Clou na nějaký čas prakticky zmizeli z pódií a do jisté míry i z povědomí širší veřejnosti. Hudební život členů populární kapely, kterou zviditelnil zejména MTV hit "Island Sun", plně pohltily rodinné záležitosti a oni sami si byli vědomi toho, že bez nových písní by koncertní pšenka tolik nekvetla. Ale nic netrvá věčně. Čtyřletý cyklus je od října završen čtvrtou studiovou deskou "Old Dogs New Tricks", kterou - zůstanu-li v žánrových kruzích - potkal podobný osud jako poslední nahrávku My Chemical Romance.

Oni totiž Clou zase tak moc nezaháleli. Přípravy nového materiálu probíhaly kontinuálně. Jenomže zjištění, že písně vlastně nejsou takové, jak by si sami muzikanti pro další album přáli, postavilo ambicemi napumpovanou skupinu zpátky na startovní čáru. Paralela s "Danger Days", kterou platinoví američtí rockeři vydali v roce 2010, se tak v případě "Old Dogs New Tricks" přímo nabízí.

Zásadní impulz přišel od (dnes už bývalého) kytaristy Pavla Bureše, v jehož produkci nakonec vzniklo velmi zajímavé album s moderním zvukem, které sice není tak mladicky dravé jako "Postcards", nemá třeba takový emo nádech jako pozdější eponym, ale sálá z něj muzikantská vyzrálost a autorský nadhled. Clou se na "Old Dogs New Tricks" neomezili na klasické schéma bicí, basa, kytara. To konečně každého praštilo do uší hned po poslechu pilotního singlu "1000". Mimochodem, i tak mi zůstává záhadou, proč padla volba právě na tuto píseň. Pokud se podívám na hitový potenciál a s tím související proklamovaný útok na tuzemská rádia, zdála by se mi jako vhodnější volba "Good Friend" nebo jeden ze dvou Nicelandových textařských příspěvků "Keep You Inside".

Clou, kteří nově fungují jako tříčlenný soubor, nejsou staří psi snad svým věkem, ale spíš tím, jak nahrávku pojali a do jakého tempa ji posadili. Mezi jedenácti skladbami převažují pomalé věci. Punkovější vypalovačku, jak by kapele mohl velet její původ, nová kolekce na skladě nemá. Dnes už celkem pochopitelně. Zato opravdový klenot čeká na druhé straně barikády. Klavírem nadýchaný baladický duet "I Got To Know" album ohromným způsobem prosvítil, na čemž má ale hlavní zásluhu host. Marta Jandová nejenže znovu předvedla, jak jistý a pronikavý hlas ji zdobí, ale výbornou výslovností také nepřímo poukázala na donekonečna omílaný Lukemův nedostatek. Frontman Clou by totiž ani dnes z anglické fonetiky přednášet nemohl.

Achillova pata Achillovou patou zůstane. Ale nemá smysl si tím kazit dojem. "Old Dogs New Tricks" snese všechna měřítka kladená na současnou poprockovou nahrávku. Clou své řemeslo odvedli poctivě a je cítit, že z něj mají skutečnou radost, jakou jsem postrádal u posledního "For Tonight". Lukemo měl plodné období. Nekecal. A tak se třeba časem nechá inspirovat a vydá i tu muziku, která nakonec skončila v šuplíku. Mohla by taky stát za to.