"Skopolamin je rostlinný alkaloid z blínu černého, působí jako parasympatolytikum. Má výrazné účinky na psychiku - vyvolává poruchy paměti a neschopnost úsudku. Proto byl zneužíván například při přípravě politických procesů v padesátých letech." Tolik Wikipedie. Stejné jméno si pro své album zvolil i Vlasta Třešňák a těžko by hledal lepší. Postkomunistickou blbou náladu, rozmanitá bezpráví, prospěchářské chování rebelů, od kterých to čekáte nejméně, a mnoho dalších nešvarů lidské společnosti reflektuje písničkář tak, jak jsme od něj, alespoň co se textové stránky týče, zvyklí. Jen je teď o něco přímočařejší.

"Z bláta do louže, z průseru do průseru / Chudák nevinná Kramářovic vila / Komunista mě zastupuje v Bruselu / Kickboxer zpívá písně Karla Kryla." ("Zlý sen")

O něco jinak je tomu s hudební složkou tuctu nových písní (tedy až na "Monu Lisu", mimochodem geniálně gradující skladbu). Na dva roky staré "Inventuře" se, k překvapení mnohých nejen folkařů, Třešňák spojil s vynikajícím bigbítovým bandem a už tehdy se ukázalo, že to bylo spojení více něž šťastné. Jeho syrový hlas i nyní výborně podtrhují čtyři vyhraní muzikanti neméně syrovým projevem. A tak "Skopolamin" přímo navazuje tam, kde "Inventura" končí. A nepatrně obměněná kapela (chybí Olin Nejezchleba, nově je tu Jiří Kubíček, známý z Pod Černý vrch, na baskytaru) šlape jak hodinky z Curychu.

"Jó, pro tu věc / Dám všechen cit / Chci se naučit / Neumět co umíš ty." ("Gurunáš!")

Třešňák se v roce 2007 hudebně vrací až do 60. a 70. let minulého století. Na "Skopolaminu" slyšíme poctivé blues i hutný hardrock, nechybí ani zasněný folk. K tomu texty, které by snad od každého jiného mohly působit zatrpkle, ale zde je bez problémů přijmete. Znějí přirozeně, opravdově. Třešňák totiž moc dobře ví, co se kolem nás děje, a bez servítků umí s nadhledem pojmenovat nejeden nešvar. Navíc své sdělení poeticky zabalí tak, že je radost přečíst si je jen tak, bez hudby. Ale hlavně neuhýbá a nenechá se ponížit a i když mu táhne na šedesátku, stále je v plné zbroji. Nerezignuje.

"Bejval si utrženej ze řetězů / Dnes tlačíš, táhneš s těmi / Co ti předevčírem řetěz přivázali." ("Rebel bez příčiny")

"Skopolamin" je skvostné hudební dílo se silným poselstvím a Třešňák jako jeden z našich posledních skutečných protestsongařů se rozhodl, naservírovat nám jeho prostřednictvím koňskou dávku své pravdy. Bez nutnosti požití parasympatolytika nezbývá, než ji přijmout. Není to dílo veselé, ale poslouchat jej působí paradoxně radost.

"Lež zvítězila, polkla skopolamin / Vítězný marš jančí na špičkách / A pravda v poli nášlapných min / Naklonil jsem se k ní - nedosáh." ("Skopolamin")