Byl mrazivý prosincový den počátkem 80. let. Venku se lidé bořili v závějích sněhu, ale v univerzitním klubu Central London Polytechnic bylo pořádně dusno. Birthday Party ten večer odehráli jedno z nezapomenutelných vystoupení. Dochvilná kapela dorazila o hodinu dříve a čas zabíjela konzumací alkoholu. Deset minut před začátkem se Tracy Pew na záchodě předávkoval. Musel dostat injekci amfetaminu. Nick Cave na tom nebyl o moc lépe. Na pódium se dostavil úplně na mol. Nepřekonatelným trablem pro něj bylo už svléknutí saka, které si zamotal do mikrofonu. Někdo z publika na něj cosi zakřičel a Cave se s ním začal prát. Kapela hrála úvodní riff "She's Hit", ale jemu to nevadilo. Plně se soustředil na svůj problém. Na zpěv ani nepomyslel. Dvě minuty zněl sálem stále stejný, hypnotický úvodní riff a pak to kapelník Mick Harvey nevydržel. Hudba utichla, rozzuřený Harvey přišel k Caveovi a vrazil mu jednu pěstí a koncert pokračoval dál. Večer vyvrcholil dalším, tentokrát Caveovým předávkováním. V bezvědomí se skácel na podlahu a znechucený koncertní manažer vztekle hodil podíl skupiny na jeho bezvládné tělo.

Nicholas Edward Cave se narodil 22. září 1957 a už od dětství byl podobně svérázný. Do internátního gymnázia na melbournském předměstí, ve kterém později vznikla jeho první školní kapela, jež se posléze přetransformovala v Boys Next Door, byl poslán v roce 1970 kvůli častým incidentům na škole v místě svého bydliště. Ty vyvrcholily obviněním z pokusu o znásilnění šestnáctileté spolužačky - dvanáctiletý Nick se jí spolu s kamarádem snažili sundat kalhotky a nechali se přitom načapat ředitelkou školy.

Ani nový ústav ale nemohl vyřešit jeho neúctu k autoritám. Cave nenáviděl své okolí, ať už to byli učitelé či spolužáci, připadal si odcizený. Asi i to bylo důvodem, proč se už jako velmi mladý začal zajímat o malířství, literaturu a umění vůbec. Po ukončení gymnázia se zapsal na Caulfield Technical College, rozhodl se studovat výtvarné umění. Dva roky se věnoval malování. Miloval renesanční a gotické mistry a dle slov své tehdejší holky Anity Lane (později spolu natočili mimo jiné dvě písně na singl "The World's A Girl") sám kreslil převážně expresionistické autoportréty. K závěrečným zkouškám však připravil pouhý jeden obraz cirkusáka, jenž kouká baletce pod šaty. A byl nekompromisně vyloučen.

S pomocí filmového plátna
Respekt a uznání získal Cave díky své hudbě. Ať už to byli Boys Next Door, Birthday Party, Bad Seeds či Grinderman, vždy se mu daří vytvářet originální skladby jak po hudební, tak textové stránce. To ale není vše... V říjnu bude mít ve Francii premiéru western "The Assassination Of Jesse James By The Coward Robert Ford" novozélandského režiséra Andrew Dominika. Proč o tom píši? Hudbu k němu napsal Nick Cave spolu s parťákem z Bad Seeds i Grindermana Warrenem Ellisem. Společně pracovali už na australskému westernu "The Proposition", o němž jsme již na musicserveru psali, Cave k tomu napsal i scénář. A ani další kolegové z Bad Seeds nezaháleli, v roce 1996 zkomponoval spolu s Blixou Bargeldem a Mickem Harveym pro sebe ne zrovna typické skladby, postavené na převážně smyčcových melodiích (dominantní housle, violy, čela, kontrabasy, harfa a hoboje) k dramatu z Nové Guiney "To Have And To Hold" (před lety běžel i u nás v televizi) o neschopnosti muže vyrovnat se se ztrátou manželky. Kdybychom měli vypsat všechny filmy, ve kterých se Caveova hudba objevila, byl by to pořádně dlouhý a nudný seznam. A tak připomeneme jen animovaného "Shreka 2" (2004), kde si jako barový zpěvák stěžuje, že "People Ain't No Good" nebo kontroverzní "Intimitu" (2001), v níž byla použita jeho předělávka Elvisovy "In The Ghetto".

Film ale Cave neobohatil pouze hudbou a scénářem, párkrát si i vyzkoušel, jaké je to stát před kamerou. Ve Wendersově "Nebi nad Berlínem" (1987) hraje pouze sám sebe na koncertu Bad Seeds, ale už o rok později si zkusil o něco náročnější dramatickou roli ve snímku z vězeňského prostředí "Ghosts... Of The Civil Dead" (1988), k němuž také spolu s Bargeldem a Harveyem nahrál muziku a byl i spoluautorem scénáře. Tři hlavní postavy - mladý nezkušený vězeň Wenzil, kriminálník mazák Glover a maniak Maynard pocházejí z jeho pera.

V jedné z typických scén je Wenzil znásilněn a na čelo mu vytetují slovo kunda. Brutalita, bezmocnost a chování lidí v mezních situacích, to Cavea vždy zajímalo. Proto jej fascinovala i role šíleného vraha Maynarda, kterého si sám zahrál. Vymyslel si pro ni řadu zápletek a své tři natáčecí dny bral, v rámci možností vlivu všudypřítomných drog, opravdu vážně. Tak vážně, že měl obavy, aby celé jeho účinkování ve filmu nevypadalo jen jako další z rozmarů rockové star.

Práce na dalším filmu už jej ale neskutečně obtěžovala. Šlo o romantickou komedii "Johnny Suede" (1991) režiséra Toma DiCilla s Bradem Pittem v hlavní roli. Cave zde hrál stárnoucí rockovou hvězdu, albínského narkomana Freaka Storma. Vymyslel si pro ni i úvodní scénu, která se opravdu natočila (dal si to do podmínek pro přijetí role), ale nakonec se ve filmu neobjevila: Storm si v baru objedná tequilu, jenže nedostane sůl. A tak popadne za ruku nejbližší dívku, olízne jí zpocené podpaždí, kopne do sebe tequilu a s citrónem v puse se začne bavit s barmanem. Problémů se slavným filmařem DiCillem bylo víc, Cave vše zakončil prohlášením, že podobně zbytečnou věc by už nikdy nechtěl dělat.

Euchrid Eucrow v údolí ukulitů
Cave herec toho světové kinematografii příliš nepřinesl a jeho herecké epizody budou dříve či později zapomenuty. O poznání zajímavější je to s jeho literární tvorbou. Kromě vynikajících písňových textů, které spolu s básněmi a dalšími krátkými texty vyšly v knihách "King Ink" (1988) a "King Ink II" (1997), věnoval šest let svého života tvorbě románu (původně filmového scénáře) "A uzřela oslice anděla". Dekadentní příběh mrzáka Euchrida Eucrowa, jenž žije v údolí fanatické náboženské sekty ukulitů, vypráví němý hlavní hrdina. Působivý román plný utrpení, šílenství a špíny pohltil Cavea natolik, že i alba, která paralelně při psaní vznikala (hlavně "The Firstborn Is Dead" a "Your Funeral, My Trial") odrážejí jeho náladu a s trochou nadsázky by se dala nazvat soundtrackem k románu, který pozitivně hodnotili i literární kritici. Slabším náturám ho ale nelze doporučit.

Na literaturu navazuje i další práce, tentokrát pro divadlo - v loňském roce, opět ve dvojici s parťákem Ellisem, totiž napsal hudbu k jevištnímu zpracování Kafkovy "Proměny" pro londýnské divadlo Lyric Hammersmith. Tím jako by obrátil svůj mladický názor na drama: dříve totiž považoval divadlo za mrtvé, nesmyslné a pohoršující. Proto psal jednoaktovky, kterými chtěl jejich návštěvníky šokovat, ale také, a to především, znechutit. Spolu s Lydii Lunch, které se pohybovala kolem Birthday Party, jich společnými silami napsali během čtrnácti dnů jednapadesát. Brutální sex a extrémní násilí, to byl společný jmenovatel výsledného souboru her (část se jich objevila v knize "King Ink") nazvaného jednoduše "The Theatre Of Revenge".

Čemu se bude teď již padesátník Cave věnovat dál, je těžké odhadnout. Má své Bad Seeds, s nimiž připravuje další album, ale i vřele přijímaného Grindermana. Evidentně jej stále zajímá filmová muzika a o touze napsat druhý román mluví už více než deset let. Nezbývá, než si počkat na jeho další počiny. A mezitím se třeba věnovat poslechu alb z doporučené diskografie.