Pokud vám není méně než patnáct let, pak si určitě budete pamatovat časy, kdy hudebnímu vkusu vládla MTV. Její síla byla taková, že když kapela dostala klip do hlavní denní rotace, platinová deska ji většinou neminula. Na začátku 80. let MTV zcela změnila tvář hudebního průmyslu a pomohla prosazení videoklipů jako podstatné součásti propagace. Neříkám, že absolutní dominance MTV byla úplně ideální a že její playlist přetékal jen skvělými písničkami, přesto stanice držela určitou kvalitu, s níž se třeba dnešní Óčko nemůže rovnat ani náhodou. Jenomže pak v našem desetiletí zatlačily nekonečné reality show a teenagerské sitcomy klipy do večerního vysílání a s proudem hudby byl konec.

Vypadá to, že šéfové MTV jsou se změnou formátu spokojení, minulý týden dokonce pustili k vodě svůj internetový obchod s hudbou Urge (jak jinak nazvat fúzi s Rhapsody, které se také dvakrát nedaří). Od července už se na MTV v sobotu a neděli dokonce ani nedočkáte žádného videoklipu v celé délce, proto se nedivte vtipům, jež kolují po blogosféře. Podle nich ve firmě Viacom, která televizi provozuje, svolávají schůzky zaměstnanců, aby zjistili, co že znamená to tajemné písmeno M ve zkratce MTV.

Proč smutním po staré MTV? Z jednoduchého důvodu - měl jsem rád videoklipy. Dobře vím, že "video killed the radio stars", ale stejně mě vždy krátkometrážní formáty se svéráznou vizualitou či vtipnou pointou strašně bavily. A některé písně budu mít navždy spojené s jejich klipovou podobou. Třeba "Buddy Holly" od Weezer nebo "Windowlicker" Aphexe Twina. Klipový žánr dosáhl nepochybně svého vrcholu na přelomu tisíciletí, kdy režiséři jako Michel Gondry, Chris Cunningham nebo Spike Jonze pořádně zatřásli tím, co můžeme ještě považovat za "propagační spot". Provokativní dílka, jako amatérští tanečníci v "Praise You" od Fatboye Slima nebo milující se roboti v "All Is Full Of Love" Björk, nasadily laťku pořádně vysoko a už se nenašel nikdo, kdo by ji chtěl přeskočit. Gondry a Jonze začali točit skvělé filmy a ostatní nadějní režiséři (Romanek, Glazer) dali přednost reklamě.

Někdo říká, že videoklipy zabil hip hop a jeho průhledná klišé, jiní viní reklamní průmysl, který si z nich vypůjčil dynamiku a zkrátil stopáž. Klipy poslední roky živořily na okraji zájmu. Nahrávací firmy výrazně snížily rozpočty na jejich výrobu, a tak začaly vznikat videa méně bombastická, postavená vesměs na jediném vtipu. To se povedlo třeba "We Are Your Friends" Justice vs. Simian nebo "Here It Goes Again" kapely OK Go, které patří cena za nejkreativnější video z letošních YouTube Awards. Oba klipy určitě stály jen zlomek toho, co kdysi zaplatili Sony a Jackson za "Scream", ale účinek je stejný, ne-li větší. Navíc jsou na malou obrazovku YouTube jako dělané.

Že předchozí odstavec obsahuje dva odkazy na YouTube.com, není vůbec žádná náhoda. Právě tam totiž videoklipy začínají žít druhý život. Rychlé internetové připojení už dnes dovoluje sledovat videa v reálném čase, a tak to vypadá, že YouTube či jiné podobné weby už MTV částečně nahradily. Zvláště poté, co YouTube vloni zveřejnila ambiciózní plán, že chce mít v databázi každý videoklip, který kdy byl natočen. Není divu, že se to nelíbí firmě Viacom a v únoru zažalovali provozovatele YouTube za nelegální videa stažená z vysílání MTV. Můžou sice vyhrát právní bitvu, ale válka už je předem rozhodnutá - staré televize budou s těmi internetovými soupeřit jen těžko.

Důležitost videoklipů na internetu už je jednoznačná. Nedávno navíc firma SoundScan, sestavující americké žebříčky zveřejňované časopisem Billboard, oznámila, že zhlédnutí klipů na internetu se začne započítávat do oficiální americké hitparády. Zatím to platí jen pro několik málo portálů a samozřejmě jen pro registrované, i tak je to ale dobrý znak toho, že klipy zase začínají stoupat v ceně. Dalším krokem, který by mohl pomoci jejich nové popularitě, je možnost kupovat či streamovat klipy přímo na obrazovku mobilu. Tak, a teď už tedy jen zbývá, aby se konečně znovu začaly dobré videoklipy i točit.