Shogun Tokugawa - Skromnej křik

19.06.2008 05:00 - Radek Hendrych | foto: facebook interpreta

Asi se dá říct, že v Česku se nerodí moc kapel, které by mohly představovat vážnou konkurenci pro cizí bandy. Je to škoda. Aspoň ale víme, že kde máme hledat. Tam, kde se rodí potenciál, jenž kvalitním způsobem rozvíjí zahraniční tendence. Vítejte u screamo party Shogun Tokugawa.
Shogun Tokugawa
© bandzone.cz/shoguntokugawa
Shogun Tokugawa, screamo kapela z Plzně. Český screamo? Čekáte asi stejné riziko, jako kdybych napsal české r&b - bezduchá vykrádačka něčeho, co v zahraničí už pomaluje hnije a naplňuje hroby dějin nezajímavosti. K tomu všemu jsou i v rámci rubriky Radar juniory: na kontě mají asi třicet odehraných koncertů. A do třetice je jejich demo poznamenáno zvukem, který dost zašlapal původní ambice slyšitelné na živých nahrávkách. Navíc už nejsem tak mladý, naivní a hloupý, abych si myslel, že když dám za tuhle kapelu ruku do ohně, bude to pro vás jakkoli stěžejní. Na tom, že Shogun Tokugawa budoucnost mají, ale trvám. Just.

Česká hudba tvrdšího ražení stojí v prazvláštní situaci, rozkročena doširoka mezi undergroundem a mainstreamovým polem, mezi něčím, co má viditelnou kvalitu, a tím, co ji, řečeno zjemněle, skutečně nemá. Vše je prosáknuto nezdravou mírou crossoveru, což generuje obrovskou spoustu nudy (vtipní jsou v těchto intencích HC3, chvástají se nepříklonem k hudebnímu čecháčství, ovšem bez jakékoli přidané hodnoty zasněně hledí za oceán). Cocotte Minute, Com@posed, Beat The Odds... Velmi světlou výjimkou jsou pak vynikající Bahrainn. Na druhou stranu tu jsou skvělí the.switch, jejichž emotivní screamo core vyrostl do divácky přijatelné, přitom na kvalitu nerezignující podoby. Nejsou zdaleka jediní s českými texty, přesto u nich lyrická část skladeb tvoří výrazné plus.

Kde v tomhle poli stojí Shogun Tokugawa? Riziko příliš pěkně učesanejch patek a póz nacvičenejch doma před zrcadlem tu je, když si uvědomíme, že někteří mají tendenci screamo zaměňovat za emo a že se tak občas říká i My Chemical Romance... brr. Shogunové jsou jinde (jinak bych o nich nepsal). Jejich hudba je kilometry daleko od ze řetězu urvaný čistý exprese Orchid a Frail, od hyper rokenrolu, kterej psychoticky často breakuje rytmus, co ho váleli JR Ewing (bože, nic proti nim!), naštěstí taky sedmero hor a řek jsou od jedovatý cukrový vaty chlapečků ve fialovejch kalhotech s rtěnkou a podmalovanejma očíčkama. Jsou kompozičně zručnější, než by zabředli ve smrtelným klišé pláč - hluk - pláč - větší hluk.

Shogun Tokugawa
© myspace.com/shoguntokugawa
Opravdu citelná je inspirace The Fall Of Troy (což jsou kapelní oblíbenci, jak mi pověděl kytarista Fredy), Plzeňáci se sice s The Fall Of Troy nemohou rovnat co do kvality instrumentace, na druhou stranu zvládají více poloh a jejich české zpěvy dodávají hudbě příjemně zdomácňující prvek (jakkoli dobře umíte anglicky, česky si zazpívate líp). Zpěv je, vedle technicky celkem zručných kytaristů, největší doménou Shogun Tokugawa, nejlépe vyniká v skladbě "Jacques Yves Cousteau", ta na demu ovšem absentuje, což je nejspíš dobře. Původní nahrávky pořízené v divadle Pod Lampou totiž oplývaly správně vyváženou dávkou syrovosti a feelingu, hluku a poutavé melodie, což se o písních, které prošly Majkláčovou (kytarista the.switch) producentskou rukou, říct bohužel nedá. Z toho se ale nestřílí: pódiová show a maximální nasazení zůstávají, kapela mimochodem jezdí hrát za cesťák - tímto zdravím všechny namlsaný lokální "hvězdy" s nosem nahoru, je vás až dost.

Že to byl právě Majkl, kdo produkoval první demo Shogun Tokugawa, vůbec není náhoda. Hned první koncert Šogunů proběhl na podiu, kde ten večer sloužili svou mši the.switch. Díky Bandzone.cz, který Majkláč provozuje, zaznamenala kapela raketový start. Na skvadru, jež začala hrát na podzim 2007 a v dřívějších dobách působila jako revival band, to je docela solidní tažení. Při rozhovoru s kytaristou Fredym ale nechybí skromnost: "Ještě jsme nedokázali nic..." Nic? Možná. Nakročeno mají Shogun Tokugawa ale pravou nohou. Rozvíjejí tradici zanechanou staršími Ravelin 7, nedaj tak úplně zapomenout na John Ball, jsou přístupnější než jihočeští Tosiro (pohrobci H.A.T.E.) i než "staříci" Kevorkian. Tím, že umí svou paletu rozvinout do šíře nerozdrobené pestrosti a disponují opravdu schopným zpěvákem (říká se mu Afro), kapela určitě nevykračuje odnikud nikam, z louže pod okap. Fandím.


Více: MySpace.com (stránka je ve výstavbě)
Zní jako: Fall Of Troy, Dillinger Escape Plan, raní My Chemical Romance
Přesvědčí vás:
audiostream - MySpace.com
videostream - "Helena" a "Jacques-Yves Costeau"



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY