Mosty spojující lidskou minulost a zítřky

Písničky s duší, soukromé revize života a časté návraty do vlastních vzpomínek - to je jen krátký výčet základních prvků tvorby Richarda Hawleyho. Jeho páté album "Lady's Bridge" je citlivé, pohladí a navodí melancholii, ale i radost ze svitu slunce. Snadno s ním zapomenete na každodenní rutinu.

8/10

Richard Hawley - Lady's Bridge

Vydáno: 20.08.2007
Celkový čas: 48:31

Skladby: Valentine, Roll River Roll, Serious, Tonight The Streets Are Ours, Lady Solitude, Dark Road, The Sea Calls, Lady's Bridge, I'm Looking For Someone To Find Me, Our Darkness, The Sun Refused To Shine

Vydavatel: Parlophone

Ohodnoť toto album

Od desky "Coles Corner" utekly už dva roky - tehdy nadšená kritika Richarda Hawleyho chválila, jak jen mohla. Hawley byl kdysi jednak koncertní součástí kapely Pulp (jel s nimi turné k desce "This Is Hardcore"), jednak ještě dávněji fungoval ve skupině Longpigs. "Lady's Bridge" je pátým počinem tohoto rodáka ze Sheffieldu, jenž novinku pojmenoval podle mostu, po kterém chodil do svého oblíbeného obchodu s deskami. Vězte, že všech jedenáct písniček promlouvá jeho životními zkušenostmi a vzpomínkami; jakmile se důkladně zaposloucháte, ocitnete se v jiném světě a budete s Richardem soucítit v každém momentu.

Singl "Tonight The Streets Are Ours" vás povzbudí a brzy si jeje začnete prozpěvovat, neméně těsnými melodickými chapadly si vás obmotá rockabilly "Serious". Nicméně autorovou dominantou jsou táhlé a melancholicky zabarvené kompozice, v nichž vás zasáhne jeho hluboký hlas. Do této atmosféry vstupují důmyslně mohutné symfonické aranže, zároveň tu ale nic nebrnká přemrštěným popovým patosem. Hawley není ulízaný srdcerváč od vedle, naopak je to větrem života vycepovaný chlapík, jehož tvorba má ke kalkulu daleko.

Chvílemi vás bude možná mást coby novodobý Roy Orbison či Elvis Presley a v "Dark Road" se dokonce blýskne číslem blízkým tvorbě Johnnyho Cashe. "Lady's Bridge" má ovšem svou tvář, která staví na poutavých textech, v nichž se objevuje potemnělá lyrika sahající k poetice Lee Hazlewooda. Richard Hawley ale není tím, kdo by jen kopíroval: drží si svůj standard, výraz a v neposlední řadě vlastní rukopis. Vnitřní pocity se o sebe vzájemně tříští, snové tendence sráží melancholie, citlivé pohlazení od srdce zase podpoří naději.

Richard Hawley dokázal na "Lady's Bridge" spojit nespočet atmosfér, které jsou poutavé a zanechají jasné a vyrovnané dojmy. Žádný propad do deprese se tu nekoná, naopak taková "I'm Looking For Someone To Find Me" vás donutí se více koukat kolem sebe a v tom zmatku hledat spřízněné duše.

• polemika (jirka, 10.10.2007 02:04) Reagovat

  richard hawley (www.myspace.com/richardhewley) vydal nove album a ja pri opakovanem poslechu nevedel, jestli se smat nebo plakata, protoze jestli tohle nekdo skutecne mysli vazne, tak mu nepomuzou ani koncertni Pulp v CV. a zajimalo by me, jak by byl hodnocen, nemit prave tenhle experience v zadech. od nominace na mercury music prize neutelky dva roky, ale cele stoleti. ted je tu smesice paskvilneho kyce a bezradneho plagiatorstvi. deska ma vlastni tvar? ne, je jako spatne umichany salat z byst tvari hvezd minulosti. ale mozna jsem jeste prilis mlady a za cas se mi zacne libit i karel gott. do jeho spolecnosti totiz presne radim soucasnou tvorbu richarda h.. dobra hudba k takovemu tomu "vecernimu koktejlovemu zvykani". hudba do pozadi. hudba, co neurazi, trochu "posh" a trochu "spicy", hlavne se nezamazat od krevetove pusinky. tady v anglii se mu prezdiva scheffieldsky johnny cash. prihodne? jenze od pecky "at folsom prison" je to k "lady's bridge" pres ocean a skoro 40 let. a johnny cash mel, co prodavat. za cashem staly a vzdycky budou stat skutecne experience. "at folsom prison" je vypoved. "lady's bridge" cedecko, ktere zmixujete na strycovo 20. vyroci svatby. klise se tluce o klise. a tak nejvetsim prinosem richarda hawleye i nadale zustava pisen "just like the rain". pochopitelne vsak ne v puvodni verzi z alba "coles corner" . za zminku stoji jenom ta, kterou predelaly mlade kytary z the maccabees (www.myspace.com/themacabees). alespon jednou si clovek nemusi pripadat jako na nepovedenem dojezdu uprostred karaoke baru.
  
  

Nové desky 48/2025 - od Thomase Raggiho přes Zac Brown Band po živáky Depeche Mode a Nicka Cavea Hned dva členové slavných skupin se tento týden prezentují sólo. Tím prvním je kytarista Måneskin Thomas Raggi, tím druhým Tom Smith z Editors. K nim se připojili Zac Brown Band, Norka Anna Of The North, živáky Depeche Mode, Scorpions a... čtěte zde

Vydáno: 10.12.2025 17:00 v sekci Novinky | Nové desky

Naživo: Hity, skvělá show i spousta hostů - Lucie oslavila 40 let i ve vyprodané O2 areně Lucie odehrála první ze dvou koncertů v pražské O2 areně. A Pražáci ve vyprodané hale potvrdili, že své Lucii rozumí. Kromě kapely se na pódiu představila řada hvězdných hostů: Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Petr Janda, Lenny... čtěte zde

Vydáno: 10.12.2025 10:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Jan Bendig - Každý příchod na pódium musí být velký, aby na něj lidi nezapomněli Po loňském koncertu v O2 universu se Jan Bendig příští rok vrátí na místo činu s ještě větší hudební i vizuální show, která by měla posunout laťku zase o kus výš. V rozhovoru prozrazuje, co chystá, co ho spojuje s Jiřinou... čtěte zde

Vydáno: 10.12.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

Naživo: Barbora Poláková a Štěpán Urban bodali jemností, ne jedem. "Sršně" pokřtili březovou mízou Hudební i životní dvojice Bára Poláková a Štěpán Urban ukázala, že jim to ladí i na pódiu. V pátek na Mikuláše v pražské La Fabrice pokřtili své společné debutové album "Sršeň" s kapelou za zády a koncert proměnili v... čtěte zde

Vydáno: 09.12.2025 16:56 v sekci Naživo

Rozhovory: Marian Zima (Story) - Nejlepší věci se dají dělat jen s těmi nejlepšími Projekt Story se před čtyřmi lety vynořil z čistého nebe. Že se tu děje něco, co si pozornost zaslouží, stvrdila účast výkvětu slovenské scény. Nyní přišlo druhé album "Tazkvaná duša" a na seznam přibyl třeba Michal Prokop.... čtěte zde

Vydáno: 09.12.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory