O širokém uměleckém záběru Jara Filipa (1949-2000) by se dalo psát na ploše daleko přesahující rozsah průměrné recenze (stačí se podívat na přehled jeho aktivit), ale soustřeďme se jen na desku, která je poctou současných slovenských muzikantů jeho osobě a tvorbě. Album "Pocta Jarovi Filipovi - Jarove pesničky" je tím nejlepším způsobem, jak si některé z nejznámějších Filipových skladeb připomenout. A člověk zůstává v úžasu, jak dobré písničky to stále jsou.

Pracovní materiál byl bezpochyby kvalitní, ale jak se s ním popasovali ti, co skladby nově nazpívali? Nepochybně je to zásluha zejména Ivana Táslera, že deska vyšla tak skvěle. Snad jediným nedostatkem je pěvecká neúčast Richarda Müllera - vždyť ze spolupráce M+F vznikly jedny z nejlepších Müllerových písní a o jeho spolupráci na "Poctě" se psalo již dávno. Nakonec to tedy nevyšlo a s Richardovým jménem se setkáváme jen v položce texty, kde jinak kraluje Milan Lasica.

Jarove pesničky jsou především pestré. Je velmi zábavné sledovat, jak si přední současní slovenští interpreti pohráli se známými předlohami: 100 múch pojali "V jedálnom vozni" jako rozšafnou pakárnu (ještě ulítlejší než originál trojky Filip, Lasica, Satinský), Kulyho "Rocker" je opepřen drsnými kytarovými rify, "My" vystřihli IMT Smile jako svižné ska, legendární "Čerešne" Zuzana Smatanová hodila do jemné latiny. Nejsilnější jsou ale balady; "Sťahovaví vtáci" Petera Lipy (zpěvák je zde velmi úsporný a přesto z písně mrazí), "Za dedinou" jen s hlasem a klavírem Táslerovců a nádherná verze nadčasové písně "Do batôžka" zpívaná Katkou Knechtovou z Pehy.

Tribute alba u nás nemají příliš velkou tradici (a odpusťme si jízlivé poznámky o absenci těch, komu bychom měli skládat pocty) možná také z obav, co by z podobných projektů vzešlo za patvar. "Pocta Jarovi Filipovi" vyšla (překvapivě?) skvěle, spojily se výborné písně, kvalitní hudebníci a nadšení pro dobrou věc. Jaro Filip musí mít tam, kde zasa hrá s Dežom, velkou radost.