Co poslouchá musicserver (18.)

08.09.2007 05:00 - Pavel Novák | foto: facebook interpreta

Náplní osmnáctého dílu seriálu Co poslouchá musicserver bude druhý díl trilogie The Orb, norský black-metal v podání Dimmu Borgir, elektro-industriální projekt Klute, mexická písničkářka Julieta Venegas a nakonec ospale charakteristický hlas Erlenda Øyeho.
Co poslouchá musicserver
© facebook interpreta
Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. Tentokrát čeká na objevení druhý díl trilogie The Orb, norská kapela Dimmu Borgir, elektro-industriální projekt Klute, mexická písničkářka Julieta Venegas a norský hudebník Erlend Øye.

Dan Hájek: The Orb - Orbsessions Volume Two (2007)

The Orb - Orbsessions Volume Two
Díky Orb a jejich práci dostává ambient stále nový rozměr. A fakt, že dokončují nové album, jež dostalo název "The Dream", rozhodně potěší. Mezičas však vyplnili vydáním druhého dílu z trilogie hrabání se v archivu s podtitulem "Orbsessions Volume Two". Ten je oproti prvnímu dílu (kde jsou ke slyšení například i dozvuky KLF) celistvější, ale méně zábavný. Ukazuje totiž léty vybrušovanou tvář jejich tvorby a nemalou položkou jsou pozůstatky z natáčení desky "Cydonia". Dvojka "Orbsessions" není jen o vytahování rarit, klidně by se mohlo jednat o regulérní počin, protože časové rozpětí není tak markantní. Rozsáhlé kompozice "2026" nebo "It's A Small World" oproti krátkým "Kidnap" a "Angel 4 Matrix" prokazují, že Orb se nebojí jakékoliv časové plochy. Ten, kdo je má rád, by určitě měl mít doma celý komplet "Orbsessions".
Nejlepší skladby: "2026", "Ba'albeck"

Zuzka Macháčková: Dimmu Borgir – In Sorte Diaboli (2007)

Dimmu Borgir - In Sorte Diaboli
Pouštím si Dimmu Borgir a zmocňuje se mě podivný, mrazivý pocit. Vždyť je to jen Madhouse, no co. Abyste rozuměli, black-metal obvykle nepatří do mojí diskografie. Pokus s Dimmu Borgir je čistý experiment a zvědavost, čím si zasloužili jako teprve druhá norská kapela příčku v Billboardu (v květnu byli čtyřicátí třetí). A už to začíná - hudba evokující vojska smrti pochodující vstříc novému světu zkázy, apokalyptické sbory a do toho začne mlátit cosi, čemu se říká thrashmetalová kytara. Obživlá zombie spustí skřeky připomínající desítky koster drápajících se po zdi zatuchlé kobky. "Share my sacrifice!" Změny rytmu, symfonické nástroje, sborové hlasy, při jejichž nástupu se celá nekropole zachvěje a vy máte alespoň na chvíli pocit, že jste se úplně nezbláznili. Takhle to pokračuje až do instrumentální symfonické skladby, která vás zavádí do mrtvého města, když ještě spí. Na pomezí snu a reality bloumáte mezipolorozpadlými hroby a najednou... klap klap... pár černých hřebců... půjdete dál?
Nejlepší skladby: "The Serpentine Offering", "The Fallen Arises"

Ondřej Michal: Klute - Excepted EP (1993)

Klute - Excepted
Nepříjemnou pachuť, kterou ve mně zanechal poslech letošní novinky "temných tanečníků" VNV Nation, jsem se rozhodl urychleně napravit a sáhnul jsem po cédéčku nadepsaném "Excepted". Na svědomí ho má jednočlenný projekt Klute, za nímž stojí Dán Claus Larsen (pozor, nezaměňovat s drum'n'bassovým dýdžejem a producentem používajícím stejný název). Ten má, kromě jiného, za sebou také stylově hodně blízký projekt Leather Strip. V případě Klute zapomeňte na pojmy jako EBM či dark wave, protože tohle je ryzí elektro-industriál v celé své syrové a nekompromisní kráse. S trochou nadhledu by se EP dalo přirovnat k Jourgensenovým Ministry kolem alba "Psalm 69", ovšem s podstatně větším důrazem na elektroniku. I když kytarovými samply tady Larsen také nešetří a ještě je prokládá strojovým rytmem srovnatelným snad jenom s pneumatickým kladivem razícím si cestu hromadami sutě. Hlukové stěny a téměř do nesrozumitelna zefektovaný vokál tvoří zbývající střípky této pro mnohé ne zrovna stravitelné mozaiky.
Nejlepší skladba: "My, Myself And No One Else"

Pavel Novák: Julieta Venegas - Limón y Sal (2006)

Julieta Venegas - Limon y Sal
Julieta Venegas je pro mě největším hudebním talentem Mexika. Zpěvačka, skladatelka, textařka, producentka, která navíc hravě ovládá piano, akordeon, kytaru, violoncello a kdoví co ještě. Člověk by si řekl - mexická Radůza, ale pravdou je, že Julieta má daleko blíže k popu, i když se folkem stejně jako třeba reggae a mexickou hudbou nechává částečně ovlivňovat. "Limón y Sal" je deska hudebně vesměs veselá, ale texty občas nesou témata nespokojených, nešťastných (ale i šťastných) lásek. Jedním z příkladů, jak se Julieta vypořádává s rozchodem, je její vůbec nejúspěšnější singl s úžasným videoklipem "Me Voy", který se stal megahitem nejen ve španělsky mluvících zemích. Jako bonus deska obsahuje předělávku argentinsko-španělských Los Rodriguez "Sin Documentos", kterou Julieta nahrála na počest jejího autora Andrése Calamara, a troufnu si říct, že její zcela odlišná verze předčila i samotný originál.
Nejlepší skladba: "Me Voy"

David Věžník: Erlend Øye - Unrest (2003)

Erlend Oye - Unrest
Přechod z prázdnin do podzimu vymyslelo počasí letos tak krutě, že to Erlend skoro nestihl. Abyste rozuměli - na podzim se mi každoročně vracejí do sluchátek Kings Of Convenience. Letos jsem se ale rozhodl předsadit jim sólovku jejich polovičky - Erlenda Øyeho. A je to trochu jiný druh kávy... takový míň plantážnický. Goodbye country, hello night club. Ale zase žádný ducky. Moderní pop. Chladné elektronické zvuky. Timo Maas, Prefuse 73 nebo Schneider TM a další v rolích hostů, respektive producentů - každý poctivě jeden kousek. Øyeho ospale charakteristický hlas, který to všechno stmeluje. Jiné než Kings Of Convenience, lepší než The Whitest Boy Alive.
Nejlepší skladby: "Ghost Trains (With Morgan Geist)", "Like Gold (With Schneider TM)"


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY