Dle kapelníka Trabandu Jardy Svobody se jedná desku, která reprezentuje žánr home music. Čili alternativu k tolik oblíbené world music. V produkci Ondřeje Ježka vznikla každopádně neobvyklá deska, jež kombinuje mnoho stylů, což je také předpoklad pro různorodost názorů. Nahrávka vyšla ve dvou verzích: zatímco Honza Průša získal pro hlavní recenzi limitovanou edici, ostatním kolegům se v přehrávači točila ta standardní. V diskuzi u hlavní recenze jsem četl, že všichni prý dáme vysoké hodnocení. Není tomu tak, posuďte to však sami. Výsledná známka se nicméně zastavila těsně pod sedmdesáti procenty.

---

Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

---

Radek Hendrych - Pařba skončila, jde se domů (9/10)

Desku "Přítel človeka" jsem očekával netrpělivě. K velkému překvapení, kterým byl květnový koncert Trabandu, kde už zmenšená formace předvedla nový repertoár, se přidal ještě frontmanem Svobodou hlasitě deklamovaný odklon od současného povrchního pojetí world music. Přičtěte si k tomu nezvykle silně apelující text pilotního "Partyzána", vyjde vám dohromady hluboká recenzentská zvědavost. Očekával jsem, že Traband se upne k "home music", tudíž k bezuzdnému čerpání tuzemských hudebních inspirací. To se nestalo, což kvituji. Namísto toho přichází výroba hudebních koláží na intenzivním lyrickém základu. Kombinace harmonia a textů, přehrávajících motivy domova, rodinných vztahů a ztracenosti kdesi v dálce, je drtivá. Zmenšení sestavy prospělo. Traband je nyní schopen pokrýt skutečně širokou škálu muzikální působnosti, a to v pouhých třech členech! Rytmika už nenutí skákat, spíše se lehce pohupovat. A hlavně poslouchat malující texty. Vařením z lyrického hrnce vznikla nejsilnější, nejhlubší deska Trabandu.

Ondřej Pravda - Jak se změnit a zůstat stejný, výborný (9/10)

Posun od předchozí tvorby Jarda Svoboda (a spol.) avizoval, takže po prvním překvapení, že k němu opravdu došlo, se mi víc a víc zdá, že i když "world" nános odplaval, ten "home" se od něj zas tolik neliší. Úbytek dechů je znát, určité zklidnění znamená větší intimitu, což k lidově filozofujícím textům sedí, ale víc a víc slyším styčné plochy mezi předchozí a aktuální podobou Trabandu. Což je dobře, zůstala zajímavá hudební stopa, která se nebojí experimentů z různých oblastí. Neboli, jak se inspirovat "lidovkou" a nezůstat u přidání elektrické kytary (nic proti Čechomoru, ale Traband je invenčnější). Správná deska pro hodiny hudební výchovy na základce (i když u "Doma nejlíp" pořád nevím). Úbytek energie vyžaduje pozornější poslech, ale pohroužení se do sebe má svoje klady. Přitom má pořád smysl poslouchat texty, což je radost sama o sobě, škoda že nejsou v bookletu i s překlady, i novinka je velmi dobrá a pořád dost "world" v tom smyslu, že ji lze jen doporučit jako exportní artikl.

Luboš Kreč - Vtipné, erotické, zábavné (8/10)

Bylo to snad tři roky a kus nazpátek, když jsem se zrovna procházel areálem Černé louky v Ostravě a nasával atmosféru Colours Of Ostrava. Na menším zapadlém pódiu tam v obležení natěšených mániček vyhrával Traband. Tedy mániček - pro tu chvíli jako by dlouhé vlasy a undergroundová image vyrostly i na kravaťácích. S "Přítelem člověka" se to má podobně: je v podstatě jedno, kdo jste, kde, s kým či kam jdete. Kapela vás pohltí, především pak šíří svého záběru - osobně jsem nejvíc ujížděl na hiphopových prvcích a inspiracích. Traband - dle mého názoru díkybohu - opustil kolejnici folkařské world music; "Přítel člověka" stále není tuctové mainstreamové album, leč jeho přístupnost je nepopiratelná. Nejsem hudební intelektuál, nevzývám nezávislost a zarytou antikomerci, Traband to vše současně dělá i ne. Stojí umně na pomezí. Je to chytré, vtipné, erotické, zábavné a melodické. K táboráku, na party i k vínu, jen ne moc do auta.

Honza Kulig - Tak trochu neuchopitelné album (8/10)

Když jsem poprvé slyšel singl "Partyzán", nevěděl jsem, co si o kapele myslet. Jestli se smát nebo uznale pokyvovat hlavou. Po prvním, druhém a asi desátém poslechu "Přítele člověka" dělám ustavičně to druhé. Kombinace lidové hravosti, lyričnosti textů a melodické dějové linky se do vás zakousne a nepustí vás. Kombinace všemožných stylů, které se nejenže nevylučují, ale hlavně se přirozeně doplňují, tudíž vedle sebe stojí místy až nespojitelný rap s disko prvky, lidová tvořivost s beatboxem a podobně. Že to nejde? Zapomeňte! U Trabandu je možné vše. Když se zaposloucháte, říkáte si, že se něco hodí tak maximálně na vesnickou zábavu, mně však tohle album přijde tak trochu neuchopitelné. Nadčasové, možná. Možná příliš složité na to, aby ho pochopila široká hudební obec. Sexuální podtext v otvíráku "Tak to mám rád" mi ukazuje dokonalost dělat si to, co uznám za vhodné. A takové je celé album. Jarda Svoboda se svými kumpány natočil českou desku, ale i tak má v sobě dost světového.

Pavel Parikrupa - Hudba z českého světa (8/10)

"Home music" je velmi trefný termín, jenž použil Jarda Svoboda pro aktuální desku své skupiny. Vtipně tak naznačil, že "Přítel člověka" je world music čerpající (téměř jen) ze středoevropských inspirací a kořenů. Což ovšem nevylučuje ani použití rapu, tanečních spodků a beatboxingu - proč ne, když to funguje a má to své místo. Pokud některá alba nechají posluchače netečného a jen tak vyšumí do ztracena, aktualita Trabandu vás klidným nenechá. Dvě písně z desky se mi hrubě nelíbí (ale neřeknu které) a skoro mne až rozčiluje, jak mi ve společnosti ostatních písniček vadí. Ovšem z výtečné většiny ještě vystupují obzvlášť povedené momenty, pěkná práce s jazykem ("luna nahoře a nula dole", "nejhorší útok je obrana" atd.), ulrychovská křehkost, co vás láká bosky projít orosenou trávu ("Jdu krajinou", "Vlaštovky") a rapem švihnuté pecky "Tichý muž" a "Partyzán", hybrid rudého pochodu s hip hopem. A eroticko-filozofická "Tak to mám rád" je pro mne zatím český hit roku.

Ondřej Michal - Trocha alternativy která potěší (7/10)

Nedávno jsem potkal dávného známého. Chodil do stejného baru a dlouho jsme se neviděli. Často jsme spolu nekonečné hodiny diskutovali u piva o muzice. Je velkým příznivcem české alternativní scény, takže když jsme se teď po čase setkali, nemohl jsem se ho nezeptat také na nové Trabandy. "Ta deska je dobrá," povídá, "taková upřímná, možná až osobní." Přikyvuji: "Lidovky mě nikdy nebavily a zvuk harmonia nebo cimbálu nějak zvlášť v lásce nemám. Nicméně trabandovské pojetí je až nečekaně zábavné." "No jasně," on na to, "zvlášť když se kapela nebojí stylového přesahu. Podívej se na Tichého muže, vždyť to je v podstatě hip hop." Dal jsem mu za pravdu. "Je tam sice pár věcí, které bych mohl postrádat, například skoro minimalistickou 'V jejích šlépějích', ta je tam zbytečná. Nicméně když máš zrovna náladu na trochu té domácí alternativy, 'Přítel člověka' tě určitě potěší..."

David Věžník - Jsem tolerantní, ale ne dost "andr" (6/10)

S deskama z Indies je to těžké. Snad na každé nahrávce je vždycky něco trochu... hodně jinak. Pak to buď baštíte, nebo jste tolerantní a je vám to jedno, nebo to nechápete, a ukazujete tak, že nejste dost "andr". "Přítel člověka" Trabandu je přesně tenhle případ. Už pro ten kvazižánr home music. Tady to je taková Indies-hra. Scratche a rap, ale hip hop to těsně není. Dunivý kopák, ale techno to stejně není. Halekavé sbory, ale Buty to už nejsou. Zvonivá melancholie, ale Sufjan Stevens to těsně není. A tak dál. Každá píseň na albu je něčím zvláštní, každá má svůj aranžérský nápad a mnohdy povedený text. Deska tím získává na pestrosti. I melodie jsou zpěvné a "Vlaštovky" jsou skutečně moc pěkná píseň. Ale nahrávka má podivně nečistý a nevyvážený zvuk (zvlášť vokály) a jako celek je to něco, co je sice fajn občas slyšet, ale nějaké ohromné revoluční nadšení nevyvolává. Vráceno zpět na začátek, osobně jsem tolerantní, ale ne dost "andr".

Dan Hájek - Převeliká všehochuť na sedm (6/10)

Nejlepším přítelem člověka je prý pes. Nedávno jsem na křižovatce zahlédl jiného miláčka, řidič měl skvěle zachovaného trabanta kombíka a z druhého si odříznutím předku udělal přívěs, fakt! Nekecám! Neměl jsem u sebe foťák, abych měl důkaz místo slibů. Při poslechu nové placky seskupení Traband už tak veselo ale nebylo. Nemohu však odpárat fakt, že po textové stránce jsem zde narazil na zajímavé obraty a paralely. "Přítel člověka" mi však moc pod kůži nevlezl díky hudební nerozhodnosti, prostě tu je vše jako v samoobsluze na návsi v Horní Dolní. "Doma nejlíp" je asi největší divočina a "Havrani" mají vokální linku, která mi připadá strašně provařená. Partyzán ani žádný jiný superman nejsou mí nepřátelé, ale při bádání pod křídly vlaštovek v útrobách malého domečku na předměstí se nic zvláštního nestalo. Čas s hlučným "Přítelem člověka" několikrát utekl kvapem, ale bez zásadního zaujetí, a tak jsem hádanku na sedm písmen nerozluštil úplně k dokonalosti, proto prostých šest z deseti.

Tomáš Parkan - "Co na tom ostatní sakra slyší?" (5/10)

Po přečtení několika recenzí na novinku Trabandu mi začalo být stydno - nabyl jsem pocitu, že jsem snad jediný, který tuhle kapelu neposlouchá, nezná její předchozí tvorbu a především jediný, komu jejich "Přítel člověka" příliš neimponuje. Většina se rozplývá nad texty a já mám zatím pocit, že na naší folkové scéně najdeme daleko lepší. Melodie snad vyjma "V jejích šlépějích" a "Milovaného syna" mi přijdou až příliš jednoduché. Ve většině skladeb nenacházím inspiraci domácí hudbou a naopak v ní slyším spoustu vlivů z world music, což ale rozhodně neberu jako zápor. Jedna z pozitivních věcí, jež mě zaujala, je, jakým způsobem pracuje Traband s nástroji, zvukově "Přítel člověka" zní velmi pestře. Pravdou ovšem je, že já a Traband nejsme naladěni na stejnou frekvenci, jejich hudba mě ve své podstatě ničím neoslovila a "Přítel člověka" je v mých uších naprosto průměrnou českou deskou na půl cesty mezi "Zůstávám dál" Moniky Absolonové a "Overnight" od Robert Balzar Trio.

Michal Koch - Že by složitě postmoderní dílo? (3/10)

Již léta všichni pějí na Traband jen slova chvály, já však zkřížil své ucho jen s nahrávkou, kterou Jarda Svoboda stvořil s mým oblíbencem Michalem Horáčkem. A u toho mělo zůstat. Nevím, jaký byl Traband v období personálně bohatším, ale v trojici je pro mé sluchovody naprosto nestravitelný. Při poslechu "Přítele člověka" se mi opakovaně dere na mysl citát z knihy Michala Viewegha a já se spolu s mým oblíbeným spisovatelem ptám, zda je "toto dílo složitě postmoderní, nebo jednoduše blbé?" Ne, nechci ani v nejmenším urážet tvůrce ani příznivce této podivné směsky folklóru, folku, rocku a hip hopu. Jen pravím, že Traband je na novém albu přítelem člověka, kterého já neznám. Existují obrazy prodávané na aukcích za miliony, ve kterých vidím mazanice, jsou cenami ověnčené filmy, při jejichž sledování se nudím. A je hudba s evidentně vysokými uměleckými ambicemi, která mě přímo rozčiluje. "Přítel člověka" je exemplární příklad.

---

Album: Traband - Přítel člověka
Průměrné hodnocení: 6,9/10
Celkový čas: 50:21
Skladby:Tak to mám rád, Ve stejném okamžiku, Dej mi Bože dobrou ženu, V jejich šlépějích, Adam a Luna, Milovaný syn, Jdu krajinou, Partyzán, Havrani, Doma nejlíp, Tichý muž, Vlaštovky, V hořícím keři