Z původní sestavy, která před sedmi lety nahrála koncepční album "MACHINA/The Machines Of God", zbyli jen frontman Billy Corgan a bubeník Jimmy Chamberlin. Zbytek se buď psychicky složil, nebo ulítával na drogách, každopádně ani James Iha, ani D'Arcy Wretzky se znovu nepřipojili, a tak mnozí právem poukazovali na to, že je sporné, zda lze stále ještě hovořit o Smashing Pumpkins. Skupina se nicméně pod tímto názvem letos vrátila jak s novým albem, tak na koncertní pódia. Kolega Benjamin Slavík ocenil jejich snahu na desce "Zeitgeist" velmi nízkou známkou tři. Někteří kolegové jsou zcela opačného názoru, jiní zase s Benem souhlasí. Ve výsledku se v naší makrorecenzi nahrávka nedostala ani na padesátiprocentní hodnocení.

---

Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

---

Ondřej Pravda - Smašky jsou zpět s plusy i mínusy (7/10)

Mladistvé nadšení, rychlé soudy a černobílé slyšení kolegy v hlavní recenzi jsou fakt legrační. Jedna věc je subjektivní názor, druhá dojem z nenaplnění jakýchsi očekávání, založených na subjektivních filosoficko-sociologických úsudcích. Ale teď k Tykvím v aktuální podobě - záměrně neřeším, kdo a proč se vrátil, jsou to oni, tedy on. Opakují svoje již dříve zahrané, ale přesto to není špatné, možná proto, že jsem nečekal žádné zázraky, v jejich obecně uznávaných věcech mě ukníkaný vokál Corgana po půl hodině skoro spolehlivě přestával bavit a některé skladby s odstupem času také poztrácely na zajímavosti. Ze začátku mi nová deska přišla jako nevýrazný propadák, ale postupně se vyloupnou zajímavé věci, částečně přestává vadit, že nemá moc hity ani dobré zapamatovatelné refrény. Energická ale je (Chamberlin je ve formě), "Starz" není balada ani smykem, uprostřed vhodná na odlehčení od tolika kytar, druhá půlka je vůbec volnější a pestřejší. Jasně, "United States" je nesmyslně dlouhá (byla by z ní výborná čtyřminutová gotika, povedené bicí) a poslední skladba zase zoufale utahaná. Pro fanoušky slušný návrat, ostatní o nic nepřijdou, mají-li starší kousky, ale plivat na "Zeitgeist" je zbytečné. Půlbodík navíc za fórek BC blesk JC.

Honza Průša - Corgan pomáhá hledat důvody, proč je album špatné (7/10)

"Je kontroverzní, nepříjemnej a namyšlenej, chová se jak malej fracek, kterej neví, co chce. Šel do toho bez D'Arcy Wretzky i Jamese Iha, a tak mu to teď dáme v recenzích sežrat," jako by se všichni recenzenti aktuální "Zeitgeist" dohodli. Je opravdu tak špatné, jak se píše? Samozřejmě, že není. Sice nedosahuje kvalit "Mellon Collie..." nebo vynikající a opomíjené "Adore", přesto se, oprostíte-li se od předsudků, poslouchá moc dobře. A hlavně je zase trochu jiné než předchozí počiny. Corgan moc dobře ví, že jej novináři nenávidí a nerozumí mu, a tak připravil album přesně pro ně a sám jim pomáhá hledat důvody, proč je špatné. Navážet se do politiky Spojených států, vzývat revoluci v době televizních reality show, k tomu vrstvit a překrývat hutné kytarové plochy a pokračovat v post-grunge se už dnes přece nenosí! "Doomsday Clock", jedna z nejlepších skladeb alba, od prvních taktů jasně naznačuje, jací jsou Smashing Pumpkins, potažmo Billy Corgan v roce 2007. Plní energie, s nezaměnitelným křaplavým hlasem a tradičně vyrovnaným materiálem. A i když jim začne energie někde kolem "Neverlost" krapet docházet a albu by prospělo tak o dvě tři skladby ho zkrátit, rozhodně je nadprůměrné.

Jakub König - Hurá karate (7/10)

Stará láska nerezaví a jestli rezaví, tak to nebyla žádná pořádná nerez láska, ale aušusová blbost z tržnice. U bicích jsem si ještě nebyl úplně jistej, ale tyhle kytary poznám na sto honů. A když se ozve Corganův typickej hlas, je to jasný, je to jasný, je to jasný. Má to ten chlap patentovaný? Asi jo. Podle toho, co se o něm říká. Jestli jsem nějakou kapelu v osmnácti fakt miloval, byli to Smashing Pumpkins, parádní temná kulisa těch nejdivočejších mejdanů. Přeplněný popelníky, otravy alkoholem a takový ty věci. A teď teda poslouchám novou desku a jo, líbí se mi. Řekl bych, že přibylo vícehlasů, ta jízlivá, negativní a přitom okouzlující energie zůstala. Pana Ihy i slečny Wretzky je samo sebou škoda. Ale despota Corgan třímá jako vždycky otěže pevně v ruce a stejně si do ničeho nejspíš nenechá moc kecat. Tak co. Funguje to. Alespoň teda do sedmýho tracku. Pecka "United States" mi zkrátka nepřijde zdaleka tak revoluční jako dlouhá. A to jsem ji zkoušel poctivě mockrát. Teď už ji spíš přeskakuju, protože mi kazí dojem z poslechu desky. Pak už je to zase dobrý.

Dan Hájek - Billy, Jimmy, co se to sakra stalo? (5/10)

To bylo slávy, kotrmelců od radosti a pak přišel tvrdý náraz o hranu skříně v obýváku. V mysli jsem zavzpomínal na skvělé placky "Mellon Collie And The Infinite Sadness" a hlavně na temnou "Adore", tu mám osobně nejradši. Namlsán tímto nášupem jsem se vrhnul na "Zeitgeist", název prý Billy Corgan ani na koncertě nedokázal správně vyslovit, a přišla muka, doslova. První poslech ve mně zanechal pachuť promarněné šance, holt ostatním Billyho projektům se nedařilo a bylo potřeba vykřesat návrat Smashing Pumpkins, i když není zcela kompletní a teď už se tomu vůbec nedivím. Hřmot kytar nás vrátí kamsi na začátek, což by bylo fajn, kdyby to jaksi nepostrádalo tu originálnost, s kterou tehdy vtrhli na scénu. Po několikátém poslechu se však objeví naděje, že vše není až tak úplně zlé, ale fůra otazníků zůstane připíchnuta na stěnách. Corganovi spoluhráči dělají, co můžou, zádrhel vidím v kolébce - snůšce bezradnosti v autorově truhle nápadů. Nezbývá než uzavřít sázky o budoucnosti Smashing Pumpkins, ale moc růžově to nevidím. Billy, Jimmy, prostě sorry a pochopte mou nedůvěru.

Jonáš Kříž - Návrat do devadesátých let ( 5/10)

K desce "Zeitgeist" jsem od začátku přistupoval s nemalým očekáváním, snad jen lehce zakaleným případnými předsudky. Zajímalo mě, jak se kultovní 90s kytarovkáři vyrovnají s personálními změnami, kde z původní sestavy zbyli pouze vyžilý frontman Billy Corgan a bubeník Jimmy Chamberlin. Čím nás tedy "Zeitgeist" dostane do kolen a otázka je, jestli se mu to vůbec alespoň na kratičký okamžik podaří. Hned ze začátku tu je úderná "Doomsday Clock" s rafinovanými, takřka hardcoreovými přechody a unylým hlasem připomínajícím svou jedovatostí některá obzvláště toxická období devadesátých let. A po několika dalších písních již přichází dlouho očekávaný hit "Tarantula" v podobě jasně čitelného refrénu. Závěrem lze říci, že se nová deska Smashing Pumpkins celkem povedla, i když na mnohých místech působí hodně zpátečnicky, zejména kvůli kytarovým solům znějícím jak z roku 1990 a téměř předpotopním aranžím. To už je však až příliš věc osobního vkusu, a tak trochu tuším, že pravověrným fanouškům Smashing Pumpkins nebude tato zpátečnickost proti srsti.

Honza Kulig - Nemastné neslané (4/10)

Čekání na kouzlo se u nového alba Smashing Pumpkins "Zeitgeist" nedostavilo. Obrovská, někdy až nabubřelá snaha ze sebe vytlačit jakýkoliv hit, se ztrácí ve změti nespecifikovatelných zvuků, které Billy a Jimmy společně se svým novým ansáblem perou do natěšených uší všech, kteří sedm let čekali na návrat. Ten se dostavil, ale v naprosté křeči. Potenciál výborných skladatelů v sobě bezesporu deska má, ale je to takové nemastné neslané. Jako kdybyste chtěli dotáhnout šroubek u skříně z IKEA, ale na poslední chvíli se vám celá koncepce a popřípadě i skříň zhroutila. Zůstanou vám jen oči pro pláč a jdete to zkusit znovu. Tak by se měli zachovat i proslulé "dýně". Hodně rychle zapomenout na tuto desku s bookletem upozorňujícím na globální oteplování (je toho kolem nás málo, že ano) a začít znovu. Vrátit se ke svým starým a dobrým kořenům, díky kterým se stali kapelou, kterou uznává většina hudebního světa. Takhle se spíše zesměšnili. A to je velká škoda.

Jiří Kubalík - Ořezávátka (3/10)

Smashing Pumpkins měli vždycky co nabídnout. Většinou to byl zajímavý nápor nálad nebo rozpolcenost dne a noci. Jenže od dob, kdy jim šlo polykat všechno bez jakýchkoliv výhrad, uplynulo už mnoho let. To, co nabízí ořezaní Smashing Pumpkins ve své ořezané podobě, je jen jejich ořezaná hudba z devadesátých let. Písně, kterým chybí dynamika, postrádají náboj, který by dokázal unést tíhu jména kapely a očekávání nového alba. Pro fanoušky Smashing Pumpkins tu zůstanou oči pro pláč a možná dvě písně "Tarantula" a "Doomsday Clock". Zbytek může být snesitelný snad jen skalním fandům Billyho Corgana a jeho sólo projektů. Pro ty, kteří ze sebe odkopali deku devadesátek a snaží se jít trochu s dobou a životem, bych rozhodně zastávku "Zetgeist" nedoporučil. Ten bod navíc je pro Jimmyho Chymberlina. Ty bicí pořád táhnou.

Miroslav Böhm - Slušná bubenická škola. Nic víc. (3/10)

Když v prosinci roku 2000 odehráli Smashing Pumpkins v Chicagu svůj rozlučkový koncert, Billy Corgan při loučení s fanoušky neudržel slzy. Bohužel při prvním koncertu znovuzrozené modly, která se kdysi pyšnila svou schopností odlišit sebe i svou tvorbu od v grunge zažitých Nirvana-standardů, musela brečet hlavně převážná většina fanoušků. Povídalo se toho tenkrát hodně. Že prý se kapela rozpadá z důvodů klesajících prodejů desek, že prý kvůli nedostatku nápadů... Aktuální novinka Smashinů všechny tyhle řeči jen podtrhuje a potvrzuje. Ba co víc, také zdůrazňuje. Z letargie, do které mě album při opakovaném poslechu nemilosrdně uvrhlo, mě probrala až šestá (nebo sedmá? čert ví...) skladba, ve které se zvuk slévajících se kytar a Corganova plačtivého zpěvu poprvé změnil. Bohužel však spíše k horšímu. Teprve až závěrečné dvě vlaštovky dají vzpomenout na schopnost Smashinů nenudit, ale to se mi na zdá na iniciály SP sakra málo. Album "Zeitgeist" lze maximálně doporučit jako slušnou bubenickou školu. Nic víc.

Jaromír Koc - Tohle myslíš vážně, Corgane? (3/10)

Takový povyk to byl. Sliby nového zvuku, hvězdného složení kapely a údajný comeback roku, či dokonce desetiletí. A nic z toho nakonec pravda není. Deska "Zeitgeist" je obrovským zklamáním. Pokud pominu to, že album má opravdu velmi špatný zvukový záznam, musím pokračovat v kritice dál a vyjádřit se negativně i k písním. Z dvanácti skladeb mě ani jedna neoslovila, náznaky hitovosti lze při troše shovívavosti cítit pouze v písni "Neverlost", ale ostatní skladby i při dalších a dalších pokusech poslechu bohužel dopadly stejně - žádný posun, žádná originalita a hlavně díky účasti pouhé poloviny původního složení, úplně vyčpěla originalita, kterou byly tykve tak jedinečné. Nechci Corganovi upírat to, co v minulosti se Smashing Pumpkins dokázal, ale i když velmi nerad, desku "Zeitgeist" považuji za to nejhorší, co kdy vytvořil.

Karel Veselý - Billyho apokalypsa v textech je jeho vlastní vyhaslost (3/10)

Zatraceně, Smashing Pumpkins! Jedna ze zásadních kapel devadesátých let s frontmanem, který je takový neskutečný egomaniak, až ho musíte milovat. Vždyť i jejich kolekce b-stran a rarit ("Pisces Iscariot", "The Aeroplane Flies High") snesou srovnání s čímkoliv, co se dnes v žánru považuje za to nejlepší. Jenomže od změny letopočtu to jde s Corganem z kopce. Jeden podivný projekt střídá druhý a reformovat Pumpkins bez D'Arcy a Ihy je patrně vrcholem beznaděje. Esencí "Zeitgeist" je Billyho sen o tom, že je znovu rocková hvězda. Sen, který se rozplyne v neskutečně plytkém rádoby-metalu (zní trochu jako cock-rock z osmdesátých let nebo The Darkness), ze kterého stojí za zmínku snad jen (jako obvykle) výtečné Chamberlinovy bicí. Dobře, je to možná nejtvrdší deska Pumpkins, ale proč vůbec? Jestli jste na Pumpkins jako já milovali originální a často grandiózní aranže, pak se jich dočkáte až v posledních dvou písních. (Zavírací "Pomp And Circumstances" ale zabije otřesné glam-metalové sólo.) Tak to vypadá, že apokalypsa, kterou Billy v textech vzývá, je vlastně ve skutečnosti jen jeho vlastní soukromý konec, finální vyhaslost někdejšího génia. Je to smutný příběh, který už doufejme nebude pokračovat.

---

Album: Smashing Pumpkins - Zeitgeist
Průměrné hodnocení: 4,7/10
Celkový čas: 52:22
Skladby: Doomsday Clock, 7 Shades Of Black, Bleeding The Orchid, Thats The Way (My Love Is), Tarantula, Starz, United States, Neverlost, Bring The Light, (Come On) Lets Go, For God And Coutry, Pomp And Circumstances