V nedávném článku o české stopě ve světové populární hudbě zmínil Karel Veselý také skupinu Kale s Věrou Bílou. O popularitě Kale v zahraničí se vědělo, ale doma skupina s nepřehlédnutelnou zpěvačkou nikdy až tak slavná nebyla. A přitom mimo hlavní proud populární hudby patřili k tomu nejlepšímu, co u nás kdy vzniklo.

Ačkoliv život Věry Bílé je dobrým námětem na díl z cyklu "Třináctá komnata" (psalo se o zpěvaččině gamblerství a podezření z neoprávněného čerpání sociálních dávek), v jejím zpěvu je ukryto ryzí dobro a hluboký cit. Bílá, kterou "objevila" Zuzana Navarová, zpívala samozřejmě odmalička, pódia ji nikdy nebyla cizí a spojení s pány muzikanty pod hlavičkou Kale bylo geniální. Bylo a není - už tři roky. Kapela vydala bez zpěvačky zatím jednu desku a Bílá má snad spolupracovat s novou skupinou Senior. Kdo ví...

"Retrovision" je tak vzpomínkovou sbírkou na nevšední úkaz naší scény. Jistě, písničky Kale jsou jen dvojí: buď temperamentní, až to s vámi šije, nohy se samy pouštějí do tance ("Paš o paňori" je jako pětilitrový barel živé vody), anebo tklivé a nesmírně smutné. Přitom texty (mimochodem, v bookletu ve čtyřech jazycích) jsou vždy až neskutečně prosté a přímé, jako by se jen omezovaly na prostá sdělení, že se něco stalo. Ale asi je to v prožitku, které do těch jednoduchých vět hudebníci dávají.

Pokud to tak mělo být a Kale se rozešlo s Věrou Bílou, stalo se tak po velkém kuse dobře odvedené práce - poslouchá se to pořád moc pěkně. Možná, že už společně řekli všechno, co chtěli (však už byl místy patrný příliš velký posun od kořenů romské hudby k popíku). Opětovné spojení ale také nemůžeme vyloučit.