Dvacetiminutový sprint od Třeboně

Venku prší, je hluboká noc, EP kapely Suffer se mi točí potřetí v řadě a já si právě... teď! Ujasnil konečné hodnocení. Za sedm.

Je to sice na ípíčko docela dost, ale hned se vám to pokusím ospravedlnit. Suffer jsou vynikajícím protipólem třeba k vymydleným chlapcům z Clou (nemyšleno špatně, ale oni prostě tu nálepku "holčičí kapela" mají). Zatímco Clou jsou na nové desce zpopovatělí, Suffer zůstali věrní orvaným džínám. Sypou po dvacet minut chytlavé melodie, které ovšem nemají pachuť podbízivosti. Jsou tak trochu jako úderka z Útvaru rychlého nasazení, když naběhla onoho času do restaurace U Holubů navštívit šéfika ruské mafie. Za chvíli sice hotovo, ale o to větší provedou pozdvižení.

Trošku mi vadí, že skoro všechny texty jsou o lásce, ale vem to čert, ty verše blbé nejsou, ostatně můžete si je přečíst na webu kapely. Spíše mě to překvapilo. Stejně jako profi vzhlížející booklet, a to ze všech stran. Potisk spodní strany cédéčka taky není zrovna normálka u kapely, která si vydává album sama. Takže pochvala. Celkový dojem ještě předtím, než to slyšíte, je velmi pozitivní. A po puštění? Zvuk je rovněž kvalitní, ale jde především o onu zábavnou šestku písní.

Ač se jedná o EP, třeboňští Suffer, kteří existují již deset let a mají za sebou dvě plnohodnotná alba, natočili své nejlepší věci právě teď. Ovšem pokud budete hledat něco invenčního, bo inovativního, ostrouháte. Tohle je jen slušně provedená emo-kytarová (v dobrém, neposkvrněným smyslu) zábava, se slušnými riffy a ještě slušnějšími refrény. Skladby "Just Another Love Song" a "One Last Day" by mohly být klidně z americké provenience, z velkého studia, ve kterém sedí velký producent, a nepřekvapilo by vás to.

Blýská se, blýská se, blýská se, blýská... i na lepší časy? Snad. Každopádně Suffer vykročili správným směrem.