Co dva roky vydává pardubická skupina Vypsaná fiXa novou desku. Letos se na pultech objevila novinka s názvem "Fenomén", kterou spousta lidí velmi oceňuje, druhá část zase velmi kritizuje. Jak dopadla Fixa na musicserveru? To se dozvíte v další makrorecenzi.
© facebook interpreta Kapela
Vypsaná fiXa se pustila do experimentu, který v sobě obnášel změnu osvědčeného producentského dua Slezák-Fiala. Na jejich místo usedl
Dušan Neuwerth, který Fixu částečně překopal, oblékl ji do nového kabátu a pustil mezi posluchače. Vypsané fiXe jsme na musicserveru věnovali spoustu prostoru a po
průvodci,
hlavní recenzi Petra Adámka, který udělil vysokou osmičku, a
rozhovoru se dostalo i na konfrontaci názorů deseti redaktorů. Padly čtyři osmičky, ale také jedna trojka. V průměru solidních sedmašedesát procent.
Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.
Kateřina Červenková - Stejnak vítězí specificky ležérní jednoduchost (8/10)Dohady o tom, že dospěla už i
Vypsaná fiXa, jsou naštěstí hlavně přáním otce myšlenky. Sice je fakt, že na každém šprochu, pravdy trochu, nicméně změny jsou minimální. Mnohé fanoušky jistě zaskočí absence náležitě explozivních pecek, které suverénně zatápí pod kotlem, proslulá živelnost se ale z tvorby skupiny nevytratila. Jen se nepatrně uklidnilo to rozbouřené moře, Fixa se začala víc soustředit na hudební stránku věci.
Forma je tedy vybroušenější, obsah však naštěstí zůstává víceméně stejný. Samozřejmě je patrná snaha o propracovanější aranžmá a různá pozlátka (s Neuwerthem za zády to ani jinak nejde), ale stejnak nakonec vítězí specificky ležérní jednoduchost a sympatická přímočarost projevu. Navzdory dominantní melodické melancholii nás kapela opět neošidila o dávku svérázné rozervanosti ani potřebnou syrovost, která je pilířem jejich líbivého pop-punk-rocku. Kapela opravdu působí o něco pochmurněji než dřív, dokázala však vykreslit posmutnělou, depkoidní atmosféru v několika odstínech a ty jemné nuance dodávají nahrávce pestrost. Výsledkem je naléhavější, místy ostřejší a hlavně hutnější zvuk stejně jako výstižně absurdní texty - typická vypsaná poetika. Deska vás vtáhne do děje; čím víc ji poslouchám, tím víc mě baví.
Honza Sedláček - Podzim v San Piegu (8/10)Pardubice jsou město, kterým vlastně vždycky jen projíždím odněkud někam. Dobře znám tamní autobusové nádraží. Mám srdcový vztah k jejich hokejovému klubu. A to je tak všechno. Úplně jinak se to má ale s Vypsanou fiXou, tedy kapelou, jejíž je San Piego rodnou hroudou. Debut "Brutální všechno" se stal v časech gymnaziálních doprovodným soundtrackem našeho lyžařského kurzu. Druhá deska byla manifestem dobré nálady, a proto nechyběla na žádné lepší i horší pařbě. Písně z ní zafungují nejlépe na půdě letních festivalů. Pohár životního optimismu ale zřejmě přetekl někdy během šňůry ke "Kráse nesmírné". Na novince nás tak
Márdi a spol. sice opět válcují lehce zapamatovatelnou, až dandyovskou přímočarostí, jen příběhy, které se za touhle tříakordovou oponou skrývají, jsou oproti dřívějšku o poznání pochmurnější. Ne že by se snad kluci zavírali během práce na materiálu do temných sklepení svých rockových duší, ale že by tyhle kusy vznikly během pobytu na francouzské riviéře se taky říct nedá. Abychom si rozuměli, to že kapela vydala svou doposud nejvíce "podzimní" desku, jí v mých očích nijak nesráží, ba právě naopak. Už nějaký čas tvrdím, že Fixa je nejlepší ve své zasmušilejší podobě. K té ji určitě významně
nakopl i
Dušan Neuwerth a budiž za to náležitě pochválen. Píšu osm hvězd, ale ať se pánové opováží teď polevit.
Honza Kulig - Stvořeno pro podzimní náladu (8/10)Nejdřív jsem si přečetl hlavní recenzi. A prakticky ve všem jsem souhlasil.
Vypsaná fiXa se rozhodla udělat razantní krok ve zvukové stránce svého projevu. Supervizor Dušan Neuwirth byl sázka na jistotu. Svým způsobem riziko. Ale s odstupem času, po neustálém točení desky v přehrávači, musím konstatovat, že to byl rozumný krok.
Nová Fixa zní jinak. Zní popověji, kytarověji, je schopna se zavděčit většímu počtu posluchačů. Což je možná dobře promyšlený tah, ale nemám to chlapcům z Pardubic za zlé. Po třech deskách, z kterých mě nejvíce dostala "Krása nesmírná", se "Fenomén" tváří jako poprocková nahrávka jako stvořená pro podzimní náladu. A jelikož letošní podzim je stále ve znamení babího léta, Fixa se přesně trefí do vaší nálady. Místy pochmurná, místy veselá, celkově výborná deska. Velmi obdivuji osmivteřinový stoptime v songu "33 cigaret"¨, čistou radost v písni "Řasenka paní Londýnkové" a obdivuji textovou stránku prakticky jakéhokoliv tracku. Tleskám. A to hned osmkrát. Pro mne, spolu s
Janou Kirschner, nejlepší československá deska roku.
Vašek Trávníček - Nejlepší deska čtverky ze San Piega (8/10)
© Jiří Kosnar / musicserver.cz
Je to složité. Natočíte dvě, respektive tři docela úspěšné desky, stanete se zlatými hřeby mnoha festivalů, vyprodáváte kluby... A najednou nastane čas udělat nové album. Máte v podstatě dvě možnosti: buď zopakujete celý nápad počtvrté a vydáte čtvrtou
stejnou desku, nebo se rozhodnete pro změnu. Fixa si vybrala druhou variantu, což je podle mne jedině dobře. Je už dlouho tradicí, že fanoušci, zvyklí na starší repertoár kapely, skupinu po nové desce odvrhnou. Prý že už to není ono atd. (Mluvil o tom např. Mardoša
v letním rozhovoru.) Jenomže jak chcete hodnotit desku, když máte na očích klapky v podobě zbožňovaných nebo minimálně subjektivně oblíbených písniček z minula? Proto jsem se "Fenomém" rozhodl hodnotit zvlášť. A výsledek? Výborný. Fixa ukázala, že umí předvést i
něco jiného než na prvních třech deskách, aniž by to znělo nepřirozeně. Že
Márdi je skvělý textař a
Dušan Neuwerth jeden z našich nejsvědomitějších producentů. "Fenomém" je zkrátka výborná deska s nejlepšími písničkami, jaké Fixa kdy napsala.
Tomáš Tenkrát - Chce to trochu víc světla (7/10)Možná jsem byl trochu zklamaný, proklamace nového alba jako rádiové desky mi neva, ostatně mám radši ty melodické věci, kdy Mejlova kytara kouzlí super kličky, jak to předváděl na minulé desce třeba v "Robinsonovi" nebo "Fracouzsce zpívající šanson". Jenže... "Fenomén" nestaví na melodiích. Z největší části jsou to především ty depresivnější věci, při jejichž poslechu máte tendenci sednout si do rohu místnosti a kousat si nehty. Ale opět záleží na úhlu pohledu, i já si zvyknul a nakonec se mi to líbí, i když to mám radši jinak. Chce to trochu víc světla. Naštěstí Márdiho textový surrealismus udržel i "Fenomén". Funguje to pořád. Jo a taky je tu "Darling", geniální písnička s vynikajícím textem a nádhernou melodií. I když je pravda, že jsem nepochopil, proč se v ní dvakrát objeví slovo "správný", copak tě to nebouchlo do uší, Dušane? Nicméně kdyby jako "Darling" vypadalo celé album, bylo by to vítězství. Takhle je to tak třetí místo.
Jonáš Kříž - Víc než jen fenomén (7/10)Vypsaná fiXa nikdy nepatřila mezi moje oblíbené kapely. Vadily mi české texty, přehnaně civilní zpěv i kytarový zvuk á la 90s. Naproti tomu je třeba přiznat, že si skupina okolo Márdího na nic nehraje a celkem úspěšně ignoruje hudební trendy, a to ať naše české, anebo zahraniční.
Vypsaná fiXa si prostě hraje po svém a zástupy zanícených fanoušků dokazují, že jí to stále ještě šlape jako kdysi. A tak navzdory názvu nové desky nečekejte od těch několika písní nějaký větší fenomén, který by si mohl dělat ambice na to, aby oslovil posluchače i za hranicemi české kotliny.
Vypsaná fiXa si od doby punkových nářezů typu "Stereoid" prošla poměrně zlomovým vývojem a člověk by mohl snadno získat dojem, že se z původně punkových štváčů "Drogového večírku" stali poměrně sofistikovaní hudebníci. "Fenomén" se tak stává plnohodnotnou deskou kapely, která konečně dospěla a zejména v oblasti textů se posunula někam k serioznějším tématům. Za dobrou atmosféru skladeb a snahu posunout se dál ze stojatých vod české scény mi tedy nezbývá než dát zaslouženou sedmičku.
Honza Průša - Fenomenální? To nemohu říct (6/10)Ještě na střední škole jsem si zamiloval knihy Jacka Kerouaca. Začal jsem s "Podzemníky" a přes další tituly se dostal až k "Big Sur". Prvních pár stránek je plných optimismu a čtenáře navnadí na příběh, který se ale dříve, než stačí začít, utopí v hluboké a bezbřehé depresi. Podobně je to s "Fenoménem" Vypsané fiXy. Předchozí tvorba mě nasměrovala tak, že jsem čekal nenáročný a poměrně veselý bigbít s texty plnými tajemných Márdího vizí a jinotajů. Jenže aktuální deska na mne, i přes všechny ty uvolněné věci typu "Darling" nebo "Žeň koně!", působí depresivně, smutně a k Fixe tak nějak nečekaně, možná až nepatřičně. Výsledný dojem z alba mi totiž určují "Papírová hyena", "Dezolát", "33 cigaret" a "Emigrant". A stejně jako se mi zmiňovaný "Big Sur" nečetl dobře, i s "Fenoménem" jsem měl problémy jej vůbec doposlouchat. Nakonec jsem si na smutnou desku zvykl a po opravdu velkém množství času, který jsem jí věnoval, ji snad i pochopil. A i když ji nepovažuji za fenomenální, špatná určitě není.
Miroslav Böhm - Ani pohoda, ani punk (6/10)
© vypsanafixa.cz První dvě alba Fixy mám hodně rád. Je to taková
pohoda-punk, jak by asi zpívali v "Dlouhém kouři"
Chinaski, kdyby vyrůstali na
Sex Pistols. Jenže "Krása nesmírná" už nebyla ani tak moc pohoda jako spíš jenom ten punk. A aktuální novinka "Fenomén" nenabízí už ani jedno. Ne že by fixáci natočili trapnou desku, to zase prr, ale všechno, co Fixu vynášelo nad jí podobné kapely, se z její hudby vytratilo. Jo, Márdiho texty pořád ještě fungujou, ale i on občas zabrouzdá do (alespoň na něj) smysluplných spojení, které už přeci jen trošičku zaskřípou. Ta tam je rozbouřená energetická salva z kytar, které ladí až po dvou pivech... Paradoxně nejzajímavější jsou tak akustické "minipísně", ve kterých se také potvrdí genialita Dušana Neuwertha za producentskou klávesnicí. Fixa prostě natočila průměrné, a tudíž nepříliš zajímavé album, na jehož koncertní provedení jsem sakra zvědavej. Třeba alespoň
lajv dostanou nové songy ty správné koule. Ale baví mě celkem "Papírová hyena", ve které jsem si taky poprvé všiml, že
Márdi má spodky hodně podobné Jaromíru Švejdíkovi z
Priessnitz. A vůbec: jesenickým bardům fixáci lezou na tomhle albu do zelí celkem často. Že by
Dušan Neuwerth podruhé?
Martin Dobiáš - Vypsaná fiXa v depresi? Cože? (6/10)Fenomén má být melancholičtější, tesknější, depresivnější. S tím jsem počítal a na desku jsem se kvůli tomuto faktu těšil. Jenže jaké bylo mé překvapení v momentě, kdy místnost rozechvěla stará známá údernost a razance nadupaného otvíráku "Ruzyně". Následující temný výlet do destinace "Černej les" se zvrhne v trapnou kolovrátkovou zábavu, navíc když se do písně v půlce až příliš okatě vloudí
Tata Bojs. Podobně na tom je i "Papírová hyena". Uzoufaná kytara, uzoufané zpěvy, uzoufaná nuda. Tohle Márdímu a spol. prostě nesluší. Příjemné vystřízlivění z podzimní depky zajistí odpálená "Druhá půlka žárovky". Díky ostrému zvuku i textu se z ní bez debat stane jedna z dalších koncertních vypalovaček Fixy. Na experimenty bohatá "Darling" už při prvním poslechu upoutá svou popovou vlezlostí. Další vyloženě srdeční záležitost - "33 cigaret" - je konečně alespoň trochu uvěřitelná, zejména díky silnému refrénu. Právě v okamžiku, kdy už jsem "Fenoménu" chtěl skočit na háček, připlula s varováním "Antidepresivní rybička". Jako bych z ní cítil Xaviera Baumaxu, jako by mi říkala, že to ten Márdí přece jenom tak vážně nemyslí. A že "Emigrant" už je jen výstřel do tmy. Má pravdu, mrška. Od depresí tu je přece emo...
Benjamin Slavík - Ztratili charisma (3/10)OK! Fixa mi byla fakt sympatická. Tak nějak jsem ji bral jako nejhorší kapelu, kterou jsem ochotný poslouchat bez toho, abych se u toho cítil trapně, ještě jsem ji neřadil do svých obsesí a úchylek, to abychom si rozuměli. Po několika "do it yourself" působících albech skupina nahrála desku, která jako jejich první vyvolává jinou ambici než úspěšného existování "on the tour". A mě už to nebaví a nejen to, dokonce mě to irituje. Ten zvuk, který všichni budou oceňovat, ztratil charisma a se singlem "Dezolát" nabral to, co před pár lety zlikvidovalo
Chinaski, další rozvíjející úvahy nechám na vás. Ty písničky už nezní jako vášnivé pokusy vášnivých fanoušků
Pixies a celkem dobré literatury. Fixa udělala album od začátku do konce a s tím vším se dostavuje jeden vedlejší účinek za druhým: tak třeba že vynikne to, co dříve pod neuspořádaným zvukem nevadilo a naopak vyvolávalo sympatie. Ztráta charisma bolí, i když se dle objektivních měřítek dostanete někam výš.
Album:
Vypsaná fiXa - Fenomén
Průměrné hodnocení: 6,7/10
Celkový čas: 44:24
Skladby: Ruzyně, Černej les, Trampolína, Papírová hyena, Žeň koně, Dezolát, Druhá půlka žárovky, Darling, Řasenka paní Londýnkové, 33 cigaret, Barová turistika, Antidepresivní rybička, Emigrant