Považovat Sweeper za kapelu odpadlíků by bylo poněkud zavádějící a do jisté míry i nespravedlivé. Pravdou ovšem je, že u jejího zrodu stáli kytarista Rodriguez a bubeník Dave Karpoff, jinak rovněž zakládající a v tuto chvíli i bývalí členové pop-kytarových Southpaw. Ovšem zatímco druhá jmenovaná kapela v poslední době poněkud stagnuje a Gregory se realizuje především coby dýdžej nebo navoněný návštěvník koncertů trendy kapel, Sweeper se mají čile k světu.

O "Wall After Wall" se nedá mluvit coby o řadovém albu v pravém smyslu slova. Je to šestiskladbové dílko, které si Sweeper sami vydali a které nese podtitul "The Soundtrack". Jedná se v podstatě o multivjemový projekt, jehož součástí je i komiks z pera italského kreslíře Daria Gullia. Samply hlasů rozeseté po celé desce myšlenku světa s bublinami u úst jenom zvýrazňují.

V úvodním odstavci byla vysvětlena historická vazba na pražské hezouny Southpaw. Právě tyto kořeny se, nepředpokládám že úmyslně, propsaly i do práce této čtyřky. U titulní "Wall After Wall" stačí doslova pár úvodních tónů, které vás byť nechtěně přinutí ke srovnávání. Na druhou stranu Sweeper se nebojí jít dál a nenechávají se uvěznit v těsných mantinelech tradiční písňové formy. Klasickou filmovou hudbu byste tu však hledali marně, přestože muzikanti sázejí hodně na abstraktní pojetí. Ani použití vokálu pro ně není podmínkou.

"Wall After Wall" je deska chytlavá. Chytlavá a inteligentní, což je kombinace, se kterou se nesetkáváme každý den. Na domácí scéně pak ještě méně, to si řekněme upřímně. Jen z důvodu výše naznačené různorodosti vyžaduje více času, aby se v celé šíři mohly projevit souvislosti a provázanost jednotlivých skladeb. Celková délka se nese v duchu známého rčení: "dobrého pomálu", proto stopáž pouze pěti minutami přesahuje hranici půl hodiny. To má za následek, že než se nadějete, přehrávač dobzučí, zastaví, jeho display pohasne a vám nezbude než opět natáhnout ruku k tlačítku označeném podlouhlým trojúhelníkem.