Po delší době jsem vyrazil do čajovny, abych si zde dopřál čajový dýchánek. Kamarády jsem se nechal zviklat i na vodní dýmku a posezení se nám pěkně protáhlo. Odcházeli jsme těsně před zavíračkou, jediné, co mi zde nesedělo, byla hudební kulisa. Obsluha asi nebrala v potaz, kde pracuje, a dokola omílala dvě desky - poslední Keane a Nelly Furtado. Jelikož noc byla stále mladá, uvařil jsem si doma ještě jeden zelený čaj, zapálil svíčku a pustil si jedno zajímavé cédéčko - "Khali" od Alejandra Franova.

Za zvuků orientálních nástrojů, které tento chlapík používá, jsem se uvolnil a přesunul do jiné roviny vnímání. Na vlnách "Pasando El Mar" jsem se nechal kolébat za zvuku táhlých tónů syntezátorů, které tu jsou ve velmi omezené míře. "Khali" představuje hlavně etnický průlet napříč kulturami, které Franov tak rád objevuje a vstřebává. Tentokrát zařadil i dva krátké tradicionály ze Zimbabwe ("Shumba" a "Karigamombe").

Při skladbě "Sumatra" se mi vybavily fragmenty z geniálního soundtracku k filmu "Baraka", Alejandro též nesází na přemrštěnou nástrojovou pestrost. Raději využije omezeného množství a vyhrává si s výsledným vyzněním každičkého akordu, tónu flétny nebo úderu perkusí. Tato mozaika má poklidné a blahodárné účinky a omamná chapadla jako ona vodní dýmka. Aromatický kouř vdechnete a on se posléze roztopí v drobné pocitové vjemy. "Khali" toto prosté mystérium umí navodit bez jakéhokoliv sebemenšího důsledku a vedlejších účinků.

Alejandro Franov přichází opět s neokoukaným opusem, který je vřelou kulisou. "Khali" naplňuje přesně ony potřeby čajovnických soundtracků a příště si to cédéčko vezmu pro jistotu sebou. Vřele doporučuji i pro domácí užití.