shop.musicserver.cz
Makrorecenze "V tichosti" Prouzy

Makrorecenze "V tichosti" Prouzy

Vydáno: 23.12.2007 05:00 v sekci Makrorecenze - Redakce | foto: facebook interpreta

Legendární kapela Prouza nahrála po patnácti letech novou desku "V tichosti". Ačkoli na ní schází vokál Tomáše Hampela, zachovala si frýdeckomístecká skupina vše, co ji dříve zdobilo. Naše makrorecenze je toho důkazem, panuje v ní velká shoda názorů zúčastněných autorů.

Prouza - V tichosti
© facebook interpreta
Prouza je slavná kapela devadesátých let, která vytvořila na tehdejší scéně skoro svatou trojici společně s Priessnitz a Bratrstvem. Její aktuální podoba se té původní v nečem liší, asi nejvýraznější to je na postu zpěváka: absence Tomáše Hampela je změnou, kterou skalní fanoušci možná odsoudí, jiní to naopak možná ocení. Jinak má ale Prouza vše, co měla i v letech devadesátých. Ondřej Michal v hlavní recenzi udělil sedmičku, v makru se ním shodl jen Luboš Kreč, zbylá čtyřka nešetřila a dala ještě o jeden stupeň vyšší hodnocení. Celkově si od nás Prouza vysloužila vysoké osmasedmdesáti procentní hodnocení.


Honza Průša - Bude to stát za chvilku zdržení (8/10)
Vztah ke kapele: V době jejich vydání jsem hojně poslouchal obě předcházející alba, zvlášť "V otrhaném domě" mě baví dodnes. Přesto jsem zatím nezavítal na jejich koncert. Sám ani nevím proč.

Společná reedice obou alb Prouzy mě velmi potěšila. Tímto předvánočním dárkem se mi vrátily vzpomínky na bezstarostné časy střední školy. Z poslechu nové desky jsem měl ale značné obavy a vůbec se mi do něj nechtělo. Přece nelze dvakrát vstoupit do stejně řeky. Po tolika letech a bez Hampela, který měl na výsledný sound Prouzy zásadní vliv, to prostě musí být zcela jiná kapela. První poslech vyzdvihl tisíckrát opakovaný slogan: "Mění se jména, zůstává pocit.". Marně bych hledal výstižnější charakteristiku Prouzy v roce 2007. Pocit, který začíná u špinavých kytar a končí temnými texty, z nichž prosvítá slunce svým černým světlem. Deštivou temnotu, v níž je vidět maximálně na krok, sice doplňují i méně obvyklé prvky (třeba do tanečna směřující "Dokola"), přesto jsou tu pořád ty syrové kytary. Zkrátka stejné kříže do stejné hlíny. A tak i nadále přináší Prouza svou temnou, nebo chcete-li realistickou, atmosféru dneška a tou zabalí celé album do jednolitého, příjemně zachmuřeného celku. "V tichosti" jen potvrzuje to, co jsem si o kapele myslel už dávno - Prouza je osobitým fenoménem tuzemské kytarové scény, který v 90. letech předběhl svou dobu. Poslechněte si aktuální album a přesvědčte se sami. Stojí to za tu chvilku zdržení.

Ondřej Pravda - Možná ne originál, ale pořád dobrá Prouza (8/10)
Vztah ke kapele: Objeveni s mírným zpožděním, i bez vlastnictví desek slušná znalost.

Díky reedici starých dvou desek je logické se dostat ke srovnání stará vs. nová Prouza. Chvilku mi trvalo si zvyknout na jiný vokál, ale podařilo se. Myslím, že pořád dost civilní projev k muzice sedí a už neřeším, co bylo dřív. Co je důležité, hudebně se Prouze podařilo důstojně navázat na slavné doby, kytarista Vladimír Franek měl slušnou inspiraci. A ona pověstná atmosféra také nezmizela, místy se velmi snadno mysl vrátí do dob s Priessnitz. K hudbě pasují dobře texty nečlena Pavla Indrsta, obsahují pár obratů, které by za starých časů měly šanci na zlidovění - třeba "...nic nejelo, ani nešlo...". Sevřenosti a dopadu desky pomáhá rozumná stopáž. Takovýto "český rock" možná není super originální, ale pro mě hodně uvěřitelný, což se počítá. Prostě jeden z návratů, který má smysl nejen pro členy kapely. Není nutné se nostalgicky ohlížet do minulosti a litovat změn, zas tak velké nejsou.

Jiří Kubalík - Velké významné plus českého rocku (8/10)
Vztah ke kapele: Každé roční období má svůj soundtrack. Prouza je podzim. Pravidelně, každý rok.

Prouza
© prouza.eu
Kolik že to uplynulo let od posledního alba Prouzy? Patnáct? Za patnáct let se toho změnilo opravdu hodně. Z Klause jsme se obloukem vrátili k chlapovi s gulemi a ani jsme se nestačili ohlédnout, přitom pořád nadáváme na stejné věci a pořád posloucháme stejně skvělou Prouzu. Vývoj kapely je stejný jako tenhle přelet časem. Prouza se absolutně proměnila, nezůstal v ní kámen na kameni. Odešli všichni kromě Vladimíra Franeka, ale přitom zůstala stejná nálada, zůstaly stejné pocity. Aby nebylo vše dokonalé, tak stejně jako nám chybí porevoluční nadšení, chybí Prouze hlas Tomáše Hampela. Jenže to, že Hampela za mikrofonem nahradil Karel Mařík, neznamená nic víc než jemnou úpravu. Hudbu stále táhne výborná Franekova kytara, se kterou si výrazově Mařík rozumí. Do uší se zařezává mlhavá podzimní nálada s vycizelovanými texty, které k Prouze neodmyslitelně patří. Zdravá míra niterní sondy, která rozhodně nebloumá bezcílně pouze pod kůží, ale dostává se s každým dalším poslechem hlouběji a hlouběji. Velká část skladeb se důmyslně točí jako modlitební mlýnky. Není problém nechat se vést, nebo se rovnou svézt po táhlých melodiích. Je to skvělý pocit zjistit, že velká očekávání mohou být naplněna. Moji dobří holubi se velmi často vraceli do pro mě nepřístupných a vzdálených krajin. Prouza ne. Ta je stále ve Frýdku-Místku a v mém přehrávači. Prostě přesně tam, kam patří.

Benjamin Slavík - A zase trápení... (8/10)
Vztah ke kapele: Respekt!

Ne! Blbost! Nesmysl! Vážně nesouhlasím s tím, že nová deska Prouzy je dobrá jen pro ty, kteří mají vztah ke starším albům a k minulosti. "V tichosti" je velmi dobrou nahrávkou a vůbec ne proto, že se čekali věci mnohem horší. Nikdo jim nevěřil a oni to dokázali. Je zajímavé a svým způsobem i děsivé, že ačkoliv skupina stojí na úplně jiných lidech než v dobách, díky kterým jejich comeback někoho zajímá, tak novinka nese téměř stejný pocit jako starší alba. Chemie, která pořád silně funguje. Prouza si hraje s archetypy gothic rocku, indie a zní jako nejlepší česká kytarovka, která nemá zapotřebí být moderní kapelou, protože ví, že to je dneska celkem průser. Texty jsou poměrně komplikované a míří k závěru, že je lepší být v prdeli. A u toho si ještě ten romantický existencialismus pořádně užijete a propadnete úvahám o smyslu vlastní existence. "V tichosti" sice nezní aktuálně, ale zní s takovým charisma, že je neskutečně přitažlivé v jeho stěnách a melodiích bloudit a ztrácet se. Třeba z toho alba dostanete depresi a vrátíte se k jejich kořenům. Tak by to mělo dopadnout. Až přestanete fungovat, věřte, že jste poslouchali dobře. Snažte se...

Luboš Kreč - Solidní zvuk, vkusné, ale něco chybí (7/10)
Vztah ke kapele: Matné vzpomínky na 90. léta, povědomé jméno, pár singlů v hlavě. Nikdy ale láska, spíš jen respekt.

Ten pocit, když jsem si poprvé pustil "V tichosti", byl docela zvláštní: jako bych slyšel Zellera z Cocotte Minute, jak civilně deklamuje skoro-básně za doprovodu syrového kytarového rocku. Vokál a verše mně utkvěly v hlavě asi nejvíc. Opravdu si nevybavím, jak moc jiný (podobný) byl projev původního frontmana Tomáše Hampela, ale výraz Karla Maříka mi sedí jen z poloviny - někdy by se k muzice aktuální Prouzy hodil energičtější, barvitější hlas, ne jen drsné odříkávání, byť vesměs charismatické. To, co jest zpíváno, dělá ovšem dojem významně lepší. Cynické obrazy, skeptické rýmovačky, nebanálně podané banality, originální spojení. Autor sice není Jean Arthur Rimbaud, z textů je však patrné, že si tento "handicap" uvědomuje a místo rádoby květnatých alegorií se soustředí na vtipné sentence typu "Nežiju, spíše životem jsem žit / Nemyslím, jsem myšlenkama napadán". Do novinky Prouzy se ale musíte prokousat, teprve se čtvrtým a pátým poslechem začnete rozeznávat decentní melodie, upustíte od pozornosti věnované výrazné kytarové lince, nebudete tolik uspáváni klidnou rytmikou. "V tichosti" je přímo archetypálním představitelem nahrávky hodné sedmdesátiprocentního hodnocení: solidní zvuk, vkusná atmosféra, nepodlézavost, ale nějak se do toho ne a ne zamilovat.


Album: Prouza - V tichosti
Průměrné hodnocení: 7,8/10
Celkový čas: 35:34
Skladby: Pozitivní, Černou barvou, Cestou domů, Dokola, Hlavou z kopce, Tak tak, Tam a tady, V tichosti, Až na to přijdu

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
PREMIÉRA: Černé duše promění černé jezero v klipu "Okolo Hradišťa" Matěje Metoděje Štrunce
PREMIÉRA: Černé duše promění černé jezero v klipu "Okolo Hradišťa" Matěje Metoděje Štrunce Matěj Metoděj Štrunc navazuje na své první sólové album "Lidověk" z roku 2022 a představuje první singl s názvem "Okolo Hradišťa" z připravovaného pokračování "Lidověk 2.0". Nový singl přináší čerstvý pohled na lidovou... čtěte zde
Vydáno: 24.11.2024 18:00 v sekci Novinky
Helena Vondráčková - Evergreeny (2CD) 7/10
Recenze: "Evergreeny" ukazují kvality Heleny Vondráčkové v různých hudebních žánrech Oslavit na pódiích své šedesátiny? Pro hudebníky dnes běžná věc, ale oslavit to samé jubileum kariéry, to je už docela jiné kafe. Olympic má takové výročí za sebou, zato Helena Vondráčková si ho užívá právě teď. Nejen... čtěte zde
Vydáno: 24.11.2024 08:00 v sekci Recenze
You Me At Six, ARCHA+, Praha, 22.11.2024
Naživo: You Me At Six se s kariérou rozloučili se ctí Přibližně dvacet let jsme se na stránkách rockových magazínů a webů mohli pravidelně setkávat se vždy tak trochu podceňovanými You Me At Six. Ti se rozhodli svou aktuální fázi kariéry uzavřít a v Praze vystoupili (možná?)... čtěte zde
Vydáno: 23.11.2024 17:00 v sekci Naživo
MikAel - Focus 7/10
Recenze: MikAel se na albu "Focus" nebojí poodhalit ze sebe víc MikAel společně s Luďkem Fialou tvoří tým, který na desce "Focus" představuje hitovky současného popového sevření. Předvojem byla minulá řadovka "Easy", novinka však nabídne ucelenější sled nápadů a témat s až civilními... čtěte zde
Vydáno: 23.11.2024 08:00 v sekci Recenze
Filip Kaňkovský (Green Småtroll) - Bylo na čase vydat desku, do mrtvoly jsme dýchat nechtěli
Rozhovory: Filip Kaňkovský (Green Småtroll) - Bylo na čase vydat desku, do mrtvoly jsme dýchat nechtěli Ska-jazzoví Green Småtroll v čele s Filipem Kaňkovským vydali po neuvěřitelných patnácti letech nové album, které 28. listopadu představí v pražském Futuru. O této nahrávce, cestě některých písní, budoucnosti ska a reggae,... čtěte zde
Vydáno: 22.11.2024 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Recenze: "Hexe" temných romantiků Priessnitz zní po třiceti letech z vinylu stále skvěle (28.08.2024 08:30)
- Dlouho nedostupné třetí album Priessnitz se vrací. "Hexe" pořídíte na vinylu, CD i digitálně (24.06.2024 19:36)
- Kultovní Prouza zveřejnila raritní demo z roku 1994. Jde o fragment nikdy nevydaného alba (12.06.2024 17:51)
- Nové desky 23/2024 - od Bon Jovi přes Charli XCX po Auroru (12.06.2024 08:00)
- Obě devadesátkové desky kapely Prouza vycházejí na vinylu (01.12.2023 16:37)
- Rozhovory: Jaromír Švejdík - Čekám, až se zase zčeří hladina (07.06.2022 08:00)
- Audio: Jaromír Švejdík představuje Letní kapelu, na album láká singlem "Na řece" (24.04.2022 11:19)
- Publicistika: Nejlepší domácí videoklipy roku 2017 podle musicserveru (17.01.2018 14:30)
- Naživo: Jamiroquai a Justice zahřáli zmáčené publikum (24.07.2017 21:03)
- Video: Obrazotvornost příběhu "Ženy" v klipu Priessnitz (12.06.2017 13:31)

ALBUM TÝDNE 47/2024

Poly Noir
K mýmu ohni nesedej

Frontman crossoverové Insanie má rád westerny, noirové kriminálky, zádumčivou atmosféru děl Cormaca McCarthyho i temnou country. Záchvěvy těchto lásek můžeme letmo zachytit i v jeho domovské kapele, nicméně plně toto podhoubí rozkvetlo až nyní, na albu "K mýmu ohni nesedej" v bočním sólovém projektu Poly Noir.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 26.11.
Cotatcha Orchestra & hosté (CZ) (Divadlo Husa na provázku, Praha)
St 27.11.
Steven’s (CZ) / Kudla z Brna (CZ) (Kabinet Múz, Brno)
Čt 28.11.
Two Another (AUS) (Rock Café, Praha)
Čt 28.11.
Falling In Reverse (US) / Hollywood Undead (US) / Sleep Theory (US) (Koncert) (O2 Universum, Praha)
Pá 29.11.
Faun (DE) (Masters of Rock Café, Zlín)
So 30.11.
Kaleo (ISL) / Június Mayvant (ISL) (O2 universum, Praha)
So 30.11.
Madhouse Express (CZ) (Archa+, Praha)
Ne 01.12.
Ewa Farna (CZ) (Betlémská kaple, Praha)
Út 03.12.
Boy Bleach (UK) (Rock Café, Praha)
Pá 06.12.
Freedom Call (DE) (Masters of Rock Café, Zlín)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Vladimír Mišík Justin Bieber Prince The Prodigy Linkin Park Chris Cornell Coldplay Lucie Queen Viktor Sheen Lady Gaga Madonna Billie Eilish The Cure Beyoncé Katy Perry Viktor Dyk Kabát Ed Sheeran Emily Armstrong
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe