Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto budou zmíněni The Used, HT, Juan Velez, Gotan Project a Bruce Dickinson.

---

Luboš Kreč: The Used - Lies For The Liars (2007)

Těžko říct, jak to vypadá v Oremu v Utahu, ale asi to bude pěkná řiť. Z hudby The Used, kteří z městečka pocházejí, je znát, jak moc jsou naštvaní, jak moc se chtějí z toho všeho vyřvat. Žádný div, že se členové party museli potýkat s bezdomovectvím, drogovou závislostí, nedostatkem peněz. Tak nějak to tam všechno cítíte, navíc k obrázku zkušených, mladých, leč životem ošlehaných muzikantů zkrátka patří, aby byli z prdelákova a život s nimi už párkrát pořádně vyjebal. Na třetí desce "Lies For The Liars" řvou a mlátí do kytar a bubnů, jakoby to mělo být naposled. Deska to sice není stylotvorná, ale dobrá jo. Snad splňuje kolonku emo, už méně punk a rozhodně vůbec pop. Že The Used rádi poslouchají hardcore, to je také patrné po pár minutách, ačkoli stejně zřejmé je, že nemají odvahu se do toho opřít jako Madball, páč by logicky měli mnohem užší operační rádius. Ale to nevadí. "Lies For The Liars" je slušná, byť podle mnohých nepochybně "konzumní" deska.
Nejlepší skladby: "Hospital", "Liar, Liar (Burn In Hell)"

---

Honza Průša: HT - Absinth (2007)

Když jsem v roce 1993 poprvé viděl video k písni "Déšť" punkových Plexis, měl jsem pocit, že se Petr Hošek dočista zbláznil a po dvou vydařených albech to pro mě byl signál se deskou "III" vůbec nezabývat. Až o mnoho let později jsem si ji poslechl celou, abych zjistil, že "Déšť" z alba vybočoval a zbytek se vezl v těch správně vyjetých kolejích. S aktuální deskou slovenských punkáčů HT jsem si na Plexis vzpomněl. Obsahuje totiž mnoho podobně nepochopitelných úletů. Slovensky zpívaný punk má velkou výhodu ve zpěvnosti jazyka, díky němuž vznikají melodie téměř samovolně. I proto bývaly slovenské punkové kapely vždy o chlup zábavnější než ty české a platí to i u slovenských hotentotů. Na desce "Absinth" jako by nevěděli, co chtějí hrát (má to být punk, crossover, rockové balady, folk, ska nebo emo), zato vědí, o čem zpívat. Důležité je protestovat, nadávat na vše a nejradši na politiku, být věčně nespokojený. To řeší často velmi naivními až úsměvnými texty. Na HT mě baví energie valící se z jejich skutečných punkových věcí, pomalé kousky, v nichž je navíc příliš odkryt místy velmi mizerný vokál (příkladem jsou třeba "Mosty"), naopak přeskakuji.
Nejlepší skladby: "Schizofrénia", "Hotentoten", "Delikatessa"

---

Pavel Novák: Juan Velez - Con Mi Soledad (2007)

Důkazem toho, že vyhledávací hudební soutěže mohou přivést na výsluní i zajímavé osobnosti, může být třeba Juan Velez. Stal se vítězem "Objetivo Fama", což je něco jako latinskoamerická obdoba SuperStar. Koncem loňského roku mu vyšla jeho první deska "Con Mi Soledad", která je určena téměř výhradně milovníkům poprockových romantických balad. Jedinou výjimkou z desetiskladbové kolekce je "Así Es Mi Vida". Musím se přiznat, že v některých momentech je i na mě deska trochu přeslazená, ale nic to nemění na tom, že se na ní najdou skvělé kousky jako "Abandonados" nebo "Una Segunda Vez".
Nejlepší skladba: "Abandonados"

---

David Věžník: Gotan Project - Lunático (2006)

Protože jsem začátkem roku "upgrejdoval" svůj MP3 přehrávač a navíc v roztržité dychtivosti po čase vymazal playlist, který tam zůstal od předchozího majitele, nemohl jsem letošní jaro začít v zaběhlých hudebních kolejích. Začal jsem tedy vášnivě - tangem. Electro-tangem. "Lunático" Gotan Projectu z předloňského roku mě nebaví úplně každou minutou, ale baví mě hrstí detailů: deska začíná druhou nejpomalejší skladbou kolekce, tou nejpomalejší končí, z nahrávky přímo čiší erotický náboj, jiskra zrozená třením argentinského liščího ohonu o francouzskou ebonitovou tyč.
Nejlepší skladba: "Diferente", "Domingo"

---

Zuzka Macháčková: Bruce Dickinson - Accident Of Birth (2005)

Se sólovými počiny členů trhajících se od slavné domovské kapely je vždycky potíž. Každý je srovnává s původní skupinou. Zejména pokud jde o zpěváky. A ještě více, pokud jde o zpěváky s tak charakteristickým vokálem, jaký má Bruce Dickinson. "Accident Of Birth" je nahrávka tvrdá jako od Iron Maiden, vokál tam pořád je, dlouhá stopáž skladeb také nenasvědčuje větší změně; tak v čem je rozdíl? Kytarová sóla nejsou tak vražedná, jako když hraje Davey Murray, ale hlavně chybí maidenovská epika. A to je asi ten důvod, proč si říkáte, že to není úplně ono. Ne proto, že tam není, co nemůže být, ale některé skladby jsou příliš dlouhé a na povrch vylézá vata. Sem tam se objeví i nějaký heavymetalový patos jako ve "Starchildren". Nicméně po delším poslouchání a při troše trpělivosti je to velmi pestrá nahrávka v rámci žánru. Najdete tu ostré kytarové a řízné skladby jako "Freak" nebo "Accident Of Birth", ale i perly jako akustická "Arc Of Space" nebo "Man Of Sorrows" s klavírním doprovodem.
Nejlepší skladby: "Accident Of Birth", "Man Of Sorrows", "Arc of Space"

---