Přestože "Pištec u bran svítání" ani zdaleka nedosáhl komerčního úspěchu svého přes chodbu ve studiích Abbey Road ve stejnou dobu nahrávaného souputníka "Seržanta Pepře", historie ukázala, že debutové album Pink Floyd (při prvním vydání desky měla kapela ve svém názvu vzápětí vypuštěné The) patří nejen mezi nejdůležitější britská alba roku 1967, ale šedesátých let vůbec. Jeden bonmot praví, že kde v psychedelickém rocku "Sgt. Pepper" končí, tam "Piper" začíná. Kouzelné album plné nezměrné fantazie ("The Gnome", "Scarecrow") i hlubokých strachů ("Matilda Mother") šíleného génia Syda Barretta střídá hudebně zvukové koláže s těžkopádnými, valivými melodiemi ("Astronomy Domine", "Bike") s křehkými, až něžnými písněmi ("The Gnome"). Z jedenácti skladeb je Barrett výhradním autorem u osmi, u dvou je spoluautorem a jen jednu jedinou (a ještě v kontextu kvality ostatního materiálu nejslabší) "Take Up Thy Stethoscope And Walk" dodal Roger Waters, pozdější nejvýraznější postava skupiny. Je až s podivem, že definitivní zhroucení psychiky a následný Barrettův odchod ze scény kapela vůbec ustála.

Aby vydání reedice mělo nějaký smysl, musí být pro její koupi a poslech více důvodů než jen fakt, že zrovna uplynulo čtyřicet let od prvního vydání skvělého alba. A vězte, že minimálně u recenzované třídiskové deluxe edice je těch důvodů požehnaně. První disk obsahuje album "Piper At The Gates Of Dawn" v mono verzi, tedy ve verzi, na jejíž mix dohlíželi samotní hudebníci. Je to z dnešní perspektivy poněkud s podivem, ale stereo roku 1967 zkrátka ještě nebylo natolik zavedené, a tak ani takoví zvukoví hračičkové, kteří později přijdou s prvními experimenty s nahráváním alb v prostorovém zvukovém formátu (tzv. quadrophonii), nechali stereo mix plně na producentovi Normanu Smithovi (další paralela: Smith spolupracoval poměrně úzce s The Beatles) a zvukovém inženýrovi Peteru Bownovi.

A právě jejich stereo mix alba se nachází na druhém cédéčku. Krom drobných odlišností ve střihu jednotlivých skladeb (mono verze je o 17 vteřin delší) je pochopitelně dramatický rozdíl v mixu jako takovém. Zatímco v mono verzi museli tvůrci velmi pečlivě pracovat s dynamikou a hlasitostí jednotlivých nástrojů a zvukových ruchů, aby vedli pozornost posluchače podle svých záměrů, stereo poskytlo možnost pracovat s jednotlivými nástroji v oddělených kanálech včetně vzájemného přelévání a prolínání. Nicméně musím přiznat, že mono varianta, kterou jsem nyní měl možnost slyšet poprvé, mě překvapila precizností svého zpracování a dokonalostí zvuku, na které se jistě podílí i nový a výtečný remastering. Zkrátka pro fanouška krásná možnost srovnávat, hledat a nacházet odlišnosti a jinak se rochnit v téhle psychedelické koupeli.

Třetí disk (album vychází i ve dvojdiskové edici s výše popsanými dvěma cédéčky) je pak úplnou lahůdkou. Na počátku svojí kariéry byli Pink Floyd v podstatě singlovou kapelou, byť posléze jejich vydávání téměř opustili. Nicméně prakticky paralelně s "Piperem" bodovali v hitparádách singly "Arnold Layne / Candy And A Currant Bum" a "See Emily Play / The Scarecrow" a ze stejného období pochází i méně úspěšný "Apples And Oranges / Paintbox". Všechny tři včetně b-stran (výjimkou je béčko "The Scarecrow", kterážto píseň se jediná nachází na albu) tvoří první polovinu disku. Druhá polovina pak obsahuje dosud nevydanou stereo verzi skladby "Apples And Oranges", oproti albu alternativní verzi "Matilda Mother" a zejména bonbónek v podobě dvou různých variant instrumentálních orgií "Interstellar Overdrive". Tato improvizace, na albu ve své téměř desetiminutové podobě, nezazněla snad nikdy dvakrát stejně. Na koncertech se její délka pohybovala podle nálady muzikantů a míry jejich momentálního ovlivnění drogami a alkoholem od pěti minut do půl hodiny, ale legendy vypráví i o tři čtvrtě hodiny trvajících verzích. Zde se nacházejí studiové verze s pořadovými čísly 2 a 6 a společný mají opravdu jen základní melodický motiv, improvizované pasáže jsou naprosto odlišné.

Pokud vydávat reedice zásadních alb rockové historie, pak nechť vypadají například takto. Výstižný je výrok šéfredaktora musicserveru, který popatřiv okem na tento box, psal mi vzápětí: "Závidím fanouškům Pink Floyd!"