LeAnn Rimes začínala s muzikou ve jedenácti letech a ve čtrnácti se stala nejmladší držitelkou Grammy. Za těch deset let zkusila už řadu žánrů - začala country, pokračovala přes klasický pop, pop s tanečním nádechem, zkusila si i swingové Vánoce a albem "This Woman" z počátku roku 2005 se opět vrátila ke country. Tedy alespoň pro Ameriku, která ji vnímá hlavně jakou country hvězdu. Popu se ale zcela nevzdala a loni speciálně pro Evropu natočila desku "Whatever We Wanna". Novinkou "Family" jako by zúročila všechny předchozí zkušenosti (vyjma těch Vánoc) a výsledek je jednoduše skvělý.

Úspěch se začal rodit už při přípravě desky. Není až takovou novinkou, že se LeAnn Rimes podílí na skládání hudby, což není u country zpěvaček až tak obvyklé, ale tentokrát poprvé sedla s jedním autorským týmem a napsala všechny písničky od začátku do konce. Tedy nepočítaje dva závěrečné bonusy, o kterých se zmíním později. Při psaní desky se zjevně inspirovala jak svými hitovými začátky zaměřenými spíše na coververze, tak i například rockovější odbočku se soundtrackem k filmu "Coyote Ugly" nebo velmi povedenou "This Woman".

Hned od počátku se do toho LeAnn Rimes opírá, počáteční dvojice písniček je pěkně svižná - bez obav se dá mluvit o spojení country a rokenrolu a chvílemi si pohrává s rockovým laděním. Snad víc než o titulní "Family" to platí o "Nothin' Better To Do", která jistě ne neprávem byla nominována i na Grammy. Tahle písnička šlape hned od počátku a občasné stopky ještě více zvýrazňují její dynamiku. S pomalejší "Fight" přichází krátké zklidnění. A tak je to vlastně po zbytek alba - rychlejší věci střídají pomalejší, ovšem s tím, že jejich poměr je přesně vyvážen. LeAnn Rimes nenechává posluchače nikdy moc vydechnout ani ho nepřepíná. Až na výjimky nejsou ony klidnější věci typickými baladami, mají spíše volnější tempo a jsou postaveny na bluesovém základě, jako například "Good Friend And A Glass Of Wine", kde rozhodně nemáte pocit, že se vás někdo snaží ukolébat. Naopak, kytary, na nichž je vlastně postavené celé album, tu rozhodně nezahálí a samotná LeAnn Rimes svůj jedinečný hlas energicky vypíná na maximum. A když už přijde opravdová balada, tak je to něco jako "What I Can Not Change" - písnička, která zkrátka zasáhne.

Slíbil jsem, že se zmíním o dvou bonusech, i když ty nejsou v celkovém vyznění desky až tak podstatné. Oba jsou to duety a u obou je znát, že na desku v podstatě nepatří. Ten první budou znát příznivci Bon Jovi, kteří mají doma jejich poslední desku, a ten druhý zase fanoušci Reby McEntire, co si neopomněli koupit její letošní "Duets". Spolupráce s Bon Jovi by byla zajímavá, kdyby ji pojali v rockovém stylu, ale takhle tato balada patří k tomu slabšímu. To "When You Love Someone Like That", i když není žádnou vypalovačkou, je zcela jiné kafe. Potkávají se tu dva výborné countryové hlasy a výsledek má hned jinou hloubku a především kvalitu.

Umělci vždy prohlašují poslední desku za nejlepší v jejich kariéře. Jestliže toto prohlašuje LeAnn Rimes, pak má v případě "Family" naprostou pravdu. Přesně zachytila směr současné americké country, která se odvrací od utahaných balad a opět se upíná k dynamickému, energickému a o něco živějšímu stylu. Díky autorství všech písniček je zároveň cítit hlubší sepětí s deskou a samozřejmě nad tím vším se vznáší její vynikající hlas, který ji tak časně etabloval na špičku country.