Od desky "Coles Corner" utekly už dva roky - tehdy nadšená kritika Richarda Hawleyho chválila, jak jen mohla. Hawley byl kdysi jednak koncertní součástí kapely Pulp (jel s nimi turné k desce "This Is Hardcore"), jednak ještě dávněji fungoval ve skupině Longpigs. "Lady's Bridge" je pátým počinem tohoto rodáka ze Sheffieldu, jenž novinku pojmenoval podle mostu, po kterém chodil do svého oblíbeného obchodu s deskami. Vězte, že všech jedenáct písniček promlouvá jeho životními zkušenostmi a vzpomínkami; jakmile se důkladně zaposloucháte, ocitnete se v jiném světě a budete s Richardem soucítit v každém momentu.

Singl "Tonight The Streets Are Ours" vás povzbudí a brzy si jeje začnete prozpěvovat, neméně těsnými melodickými chapadly si vás obmotá rockabilly "Serious". Nicméně autorovou dominantou jsou táhlé a melancholicky zabarvené kompozice, v nichž vás zasáhne jeho hluboký hlas. Do této atmosféry vstupují důmyslně mohutné symfonické aranže, zároveň tu ale nic nebrnká přemrštěným popovým patosem. Hawley není ulízaný srdcerváč od vedle, naopak je to větrem života vycepovaný chlapík, jehož tvorba má ke kalkulu daleko.

Chvílemi vás bude možná mást coby novodobý Roy Orbison či Elvis Presley a v "Dark Road" se dokonce blýskne číslem blízkým tvorbě Johnnyho Cashe. "Lady's Bridge" má ovšem svou tvář, která staví na poutavých textech, v nichž se objevuje potemnělá lyrika sahající k poetice Lee Hazlewooda. Richard Hawley ale není tím, kdo by jen kopíroval: drží si svůj standard, výraz a v neposlední řadě vlastní rukopis. Vnitřní pocity se o sebe vzájemně tříští, snové tendence sráží melancholie, citlivé pohlazení od srdce zase podpoří naději.

Richard Hawley dokázal na "Lady's Bridge" spojit nespočet atmosfér, které jsou poutavé a zanechají jasné a vyrovnané dojmy. Žádný propad do deprese se tu nekoná, naopak taková "I'm Looking For Someone To Find Me" vás donutí se více koukat kolem sebe a v tom zmatku hledat spřízněné duše.