zvuk, něco nehmatatelně přitažlivého, jinak si nelze vysvětlit, že se díváte více než hodinu a půl na tři obstarožní chlapy (nový kytarista a klávesák Phil Cunningham zas tak obstarožní není), jak zpocení drhnou své nástroje a hlasivky.

Další paradox tohoto DVD: není to špičková technická kvalita, jen takový dobrý zvuk (osobně jsem tentokrát preferoval Dolby Digital před DTS) a ucházející kamera, na pódiu se to rozhodně nehemží speciálními efekty nebo projekcemi. Pak vám to při sledování dojde - je to koncert nacpaný samými hity, jedna pecka za druhou. Diváci reagují perfektně na novější věci ze dvou výborných posledních desek i na prastaré připomínky Joy Division.

Spád koncertu trochu narušují rozhovory se členy kapely a fanoušky vložené mezi písně. Mimochodem i když je to suchý britský humor, je z jemných náznaků patrné, jak se odlišují názory hudebníků na hudbu a fungování skupiny. S vědomím následujícího rozchodu (ať už definitivního nebo dočasného, kdoví na kolik let) ta slova získávají na významu. Ze koncertu je cítit, jak důležitá pro zvuk New Order byla Hookova basa a jeho samotná přítomnost vůbec.

Druhý disk, koncertní záznamy z osmdesátých let (a pro srovnání současné obrázky z Hyde Parku, které jsou snad jediné koukatelné bez úšklebků), berme jako jeden velký bonus určený opravdu skalním fandům na život a na smrt. Je to rozsáhlý archiv, na který se nebudete dívat každý den, pokud vás samozřejmě nepřitahuje pohled na Hookyho vlasový ohon nebo na Barneyho v trenýrkách, když byl asi o dvacet kilo lehčí.