1 - 0 - 1 - 0 - 0 - 1 - 0 - 0 - 1 - nevím.Takhle vypadá základní hodnocení jednotlivých položek na debutu britské nu-disco dvojice Simian Mobile Disco rozepsané do dvojkové soustavy (1 = jo, 0 = ne, nevím = nevím). Už z toho je jasné, že já a James Ellis Ford & James Anthony Shaw myslíme každý jinak. Ale to se nedá nic dělat. "Attack Decay Sustain Release" má vtipný název (chápe každý, kdo kdy zkoušel "tvořit" hudbu na počítači) a asi čtyři povedené skladby. Jinak nic.

Projekt Simian Mobile Disco vznikl jako afterparty vedlejšák rockové skupiny Simian. Ta se proslavila tím, že se stihla rozpadnout dřív, než se proslavila. V uších po ní zůstaly dva výraznější zápichy - skladba "La Breeze", kterou použil v reklamě Peugeot, a píseň "Never Be Alone", která začala psát historii Justice. Historie Simian Mobile Disco se pak začala psát podle současné trendy šablony - remixy. Tady to byli The Go! Team, Air nebo Muse. Zbytek si zájemci můžou dočíst na webu nebo Wikipedii.

"Attack Decay Sustain Release" patří v hudebně-kritických kruzích mezi letošní "dlouho očekávané" a "opěvované" desky. V pytlíku s nápisem nu-disco tam spolu s ní štěrchají ještě zmínění Justice nebo Digitalism; ti, kteří rádi objímají široké stromy, tam s oblibou přihazují ještě partičky Klaxons, Shitdisco, New Young Pony Club a další. Prostě to, co teď frčí. Jenže Simian Mobile Disco jsou o dost minimalističtější než většina jmenovaných. A v tomhle ohledu se nebáli zkrouhnout i melodie, čímž si podřízli větev. Protože stejně jako to platilo u tanečních projektů devadesátých let, tak to platí i dnes: co může fungovat na parketu, zpravidla nefunguje doma.

Výsledkem jsou rozpaky a "matematický" vzorec ze začátku recenze, v němž jedničky jsou skladby, které mají čím zaujmout. Vévodí jim "Love" s úchvatným odkazem na devadesátky v podobě "pitomého" textu "Love is all you need to know and all you need to know is love is all you need to know." A ačkoliv tahle vlna má ve sloganu něco jako "Bavit se, nic neřešit", nemělo by se při vší té zábavě zapomínat na chytlavost. A na tu ve většině případů Simian Mobile Disco zapomněli. Repetitivní smyčky. A laťku úrovně zvuku už navíc v tomhle žánru nastolili Justice. Takže v klubu možná jo, doma se pak spíš vzpomíná na ten fiktivní telefonní seznam z titulku.