Tisícátý koncert je jen jeden. A i fanoušci Už jsme doma (UJD) mohli být jen na jednom. Ke všemu s tak významným a netradičním hostem, jako je Dybbuk, to už si nechal ujít málokdo. A tak se stalo, že Delta praskala ve švech, oficiální kapacita čtyřset lidí byla překročena více než o polovinu. A tento fakt s sebou nesl své klady i zápory. Co do atmosféry to byl koncert výtečný a kontakt diváků s kapelou byl velmi těsný, na druhou stranu se v sále nedalo téměř dýchat a jeden odchod k baru či na toaletu znamenal trvalé vyhoštění ze sálu dík lidské (nelidské) mase mas nejintenzivnější při vchodu do sálu. Co naplat, za tisíc koncertů se na UJD pár fanoušků nabalilo a zažít deset let rozpadlou legendu dámského punk-rocku Dybbuk... kdo by z jejich tehdejších spřízněnců nezašel podat tuto rukavičku hozenou doprostřed hlediště.

Večer odstartoval blokem videoprojekcí. Po krátkém klipu "Hollywood" (1993) byl zařazen dokument o UJD "Teplice na talíři" (1993), který snad měl ilustrovat atmosféru okolo kapely. Jeho smysl zůstal však opravdu jen na rovině ilustrativní, tehdejší členové se s těmi dnešními překrývají jen ve dvou (+ jednom) případech - Miroslav Wanek (kytara, klávesy, zpěv) a Jindra Dolanský (sax., zpěv) + Martin Velíšek (štětce), další tři (kytara, basa, bicí) byli postupně nahrazeni. Každopádně otisk doby i mladých umělců se do dokumentu přenést podařilo.

Krátká pauza a na pódium vnikl Dybbuk. Vystoupení to bylo milé, bylo příjemné, mnohým z přítomných na pódiu i v publiku sem tam ukápla slza sentimentu, na slečnách (vlastně paních) bylo vidět dojetí z obnovené přízně diváků, nicméně bylo znatelné, že i s oprášením sedmi skladeb, které zde přehrály, měly co dělat a že pro případný trvalejší návrat by musely ještě hodně cvičit. Oceněníhodné je, že písně neztratily na aktuálnosti, tolikaletou pauzu přežily neokoralé a svěží. Krásné bylo pozorovat na protagonistkách, jakým vývojem prošly ony. Z tehdejších rebelek a drsných holek se vesměs staly slušně vypadající upravené dámy, nejpodobnější svému tehdejšímu výrazu zůstala Pavla Slabá za jednou kytarou, roli nejvíce poznamenané současným světem byznysu a podnikání nesla hrdinně druhá kytaristka Eva Trnová. Vzhledem k výjimečnosti celé akce bych si dovolil ocitovat i jejich playlist, a to v pořadí "Dybbuk", "Únor", "Ale čert to vem", "Rebelka bez příčiny", "Poletíme", Mouchy v bytě", "Hadi se svlékají".

O samotných Už jsme doma toho bylo napsáno již mnoho, a to i na MusicServeru, proto považuji za zbytečné opakovat již vyřčené a informovat podrobněji. Koncert to sice byl výjimečný, ale to především kvantitou vybíraných skladeb. Zvukově jsem sám zažil kvalitnější vystoupení (netřeba chodit daleko, křest posledního CD "Uši" z počátku tohoto roku ve stejném klubu nasadil laťku velmi vysoko), co do scénického pojetí (tytam jsou noční košile a čepičky) nebo množství pozvaných hostů (viz. CK vokál a filharmonici na křtu), nebyl tisícátý koncert určitě ten z nejnabitějších. Pódium bylo skromně orámováno papíry s výčtem všech míst minulých 999 koncertů, sám jsem se při počítání po několika stech vždy ztratil, pamatuji si, že v Boskovicích vystoupili 7x, v Denveru 6x a v Tampere 1x . UJD hráli v civilu a civilně, kromě posledních "Uší", které zazněly téměř celé, sahali ve výběru skladeb nejčastěji k "Pohádkám ze Zapotřebí" (1995) a "Hollywoodu" (1993), nejdále se dostali k prvnímu "Uprostřed slov" (1990), na poslední přídavek "Jó nebo nebo" z této desky se chopil kytary i sám ex-člen, jinak zakládající Romek Hanzlík, což bylo překvapení vskutku nečekané a velmi příjemné.

Sečteno podtrženo, večírek to byl výjimečný a na klub Delta velmi netradiční (považme, že úspěšnější koncerty současné doby dosahují sotva desetinové návštěvnosti). Dybbuk se nám nejspíš dalších deset let nepodaří vidět v akci, UJD pravděpodobně spoustu z přehraných skladeb odloží na jiný nestandardní koncert (snad přijde dříve než při oslavě dvacetiletého výročí za pět let), tolik lidí pohromadě na Deltě asi dlouhou dobu nepotkáme... Doufejme, že svůj 10.000. koncert budou moci UJD odehrát ještě v klubu Delta, vždyť které prostředí v Praze je pro ně signifikantnější.

Už jsme doma + Dybbuk, 25.11. 2000, Delta, Praha