Pouť po albech Nine Inch Nails

Když byl dítě, dost si toho prožil. Trent Reznor byl takový ten školní otloukánek, což ho ovlivnilo na celý život. Možná i v tom je příčina dlouhých prodlev mezi deskami jeho kapely Nine Inch Nails - v mezidobí se většinou dával do kupy z depresí a tíhy světa. Pomáhala mu samozřejmě hodně muzika, vždyť toho natočil spousty, nejen pod hlavičkou Hřebíků. Svůj projekt dal dohromady kolem roku 1988 a dodnes je jeho jediným stálým členem.

Za těch dvacet let, co NIN existují, se kolem ale motala řada skvělých hudebníků a nemenších magorů Reznorova typu: Charlie Clouser, Chris Vrenna, Richard Patrick, Alan Moulder nebo v podstatě i Marilyn Manson. Když NIN v roce 1989 debutovali nahrávkou "Pretty Hate Machine", industriál už v nějaké podobě existoval, ale teprve tato deska ho dostala k masám. A pak už to šlo samo, v roce 1997 dokonce magazín Time zařadil Reznora mezi pětadvacet nejvlivnějších lidí světa. To už dnes asi neplatí, ale o legendě se s klidem mluvit dá, to ostatně čeští fanoušci budou moct posoudit v pondělí 13. srpna na zimním stadionu Slavie v Praze.

Nemělo by smysl uvádět v tomto článku všechno, co kdy vyšlo pod hlavičkou Nine Inch Nails, proto jsme se v našem přehledu zaměřili pouze na řadová alba, remixové výběry a živáky.

---

Pretty Hate Machine (1989)
Skinny Puppy a Ministry už byli na světě, ale skutečný (přinejmenším komerční) král industriálu přišel s "Pretty Hate Machine". Reznorovi se podařilo natočit desku, která měla ambici oslovit nejen fanoušky temných elektronických projektů, ale také více méně obyčejné rockery či odvážnější popaře. Hlavní síla debutu NIN tkví ve zvukové originalitě: obdobně chytlavá a výbušná směs kytarových riffů, elektro podkladu, samplů a výrazných melodií tu do té doby pravděpodobně nebyla. A také texty byly (jsou) výtečné. Písně jako "Head Like A Hole", "Sin" či "Terrible Lie" se staly klasikou, byť z dnešního pohledu mohou někomu znít produkčně a zvukově až srandovně primitivní. "Pretty Hate Machine" se stalo jednou z prvních desek vydaných na nezávislém labelu, které získaly v USA platinu za milion prodaných kusů. Hvězdná dráha NIN odstartovala. (Luboš Kreč)

Hodnocení: 10/10

---

Broken (1992)
Ačkoliv se jedná pouze o EP, fanoušky je "Broken" akceptováno jako plnohodnotné album. Ostatně i stopáž tomu odpovídá. Po zasunutí do mechaniky display přehrávače zobrazí 99 skladeb. Přehrát se dá ovšem pouze prvních šest. Jako bonus jsou pak na samém konci ukryty dvě coververze coby bonusy. Tou první je "Physical", původně od Adama Anta, druhá je předělávka skladby "Suck" od projektu Pigface. V porovnání s debutem je tady kladen důraz na hutné kytary, kombinované s elektronickými prvky. "Broken" je v podstatě předzvěstí "The Downward Spiral", ke které má zvukově velmi blízko.

Hodnocení: 8/10

---

Fixed (1992)
Šestiskladbová placka s remixy skladeb z "Broken". Reznorovo pozvání do studia kromě jeho dlouholetého spoluhráče a spoluzakladatele Nine Inch Nails Chrise Vrenny přijali také Danny Hyde s temnotáři Coil a Butch Vig, jinak též producent slavné Nirvany a otec poprockových Garbage. Výsledkem jejich práce je kolekce zběsilých a brutálních skladeb, balancující na pomezí elektroniky, metalu a industriálu. Zvláště závěrečná osmiminutová šílenost s názvem "Screaming Slave" je pouze pro otrlé posluchače.

Hodnocení: 8/10

---

The Downward Spiral (1994)
Jestliže "Pretty Hate Machine" etablovalo Nine Inch Nails jako úspěšnou skupinu, "The Downward Spiral" dodalo její pověsti na intenzitě. Hřebíky přitvrdily, oproti debutu nasadily víc kytar, třeba singl "March Of The Pigs" je zběsilá elektro-hardcoreová jízda. Neméně slavnou se stala píseň "Closer" s refrénem: "I want to fuck you like an animal / I want to feel you from the inside." Skladbu "Hurt" zase později přezpíval Johnny Cash. "The Downward Spiral" svou ohromnou pestrostí a zdatným balancem na hraně metalu a zvukové šílenosti pomohl Reznorovi, aby se stal dominantní postavou světové hudby, vlivnou osobností, vyhledávaným spolupracovníkem, producentem a inspiračním zdrojem. (Luboš Kreč)

Hodnocení: 9/10

---

Further Down The Spiral (1995)
Podobně jako později vydali Nine Inch Nails remixy z "The Fragile", podobný postup zvolili už o pár let dřív s "The Downward Spiral", z níž připravili nahrávku "Further Down The Spiral". Album remixů vyšlo ve verzi pro USA a ve verzi pro Velkou Británii, resp. Evropu. Svými úpravami přispěli například Aphex Twin, Dave Navarro nebo Charlie Clouser. Některé z verzí jsou slabší, některé naopak výrazně lepší než originály: Clouserovy "Heresy" a "Ruiner", "Piggy" s kytarou Navarra a z dílny Ricka Rubina. S "Further Down The Spiral" potvrdili NIN, že jsou finančně úspěšný projekt, jen v Americe se této nahrávky prodalo půl milionu kusů. (Luboš Kreč)

Hodnocení: 7/10

---

The Fragile (1999)
"The Fragile" představuje odklon od řekněme rockové "Spirály" směrem k elektronice a rozostřenému, experimentálnímu, místy až ambientnímu zvuku. Svým rozsahem a celkovou různorodostí se jedná nejspíš o nejtěžší látku z dílny podivína z New Orleans. Jednotlivé disky dvojalba jsou pojmenovány "Left" a "Right" a původně měly tvořit oddělené části: zpívanou a instrumentální. Deska obsahuje skladbu "Starfuckers, Inc.", jež vznikla coby reakce na spor s Marilynem Mansonem a Courtney Love. V doprovodném klipu však paradoxně vystupuje spolu s Reznorem také Manson.

Hodnocení: 8/10

---

Things Falling Apart (2000)
"Things Falling Apart" je opět remixové album, jež nabízí kromě předělávek skladeb z předchozí "The Fragile" také pecku "Metal", původně z tvorby Garyho Numana. Na remixech se podílel jednak sám Reznor, jednak jeho dlouholetí spolupracovníci, jako třeba Alan Moulder, Charlie Clouser či Danny Lohner. Ten si spolu s dvojicí zvukových experimentátorů Telefon Tel Aviv vzal na paškál skladbu "Where Is Everybody?". Společně jí pak ušili téměř drum'n'bassový kabát. Nutno podotknout, že se jedná zřejmě o nejprogresivnější věc, která se na albu nachází.

Hodnocení: 7/10

---

And All That Could Have Been (2002)
Živá vystoupení byla odjakživa silnou zbraní téhle party. Vždy se jednalo o strhující podívanou ve znamení nespoutané záplavy energie spojené se závěrečnou destrukcí aparátu. Toto dvojalbum zachycuje atmosféru z turné nazvaného "Fragility". Současně se jedná o první oficiální live nahrávku Nine Inch Nails. Pro skalní fanoušky je deska o to cennější, že nabízí průřez tvorbou kapely od samých počátků. K dohledání tu jsou nespočtem koncertů prověřené pecky jako "Terrible Lie", "March Of The Pigs" nebo "The Day The World Went Away".

Hodnocení: 8/10

---

With Teeth (2005)
Poněkud nesourodé, roztříštěné a nejspíš i nejslabší album, jaké Trent Reznor se svým týmem natočil. Jako by se jeho organismus jen těžko smiřoval se zastaveným přísunem alkoholu a drog a obtížně přivykal životu bez nich. Jak sám autor říká: "Je to album o odvykání." Z kolekce čtrnácti skladeb vybočuje snad jenom "The Hand That Feeds", která vyšla i coby pilotní singl. Za zmínku ještě stojí předposlední "Right Where It Belongs", která zvukem klavíru a samplem burácejícího davu zalézá hluboko pod kůži.

Hodnocení: 7/10

---

Year Zero (2007)
"Year Zero" představuje Reznorovo asi nejpolitičtější album. Na prostoru šestnácti skladeb nabízí pohled, za jaký by se ani George Orwell nemusel stydět. Odposlechy, konspirace, cesta společnosti ke zkáze, to je "Year Zero". Název skladeb "The Great Destroyer" nebo "Capital G" naznačují, koho si tady Reznor bere na mušku. V distribuci alba zvolil poněkud netradiční způsob a všechny skladby dal postupně volně k dispozici. Z hudebního hlediska se dá mluvit o návratu k "The Downward Spiral", ovšem s použitím současných výrazových prostředků.

Hodnocení: 9/10