(Článek patří do akce Čínská demokracie po česku a je ZCELA vymyšlený. Vysvětlení najdete zde.)

Spousty hudebních fanoušků po celém světě v polovině ledna nevěřícně vycházely z hudebních obchodů s roky nahrávanou a odkládanou "Chinese Democracy". Reakce na album jsou doposud velmi smíšené. Pavel Parikrupa, ač velký fanoušek Guns N' Roses, dal nahrávce v hlavní recenzi pouhých šest bodů. Příspěvky v makrorecenzi se pak sice často shodují v oblibě pilotního singlu "Broken Glass" s Norah Jones, ale jinak je hodnocení desítky redaktorů ještě roztříštěnější, než je běžné - mezi dvojkou a devítkou. Výsledná známka - průměrných 5,5 - pro Axla a spol. sice nevyznívá zrovna lichotivě, ale jak podotkl Josef Vlček v recenzi na iDnes.cz, "hlavní je, že ta deska vůbec vyšla".

---

Karel Veselý - Návrat idiota? Návrat génia! (9/10)
Vztah ke kapele: Do "Illusion" miluju všechno. A pak už není co milovat.

Když jsem poprvé poslouchal "Chinese Democracy", nevěřil jsem vlastním uším hned dvakrát. Poprvé to bylo z údivu, že to album opravdu vyšlo (a že jsem se toho dožil). Zázraky se občas dějí, uklidňoval jsem se, jenomže jak se první hodina strávená s deskou blížila ke konci, spadla mi brada podruhé. "Chinese Democracy" je totiž opravdu mimořádný počin, na který se vyplatilo čekat. Každá sekunda je vypilovaná do absolutní dokonalosti, všechny písně jsou geniálně domyšlené a za každým slovem v textu jsou cítit roky těžké dřiny. Přesto GNR nezní nuceně, ani překombinovaně. Většinu stopáže it's only rock'n'roll (jak Axl cituje Stouny v "IRS") s několika překvapivými, ale vítanými výlety - experimenty s world music ("Must See"), elektronikou ("There Was A Time") nebo country ("Broken Glass"). V ní mimochodem Norah Jones zní pořádně sexy, ať si Timbaland říká, co chce! Axl ustál tlak a natočil další historické album. Dal bych i desítku, ale za to dlouholeté mučení při čekání si ji nezaslouží. Tenhle chlápek s tak obrovským nadáním, že ho skoro zabilo, si ji ode mě určitě vyslouží za další díl z (prý) chystané trilogie.

Michal Koch - Na něco takového se vyplatí čekat tolik let (9/10)
Vztah ke kapele: "Use Your Illusion I." a "Use Your Illusion II." patří k základním stavebním kamenům rockové historie. Prý i "Lies", ale tu neznám. Zbytek je zbytečný.

Nad velkohubými prohlášeními Axla Rose o "Čínské demokracii" jsem nejdřív nechápavě kroutil hlavou, pak mi připadala čím dál víc legrační a nakonec jsem je začal ignorovat. A teď mám to album pár dní v přehrávači a nestačím se divit. Velmi překvapivý duet s Norah Jones, o kterém se prostě nelze nezmínit, doslova sevře posluchačovo srdce do pěsti, která se neotevře až do posledního zakvílení kytary na konci pecky "Better". Tohle album má všechno, co si fanoušek GNR ne mohl přát, ale spíš vysnít. Když rychlá vypalovačka, tak nářez, ale s překrásnou melodií ("The Blues", "Rhiad And The Beduins", "Silkworms"), když balada, tak dojímá i mne, který mívá z rockových balad povětšinou legraci (úžasná "Wanted All" a zejména sedmiminutová muzikantská extáze "Not Again"). Přiznávám, nečekal jsem to. Ale na něco takového se vyplatí čekat tolik let. Smekám!

Luboš Kreč - Spokojenost ano, nadšení ne (8/10)
Vztah ke kapele: Láska z dětství, Axl Rose a spol. mi otevřeli cestu ke kytarám.

Ačkoli Pavel Parikrupa v hlavní recenzi napsal, že na "Chinese Democracy" se čekalo jen pár let, protože to déle nikoho nebavilo, já to vidím jinak. Asi jsem výjimka, hltal jsem vždycky každou zprávičku o možném releasu a pravidelně pak zase usedal na gauč zklamán. A tentokrát to vyšlo. Je to událost roku? Vzhledem k tajnůstkaření, které kolem toho bylo, ano. A hudebně? No, to je tak půl na půl. Což o to, "Chinese Democracy" je koherentní album, kde každá jeho část zapadá do té druhé, až společně vytvoří hutné soukolí, jež vám nedá po těch šedesát minut vydechnout, ale stejně jsem se nemohl zbavit dojmu, že jsem čekal víc. Aspoň o trochu. Přitom, objektivně vzato, není albu moc co vytknout - klidnější pasáže vhodně doplňují ty raubířské, industrial se snoubí s metalem a popem i klasickým rokenrolem, který od Guns známe nejlépe. Určitý posun oproti devadesátým letům poznáte, ale ne tak dramatický, aby se dalo říct, že jde o jinou skupinu. Ale pořád mi něco v hlavě hlodá, že to mohlo být ještě lepší. Jenže já vím, čím to je: Guns N' Roses nahráli na přelomu 80. a 90. let jedny z nejlepších desek, jaké tehdejší rock vůbec měl, a tak člověk doufal, že když se po letech vrátí, že to opět bude fenomenální jako "Use Your Illusion". A ono to už není fenomenální, jenom výborné. Stačí to? Vlastně bohatě!

Honza Balušek - Co na tom trvalo tak dlouho? (7/10)
Vztah ke kapele: Guns N' Roses mě svého času utvářeli hudebně stejně jako Michael Jackson, Metallica, Queensrÿche a Pet Shop Boys.

Patřím mezi ty, kdo "Iluze" přehrávali stále dokola a nemohli se jich nabažit. Na druhé straně jsem moc neměl rád "Appetite". Ale čekal jsem trpělivě na "Chinese Democracy" jako spousty dalších fanoušků, i když jsem si z Axla občas dělal legraci. Deska je konečně venku a já nevím, jestli mám být potěšen tím, jak skvěle vyšel nečekaný duet s Norah Jones (kterou jinak nesnáším, protože mě spolehlivě uspí kdykoliv a kdekoliv), nebo naštvaný tím, jak občas vůbec nefungují rockové nářezy ("Rhiad And The Bedouins"). Na desku jsem si musel dlouho zvykat, není to rozhodně žádná láska na první poslech, posluchači nic nedá zadarmo. Výsledek je pro mě mírně nadprůměrný, ale pochopím, když ti, co nebyli slávou GNR zasaženi před lety, odloží po dvou přehráních "Chinese Democracy" jako nudnou a zbytečnou desku, která možná měla radši zůstat nedodělaná.

Dan Hájek - Překroucená snaha Axla Rose (5/10)
Vztah ke kapele: "Use Your Illusion" tehdy hřmělo v mém pokoji pravidelně, pak přišlo ticho a loučení.

Dávno jsem se již probral a docvaklo mi, že druhé veledílo formátu "Use Your Illusion" už prostě nevyjde. Axl Rose tajil, mlžil a až teď konečně ukázal svou pravou tvář člověka, který vlastně neví, co chce, je rozmazlený a snaží se nesprávným směrem. Rozhodl se snad i vykašlat na skalní zastánce, protože "Chinese Democracy" bylo tak dlouho pilováno, až zbyl jen jakýsi opar dřívější údernosti GNR a marné pokusy o ethnickou fúzí a laškování s elektronikou. Jasně, "There Was A Time" mě baví, ale z přílišného okukování u Nine Inch Nails se prostě Axl nevylže, ani kdyby se rozkrájel na mikroskopické částečky nebo se převtělil za hologram jménem Rimmer a tajně se vmísil mezi členy Červeného trpaslíka. Duet "Broken Glass" nebo "Better" mnohem lépe fungují v remixech Timbalanda, a pokud chtěl Axl nastolit nějakou revoluci v Číně, měl celou desku udělat právě s ním. Takto zpackanou desku s pár dominantními momenty si koupí leda zbylí fanouškové (vím, není jich zrovna málo) a za rok po ní neštěkne ani hladovějící pes, ohrnující nos nad studenou polévkou gazpacho.

Zuzka Macháčková - Axlovy pokusy se zdají být poněkud vyčpělé (5/10)
Vztah ke kapele: Uznávat dvě kapely ze Seattlu s naprosto odlišným přístupem k věci je možná trochu matoucí, ale co naplat, Guns N' Roses fuckin' rocks! Aspoň to tak bývalo.

Moje první setkání s Guns N'Roses proběhlo následovně: Byla jsem zrovna nemocná a celé dny trávila sledováním VH1, případně dalších hudebních kanálů (to byly časy!) a najednou vidím videoklip k "Paradise City". Atmosféra, fanoušci, rozjeté kytary a neuvěřitelně přesvědčivý Axlův projev mě zasáhly natolik, že jsem se do sebe hodila růžový prášek na snížení teploty, vyplížila se z domu a vydala se riskovat, že mě na nejfrekventovanější ulici v našem malém městě zahlídne nějaká podezřívavá učitelka a udělá mi dusno. Musela jsem to mít. A hned! Za dvě hodiny jsem vložila do přehrávače dvojcédéčkový živák, který mě provázel denně několik měsíců. Teď vkládám do přehrávače "Chinese Democracy" - desku, na kterou se čekalo tolik let. Nezaujímám k ní žádný vyčítavý postoj, ještě donedávna mě dostatečně naplňovaly starší desky GNR. Ale... co to sakra je? Duet s Norah Jones? Nuda a kýč. Změť kytar, která nedává žádný smysl? Slash se musí smát. Místy pseudoumělecké snahy o opusová díla? Axl by se měl smířit s tím, že není žádný Mozart. Ne, ta deska není úplný propadák, vlastně není ani úplně průměrná, jsou tu místa, za kterými je slyšet spousta práce a balík prachů, ale tohle nemá nic společného s tím, čím Guns N' Roses byli. Ne že bych byla tak naivní a nečekala to, spíš jsem doufala, že uslyším něco úplně nového, geniální mozek musí přece po tak dlouhé době něco vymyslet. Ale vím, kde asi bude chyba. You're trying too hard, Axl.

Pavel Novák - Vrať se do hrobu! (4/10)
Vztah ke kapele: Znám od nich dvě písničky a z těch se mi líbí pouze jedna ("Don't Cry"). Zbytek mě nikdy nezajímal.

Vždycky jsem si myslel, že tahle kapela už je mrtvá a neustálé zprávy o jejich návratu a spoustu let připravované nahrávce mi přišly spíš jen jako umělé udržování při životě. Co si budeme nalhávat, všichni vědí, že poslouchám především latinskoamerickou hudbu a tohle není absolutně můj styl. Ale v latinskoamerické hudbě mám i své oblíbené rockovější kapely, a proto proč by se mi nemohla líbit i tahle deska? Jenže ono ne. Je to suché, je to bez nápadu, bez melodií, bez jakéhokoliv výraznějšího vokální výkonu (nepočítáme-li příjemný hlas Norah Jones v duetu "Broken Glass"). Obávám se, že to není mou neoblibou této hudby, nýbrž tím, že ta deska zkrátka není tak skvělá, jak se čekalo. A jestli se o nich doteď mluvilo jako o kapele, která kdysi zachránila rock'n'roll, tak je na nejlepší cestě, aby se v budoucnu o nich nemluvilo jinak než jako o kapele, která nechala čekat své fanoušky roky kvůli desce, která za pár měsíců skončila v Levných knihách.

David Věžník - Chce zaujmout všechny, ale nezajímá nikoho (3/10)
Vztah ke kapele: Pusťte mi někdo jejich hit, řekněte "To jsou Gáni," a já řeknu: "To znám." Ale cílený poslech? Proč?

Přirovnávat hudební díla ke stravě je tak jednoduché a tak časté, že si tento proces vysloužil umístění i v jedné diplomové práci na půdě vysoké školy. A přesto v souvislosti s "Chinese Democracy" ten dort pejska a kočičky Pavlovi Parikrupovi naskočil na mysl jistě stejně neplánovaně jako mně představa bláznivého kuchaře. Tu přeslazený dezert pro ultrapopaře ("Broken Glass"), tamhle trocha ostrého steaku ("There Was A Time"), zapít hořkým drinkem ("Must See") a jen očima přelítnout po beztvarých hmotách bez chuti ("IRS", "The Blues"). Ten šéfkuchař chce naplnit žaludek jediného člověka vším, co umí, používá k tomu úplně všechno, co má v kuchyni, a vůbec mu nedochází, že ten člověk za stolem se z toho všeho nakonec akorát tak posere. Ten šéfkuchař je Axl z Guns N' Roses. Chce zaujmout všechny, ale nezajímá nikoho. Divně zpívá, divně (staře) to zní a deska, na kterou se čekalo tak dlouho, až to pěkné nebylo, snad ani vyjít neměla. Blivajz.

Tomáš Parkan - Bez Slashe to zkrátka nefunguje (3/10)
Vztah ke kapele: Guns N' Roses jsem vždycky chápal jako o něco tvrdší kolegy Bon Jovi. Kde jsou ale ty časy, kdy obě kapely dělaly výborný rock?

"Chinese Democracy" - jak dlouho se na tuhle desku čekalo? Dlouho! A výsledek? Ve své podstatě mizérie. Hlasový projev Axla Rose lze jen velmi stěží nazvat zpěvem a jeho melodie povedenými kousky. Tedy abych to uvedl na pravou míru - slibné začátky ve snaze vykřesat z písničky ještě něco navíc totálně zabije jejich pokračování. Navíc tu citelně chybí Slashova kytara, s níž bouchačky a růže ztratily část své duše a kouzla. Ovšem ne vše je úplně a zcela špatně. S Pavlem Parikrupou se shodneme na tom, že pokud se na téhle desce něco povedlo, pak je to "Madagascar" a především duet s Norah Jones "Broken Glass". Je zřejmé, že Norah se neztratí v žádném stylu. Jazz, country, bluegrass a teď i rock - to vše zvládá s bravurou sobě vlastní a dokonce dokáže vymazat i nepříjemný pocit ze zpěvu Axla. "Chinese Democracy" se bohužel zařadilo po bok nepříliš povedené "The Spaghetti Incident?" a je smutné, že můžu-li něco na téhle desce chválit, pak to je spojení se zpěvačkou, která nemá s kapelou prakticky nic do činění. Obava o budoucnost Guns N' Roses je naprosto na místě - natočit takovouto desku nějaká začínající kapela, asi by to nebylo takové fiasko jako v případě GNR, ale u nich opravdu vyvstává otázka, jestli budou někoho ještě i nyní zajímat.

Ondřej Michal - Kdo stojí o opravdové rockery hrající opravdový rock? (2/10)
Vztah ke kapele: V letech 1991-1993 Guns N' Roses byli jednou z mých nejoblíbenějších kapel.

O kapelách, kterým chybí soudnost, tedy kromě jiného, a zároveň jim nedošlo, že měly už dávno ohlásit konec, jsem se ve svých příspěvcích zmiňoval již několikrát. Kdyby se mě někdo zeptal na konkrétní jméno, první by mě napadl zoufalec Axl se svojí partou pelichajících nohsledů. Kdyby kapela zaklapla víko před řekněme deseti, patnácti lety, pořád by se na ni dalo vzpomínat s úctou a respektem. Napěchovaný Strahov, voňavý teplý vzduch, láhev vína v ruce, Axl s flanelkou ovázanou kolem pasu běhající z jedné strany obřího pódia na druhou, to jsou přeci jenom vzpomínky, které z paměti už nejspíš nikdy nedostanu. A vlastně ani nechci. Někdy si říkám, že to bylo hlavně tou dobou. Na začátku devadesátek bylo všechno jiné. Barevné? Skutečné? Možná. Jenže kdo dneska stojí o "opravdové rockery hrající opravdový rock", o kterých je slyšet spíš v souvislosti s bulvárem rozmazanými aférami načichlými drogami a alkoholem, než hudbou samotnou? Vy? Dobře vám tak!

---

Album: Guns N' Roses - Chinese Democracy
Průměrné hodnocení: 5,5/10
Celkový čas: 59:30
Skladby: Broken Glass, Must See, Madagascar, IRS, Catcher In The Rye, Not Again, Chinese Democracy, There Was A Time, Rhiad And The Bedouins, The Blues, Wanted All, Silkworms, Better