Původně měla tahle reportáž začínat zmínkou o počasí: že to nakonec tak špatné nebylo, že se člověk aspoň moc nezpotil, což při absenci sprchy na dvoudenním festivalu přijde docela vhod, a že byl aspoň ušetřen spáleninám od slunce. Jenže to nebyla pravda. Takováhle klendra nebyla snad ani v Mariánském údolí před dvěma lety, a to tenkrát bylo září. Přesně to vystihla Sian Evans z Kosheen, když během svého vystoupení do takřka mrazivé noci zvolala: "Kde je léto?!" Léto si vzalo dovolenou. Podobně jako část obyvatelstva Česka, která se vypravila do jižních Čech užívat hudebního maratonu pod názvem Planet Festival. A sluší se hned v úvodním odstavci zmínit, že to i přes to podzimní počasí stálo za to.

Festival, který si už potřetí buduje jméno a který snad proto pro spoustu lidí bude navždy festivalem Love Planet, protože se takhle jmenoval dvakrát, se letos vrátil do svého "rodiště" - na plochu letiště Aeroklubu Tábor. Místo s dobrou dostupností, rozloha dostatečná na to, aby se tři scény na ní umístěné až tak nerušily. Jeden z nejliberálnějších pořadatelských přístupů, co české festivalové publikum zažilo: pitná voda volně dostupná na několika místech areálu a tím pádem PET lahve "beztrestně" pronesitelné a s tím spojená (až na výjimky) mimořádně neotravná ochranka. Davide, díky, máte bod! Ohlašovaná skromná produkce festivalu byla přesto doplněna o mimohudební aktivity, takže kolem hlav návštěvníku se, dokud bylo vidět, pořád někdo vznášel, ať už na paraglidingovém křídle, nebo na kole, což neúnavně komentoval najatý moderátor průměrných kvalit.

Zmíněné tři scény se daly při troše tolerance rozdělit na indierockovou Hýlačku, elektronický Kotnov a nezařaditelnou stanovou Metro Stage, která fungovala jako alternativa pro ty, které nelákalo nic na prvních dvou pódiích. Interpreti sem umístění museli počítat s tím, že zájem o ně v těžké konkurenci bude mizivý (Late Night Venture), i stan však zažíval své světlé momenty - mezi ty by se dal zařadit koncert Please The Trees a pak možnost "áftrpártit" do rána. Škoda že k ránu pořadatelé zpravidla zvolí drum'n'bass, při kterém se fakt těžko usíná, zvlášť když je stanové městečko této neutichající scéně umístěno tak blízko (přesně takhle to bylo třeba i loni v Trenčíně). Ale co už, festival není od toho, aby se spalo.

Naše reportáž začíná v okamžiku, kdy se Polemic marně pokoušeli přilákat k Čápovu dvoru alespoň náznaky léta. "Kotlíček" pod pódiem buď nespolupracoval, nebo ho prostě nebylo slyšet, fandové ska si však přišli na své a mohli jít domů. V té době se Česku na druhém pódiu předváděli Bad Religion. Laskavý čtenář promine, ale koncert této skupiny, stejně jako show následujících Beatsteaks bude taktně zamlčen z důvodů označovaných jako jiné těsto nebo jiný šálek čaje a z důvodu prevence proti ofenzívám čtenářstva nepokrytě poukazujícího na autorovou neznalost, omezenost a nekompetentnost. Snad jen toliko, že obě bandy dávaly do vystoupení vše, obě měly pod pódiem své fanoušky, kteří jim oběma dávali na oplátku najevo svou přízeň. Zbytku nechť se chopí nahodilí a dobrovolní externisté v prostoru pod reportáží.

Kotnov byl po zbytek večera zasvěcen zlámaným beatům a pozoruhodným závěrům vyplývajícím z vystoupení dvou žánrově spřízněných kapel - Ohm Square a Skyline. První disponují zlatíčkem v podobě Charlie One ("Dekujemé, dobrý večá!"), sofistikovanými nahrávkami, ale čím dál vláčnějšími a vlažnějšími koncerty. Druzí se na koncertech baví stejně jako lidi pod pódiem, energie stříká všemi směry, ale kvalitativní úroveň jejích nahrávek je stále horší. První festivalový den zakončovali Kosheen. Po nekonečném čekání na vyřešení dvou technických zádrhelů (z nichž se podařilo vyřešit jen jeden - publikum se muselo obejít bez projekcí, které Sian Evans označila jako výborné) spustili i oni svoji show obohacenou o zpěvaččinu dočasnou ozdobu v podobě sádry a dvojici berlí. Návštěvníci tak byli vyzváni, aby křepčili za ni, a to také dělali, i když i tento koncert potvrdil dávno známý fakt, že Kosheen dosáhli svého vrcholu debutovou deskou a teď už scházejí volným krokem do údolí temnoty a zapomnění.

Dopoledne a brzké odpoledne druhého dne využívala drtivá většina návštěvníků semipermeability brány do stanového města k nákupu zásob a dále pak k prohlídkám historického jádra města Tábora a také k dohánění spánkového deficitu. Stěny stanu rády propustily do spánku "veřejnou zkoušku trojice písní hraných stále dokola" skupiny Roe-Deer (sorry, říkám do spánku) v jednu chvíli přerušenou úchylnou punkovou verzí skladby "All That She Wants" Ace Of Base zaznívající z Metro Stage. Vystoupení Please The Trees proběhnuvší na tomtéž místě vneslo pod bundy přítomných nefalšované náznaky podzimu, a bylo tak tím jedním z mála, co do toho počasí opravdu sedlo. Hýlačka v té době nabízela dvojici festivalových jistot: Southpaw, kteří poskytli publiku několik ochutnávek z připravované desky ukazujících, že jsou stále ve formě a že máme čekat staré známé Southpaw, a Tata Bojs se svým festivalovým průřezem obohaceným o minimalistické projekce.

Ten večer se ale stejně nejvíc čekalo na Hadouken!, skupinu známou tím, že se o ní píše víc, než jak dobrá je její hudba. Nažhavené publikum však tohoto nedbalo a podpořeno nebývalou vlnou hajpu si užívalo energické smrště umíchané z agresivních kytar, breakbeatu, rapu a odkazu Prodigy, na jejichž cover "Breathe" ostatně ten večer taky došlo. Frontman James Smith se nechal strhnout svojí vlastní agónií, skočil kamsi směrem do publika (zezadu bylo vidět jen, že prostě zmiizel), přičemž však neodhadl všechna pro a proti a příští dvě minuty si stěžoval na bolest zad. Laskavý čtenář podruhé promine, ale vlna s názvem Hadouken! zřejmě vezme autora řádků obloukem, pročež kapela snese označení "o stupeň lepší Skyline, a to jsou Skyline poslední dobou dost špatní".

Hýlačku v sobotu uzavírali elektroničtí Front 242. Na nich stálo za pozornost sledovat rozdíl mezi starými skladbami z osmdesátých let, odrážejícími tehdejší nadšení z nových zvuků, a těmi novými, sledujícími trendy "valivosti". Hvězdou Kotnova byl Chris Corner a jeho IAMX. Nezasvěcení mohli být nepříjemně překvapeni jeho nezúčastněností a odtažitostí, kterou vysílá směrem k publiku, modří ale vědí, že to k vystoupení téhle skupiny zkrátka patří. Jednotlivé skladby byly oproti prvním vystoupením IAMX v Česku propojeny do několika nepřerušovaných setů, pódiová prezentace pak olizovala hranici vkusu, kýče a teatrálnosti více než kdy předtím, na čemž měl zásluhu mimo jiné i svítící jelen Blinky. Nu, každému, co jeho jest. IAMX dost možná přešlapují na místě, kdo se chtěl pohnout, vyrazil pod šapitó, kde se pokračovalo opět až do rána, kdo se hýbat nechtěl, vyrazil do stanu.

Slovo, které naskočí při hodnocení letošního ročníku Planet Festivalu, zní: milý. Má-li se rozvést o slova další, pak k nim přibude skromnost, snaha nabídnout kvalitu, překvapivě nízká návštěvnost, zdravá sebereflexe, vstřícnost vůči publiku, důstojně zvládnutá produkce (jasně, přísun toaleťáků trošku kolísal, ale ta voda oproti předpokladům došla ve stanovém městečku opravdu až v neděli kolem deváté ráno) a celkově vzato dobrá práce.

Planet Festival, letiště Aeroklubu Tábor, Tábor, 13.-14.6.2008

Fotogalerie: