Jack Sparrow v hiskách a v tričku s proužkem

Na svém MySpace.com mají rodáci z přímořského jihoanglického městečka Haylake napsáno, bílé na černém, že znějí jako... The Coral. Pokud by tuto solidně sebevědomou hlášku napsal nedávno mě na duši pohladivší Cherry Ghost, souhlasně bych přitakal, ale v tomto případě je ono tvrzení třeba trošku poupravit. The Coral totiž zní jako, jak to jen napsat... Jako když děti dětí květinových dětí hrají hudbu svých prarodičů. A nebo jednodušeji: když to The Coral rozjedou opravdu pořádně, a že to instrumentálně umí jako málokdo, Jim Morrison se obrací v hrobě. Ne však hrůzou, ba spíše aby lépe slyšel. A tohle platí už od jejich eponymního debutu, za který si vysloužili nějakou tu nominaci na výročních hudebních cenách Mercury Music Prize 2002.

The Coral vyplivnulo Irské moře na stejné vlně, na jaké se jinde ve světě svezli The Strokes, The Libertines a spousta dalších kapel, které začínají anglickým členem určitým a doma pravidelně utírají prach na kompletní diskografii liverpoolských brouků. Tento jihoanglický sextet však navíc učili zpívat a hrát zarostlí námořníci po zavšivených putykách snad již od jejich šesti let - nechybí jim tak ani ono sebevědomí mořských pardálů, ani ona neokázalá schopnost dostat do kolen kohokoli a kdykoli. A ačkoli se zářivé slávy, kokainových večírků a nej sexy modelek na světě nikdy plně nedočkali, hrají si to svoje spokojené, chladným mořem promáčené retro dál a dál. A je jim dobře. Přesto se ale tentokráte něco změnilo.

Zatímco na předchozích albech se The Coral ponořovali spíše do hloubky svého vlastního zvuku a jejich hudba se stávala čím dál tím složitější, ale tím pádem samozřejmě i zajímavější, tentokráte se obrátili jinam. A nebyl by to vůbec špatný krok, protože The Coral poslední dobou opravdu mysleli spíše na to, jak se hudebně na výši předvést, než na to, jak pobavit a uspokojit své posluchače. Jenže s "Roots & Echoes" to trochu přepískli. Nahráli totiž naprosto civilní album. Prostě pohodové retro, které je poplatné době a nikoho neurazí. Album, které si pustíte k večeři, ale jakmile dojíte, vypnete jej tam, kde zrovna bylo při pokládání talíře do poloprázdného dřezu.

The Coral natočili solidní desku a ostudu si rozhodně neutrhli. Jen se v jejich novince ztrácí to, co je odlišovalo od všech ostatních. Ty tam jsou mořskou solí nasáklé časy. Možná vyrostli, dospěli či vyspěli - ale prostě ztratili ten hravý pohled na svět. A představte si takového kapitána Jacka Sparrowa v hiskách a v tričku s proužkem - vodorovným, jak je momentálně v kurzu, kterak sedí na Václaváku u McDonalda a vypráví vtipné historky z doby, kdy byl ještě kapitánem jedné slavné lodi. Černá perla se jmenovala. A "Roots & Echoes" je přesně takové. Perla, která zčernala. Vybledlá fotografie vašeho splněného životního snu. Mořská ulita, přílivem vyhoštěná na písčitou pláž. Ta, kterou si schováte na památku a máte ji rádi, protože v ní pořád ještě slyšíte ozvěnu těch starých dobrých a okouzlujících časů.

PS: Ale James Skelly i tentokrát dokazuje, že má jeden z nejzajímavějších hlasů současné britské kytarové scény. Klobouk dolů.