Efterklang to samozřejmě dokázali, překvápko se nekoná. To platí ve všech směrech. Pátrání po tom, co je s Parades špatně, trvalo předlouho.

Vystihnout, co je to Efterklang, je obtížné. Jedna definice: kapela, která na albu "Tripper" (2004) funguje na sto deset procent jako "ponořovač". Víte, jsou dva druhy outsiderskejch chlapíků. Jeden, takovej ten roztomilejší typ, kterej umí na správnym místě zabrečet do mikrofonu a holky mu to žerou, protože to v nich budí jejich mateřský instinkty. Pak je tu ovšem ten druhej, ten je čistě ponořenej ve svym nejtmavším světě (žádný emo...), jako by bylo moře z oleje a on byl hlubokomořskou rybou, ke který osamělost patří. Když tahle ryba ten svůj olej, ve kterým žije, uměním přemění na hudbu, kterou vy posloucháte, jste ponořeni ve výsostně JEJÍM světě. Žádný dialogy o možným vyváznutí. Vítejte do světa Efterklang na minulým LP.

Doufám, že si všichni z Efterklang i všichni okolo uvědomujou, že dělat hudbu takhle je absolutně nefrajerský a nemá to styl. Jenže je to dokonalý. Umění - a nadto nic. Strašně rád bych totéž řekl o "Parades". Nejde to. Srovnávání s minulým albem je prostě moc velký oříšek jak pro mě, tak pro Efterklang.

"Parades" je dobré album, jenže mu bohužel chybí ponoření. To musí trvat celou desku: aktuální CD Efterklang nabízí takový pocit pouze u dvou skladeb, totiž "Mimeo" a následující "Frida Found A Friend". Snaha Efterklang jít dál spočívá v montáži prvků, které evokují pochodovou hudbu a průvody všeho druhu. Chvályhodné, leč nepříliš fungující. Ve většině skladeb se Dánům daří rozpustit pozornost posluchače vleklými instrumentálními pasážemi, které vyznívají totálně do prázdna. Dalším problémem je hymničnost alba, hudba na něm obsažená je moc "velká". Burácí z reproduktorů svým orchestrálně promakaným způsobem, ve výsledku je to však, jako by z beden hřímal zvuk něčeho mohutného, o což ovšem člověk nijak nestojí. Je převalen hudbou, s podivem se oklepe, zamyslí, co se to stalo, pak si ale znova zapálí a jde do práce. To ne! Takhle to nejde! Na "Parades" není moc se k čemu vracet. Chybí určitý trvající(!) pocit - jako sůl.

To ostatně musí být důvodem kritiky. Efterklang nejsou kapelou, jejíž tvorba je nepřehledná a komplikovaná tak, aby potřebovala léta tréninku k pochopení (jako je ta Milese Davise nebo Franka Zappy). Aktuální nahrávka dánského pánského klubu se topí v nejednoznačnosti, nesevřenosti. Je to velká škoda, protože Efterklang předvádí velmi solidní znalosti taktik práce s hudbou. Že se recept na urvání posluchače nedá nikde vyčíst, není jejich chyba. Přesto: ještě jednou a příměji, prosím.