Jako v pohádce

Taky se občas zarazíte nad tím, co recenzenti označují jako zbytečnou hudbu? Basshunter je dobrým důvodem toto drsné sousloví oprášit a zvážit, jestli v případě jeho desky "Lol" není na místě jej použít. Na ploše šestnácti tracků nepředkládá jediný rozumný důvod k poslechu.

1/10

Basshunter - Lol

Vydáno: 18.06.2007
Celkový čas: 59:43

Skladby: Dota, Boten Anna, I'm Your Bass Creator, Russia Privjet, Professional Party People, GPS, Hello There, We Are The Waccos, The Beat, Without Stars, Patrik And The Small Guy - Throw Your Hands Up, Strand Tylösand, Between The Two Of Us, Boten Anna (Instrumental), Dota (Club Mix), Jingle Bells

Vydavatel: Warner Music

Vítejte v pohádce o Basshunterovi, švarném to junákovi ze skandinávské země oceli, faluňské červeni a jedné z nejstarších univerzit Evropy. Ano, ze Švédska. Tenhle chlapík míval ještě před nedávnou dobou jeden velký sen: bude svou hudební produkcí oblažovat masy, a dosáhne tak svých warholovských patnácti minut slávy. Co čert nechtěl (doslova...), ono se to podařilo! Globální trh s hudbou má zas další chvilkový přírůstek do portfolia, na jehož vzestup a pád bude nějakou dobu zábava spekulovat.

Nic proti pohádkám. Jenže všichni víme, že jejich přínos pro skutečný život se opírá většinou o totální negaci v pohádce zmíněného a zdůrazněného. Jonasi Altbergu, je mou povinností Vám sdělit, že myslivec nepřijde, aby Vás zachránil. Společně s babičkou pak budete sežráni zaživa vlkem, jenž je reprezentován bezhlavým konzumentským davem lačnícím po stále nových zdrojích plytké zábavy na jedno použití. V Basshunterově hudbě jako celku zcela absentuje, byť mlhavý náznak jakékoli hloubky nebo muzikality. S duší se to má jinak: věřím, že jeho hudba jde od něj, od srdce. Že ho baví prostě bavit. Já mu nevnucuji hledání svatého grálu, nějakého přesahu v hudbě. Zkrátka jsme se neměli potkat.

Jenže Jonas Altberg si na sebe plete bič sám. Povrchní tvorba apelující na nejnižší pudové reflexy člověka (chuť jít na diskotéku a tam tančit a pak mít nespoutaný sex jako ve filmu) bez špetky invence, parazitující na subtilních dozvucích toho, čemu jsme kdysi říkávali trance, jej řadí po bok pěšáků disko čety, jmenovitě Crazy Frog, Verona nebo O-Zone. Spíše než umělcem v konzervativnějším podání toho slova je artiklem, který je vhodné rozprodávat po částech, vždy však tak, aby spotřebitel byl uspokojen stejně jako producentova peněženka. Být prostředkem k něčímu obohacení je poslední věc, o kterou bych já osobně usiloval. Pokud chce Basshunter něčeho skutečně dosáhnout, "dokázat to", jak píše v ohyzdně zpracovaném bookletu, musí udělat víc. Spoléhat na kvílející syntezátory diktující k uzoufání primitivní melodie je cestou nejsnazší, nejprvoplánovější, vede do pekla, ne jinam. Album "Lol" o šestnácti písních je nesmírně konzistentní - a to ve své prázdnotě.

A jak že se to má se zbytečnou hudbou? Žádná hudba není zbytečná, pokud si najde svého posluchače. Toto kritérium Basshunter bezpochyby splňuje. S odpovědí na otázku, jak jeho pohádka za pár měsíců skončí, už to tak jednoznačné není.

• Recenze alba (Michal Krátký, 01.12.2007 01:03) Reagovat

  Hanit hudební styl ostatních, kteří vyznávají někdy zcela odlišný druh hudby je ta největší ubohost. Z recenzentova textu je patrné, že je jeho autor povýšený hyperkritik, jenž se vyžívá ve shazování všeho, co mu není vlastní. Manipulativním způsobem se snaží čtenáře přesvědčit, že je probíraný interpret schopen např. povrchní tvorby, nebo slova: ohyzdný booklet, primitivní melodie, ap. jasně poukazují na fakt, že si autor recenze připadá nadřazený. Tffdprojevuje především jeho hyperkritickými
  
  

• Recenze alba (Michal Krátký, 01.12.2007 01:15) Reagovat

  názory, jež jsou zcela suběktivními názory dotyčného. Jinými slovy: kritizovat dovede každý, ale něco vytvořit, co se zapíše do povědomí mnoha lidem, byť i jako ''jenom povrchní'' prostředek k zábavě (např.diskotéky) se podaří málo lidem. Tento fakt by mohl naznačovat autorovu závist lidem, kteří se dovedou ''bavit'' protože to autor asi dost dobře neumí. A tento komplex se u něj projevuje silnou kritikou ostatních.Věat: ''chuť jít na diskotéku a tam tančit a pak mít nespoutaný sex jako ve filmu'' je toho jasným důkazem.
  
  

• Super!!! (Sumýš, 19.01.2008 17:02) Reagovat

  Jedna z nejlepších věcí která mě na rádiích v poslední době zaujala. Recenzent je zjevně hudební analfabet nebo si sedí na ušách.
  
  

• hahahaha (Gumajz, 03.07.2008 21:01) Reagovat

  Nad tímhle článkem jsem se pobavil ....
  Se divím, že články ještě píšou i ti, kteří jak je vidno nerozumí ani ho*nu :)
  
  Milý Radku, zanechám zbytečných urážek, a přejdu rovnou k věci.
  Řekl bych, že tvůj hudební styl se bude pohybovat někde kolem rocku, vzhledem k tomu, že se v basshuntrově hudbě snažíš najít „muzikalitu“. Promiň, myslím si, že o tom jeho hudba není, jakožto většina disko hudebníků nemá. Jeho hudba dokáže rozproudit krev, dokáže člověk udržet v pohybu a tom v tomto stylu muziky jde především.
  Příště, když píšeš nějaký článek, měl by jsi to brát poněkud objektivněji… Protože o tom by články měli být…..
  
  A co se verony týče, slyšel jsi ji někdy naživo? … Ta má tak nádhernou barvu hlasu a umí tak perfektně zpívat, že by jsi asi docela koukal 
  
  
  

• Nojono, recenzent je holt kus pořádné **** (Martin, 04.09.2008 23:27) Reagovat

  Už jsem si zvykl, že musicserver recenzuje kdejakou metalovo-rockovo-punkovou indie blbinu, ale když se zde po dlouhé době objeví nějaký dance-trance nářez, tak jenom proto, aby si někdo mohl nabrousit svůj ostrovtip a shodit desku a případně ještě celý žánr k tomu (čemu se kdysi říkalo trance, grrr). Vážený pane recenzente, kdybyste vytáhl svou palici z hlubin undergroundu, nebo co posloucháte, viděl by jste, že dance ani trance mrtvý zdaleka nejsou a po dlouhé a nudné nadvládě rocku a hip hopu se obloukem vrací. A vzniká spousta písniček, které světe div se nejsou hluboké, nemají žádné poselství, ale chtějí jen pobavit, roztančit člověka na diskotéce, vyvolat dobrou náladu a chuť pařit. Mimochodem, zajímalo by mě, kolik by tu dostali Morandi, jejichž singl byl dlouhou dobu nejhranější v našich rádiích a který považuju za jednu z nej písniček roku. 2/10, co?
  
  

Naživo: James Arthur v Praze zápasil se zvukem i s pitnou vodou. Minerálku totiž nesnáší! Proslavil se jako vítěz deváté série britského X Factoru, kdy jedinečným způsobem zazpíval píseň "Impossible" od Shontelle. A zatímco na původní interpretku si dnes vzpomene už málokdo, zpěvák ve znamení Ryb, který po nich... čtěte zde

Vydáno: 15.12.2025 17:24 v sekci Naživo

7/10

Recenze: Grey256 na "ale!" místo návratu do minulosti uhnul úplně jinam Grey256 dal před dvěma roky průchod svým rockovým pocitům a kariéru rappera na čas odsunul na vedlejší kolej. Podzimní EP "ale!" mělo být návratem ke kořenům, spíš však ukazuje, že Martin Albrecht už má éru dejte mi beat a já... čtěte zde

Vydáno: 15.12.2025 12:00 v sekci Recenze

9/10

Recenze: Honza Nedvěd mladší dal s kapelou Příbuzní "Chlapský slovo" na to, že se na nedvědovskou tvorbu hned tak nezapomene Jeden návrat je definitivně dokonán. Honza Nedvěd mladší s Příbuznými brázdí s úspěchem česká i slovenská pódia už nějaký čas, na nové písničky jsme si však museli počkat. Album "Chlapský slovo" navazuje tam, kde jeho táta... čtěte zde

Vydáno: 15.12.2025 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Burácející hala, skvělý zvuk a nápaditá pódiová show. Jelen podruhé vyprodal O2 arenu Skupina Jelen hraje na tuzemské scéně už dvanáct let. Do své druhé O2 areny si kromě pořádné várky hitů připravila po všech stránkách propracované vystoupení, pozvala řadu hostů a také vykouzlila nápaditou a nadupanou show.... čtěte zde

Vydáno: 14.12.2025 17:00 v sekci Naživo

7/10

Recenze: Václav Neckář na 2LP "Největší hity (1965 - 2023)" znovu připomíná svoje klasiky, přesto výběr potěší Václav Neckář patří k domácím legendám populární hudby. Z přízně posluchačů se těší od šedesátých let až do současnosti. Čas od času stále vydává nové - a zdařilé - písně. Z jeho přebohatého katalogu navíc... čtěte zde

Vydáno: 14.12.2025 08:00 v sekci Recenze