Jiří Bílý patří k významným mužům české hudby. Své první působiště po absolvování konzervatoře nalezl v kapele Hokr, od roku 1992 dlel v Kurtizánách z 25. Avenue, kde během pěti let nasbíral dost zkušeností a po roce 1997 se vydal svou vlastní cestou folk-rockového písničkáře. Na sklonku milénia mu pod gigantem Sony vyšla debutová deska "Neptej se", se kterou se dostal do povědomí širšímu spektru posluchačů. Nenásilný folk ve spojení s kvalitními texty se líbil i náročným českým rádiím. Bylo jen otázkou času, kdy Jirka přijde s něčím novým. Čekání trvalo sedm let, výsledek však za to čekání stojí.

Obklopen kapelou sestávající z ostřílených hudebníků, jako jsou precizní bubeník a perkusionista Luboš Hnát (mimo jiné účast na projektu Hypnotix) nebo baskytarista Jan Gregar, rozehrává během pětačtyřiceti minut melodicky tvrdou a přímočarou hru, z níž vychází Bílý jako jasný vítěz. Vokálním projevu ještě vypomáhá něžným ženským hlasem Alena Průchová, známá i jako členka doprovodného tria soutěže "Česko hledá SuperStar".

Na albu je citelně znát, že sestavu netvoří žádní začátečníci, Jiří je skutečně mistrem svého řemesla a každá píseň nese jeho zřetelný podpis. Poeticky laděné texty v kooperaci se zvukovým aranžmá dávají vzniknout výživnému podhoubí, z něhož čerpá pro každou ze čtrnáctky písní stále originální podněty. Vyznávání lásky, nevinné zpovědi, lehká nadsázka a ironie. Zní to upřímně a uvěřitelně, funguje to a hlavně se nejedná o prázdná slova.

Deska "Na tělech ryb" nepatří mezi to nejoriginálnější nebo nejpůvodnější, co kdy hudební průmysl stvořil, ale ve finální fázi jsem se báječně bavil. I když tu jsou menší - spíše kosmetické - chybky, jako místy až přílišná monotónnost zpěvu nebo lacině vypadající obal. Vůbec se však nebojím, že bych si desku už nikdy neposlechl. Hudba je chytlavá a můžu zaručit, že během několika poslechů vám přiroste k srdci.