Představovat duo The Chemical Brothers by bylo asi nadměrně zbytečným nošením dříví do lesa. Kariéra těchto dvou pánů je natolik pestrá a celosvětově uznávaná, že si mohli dovolit již jednou rekapitulovat a následnou deskou "Push The Button" s hity "Galvanize", "Believe" a "The Boxer" započali další etapu své kariéry. Na zmiňované album z roku 2005 od počátku července navazují novinkou s názvem "We Are The Night".

O desce pod značkou The Chemical Brothers, kterou i nadále tvoří pánové Ed Simons a Tom Rowlands, se již delší dobu před vydáním nadšeně mluvilo. Zmiňováno bylo především hostování Klaxons, Fatlipa nebo Aliho Lovea. Sice to nejsou prozatím žádná věhlasná jména (i když minimálně o Klaxons se mluví stále hlasitěji), ale právě tato různorodost hostů měla albu zajistit pestrost. A dopadlo to podobně jako u již zmiňované minulé desky "Push The Button".

Album má jak vysloveně silná místa, tak na první poslech jasnou vatu. Díky tomu, že deska utekla několik týdnů před vydáním na internet, rozjela se i velká diskuse o zvuku a nápadech v nových písních. Někteří v diskusních fórech tvrdí, že podobně jako například Paul Oakenfold i The Chemical Brothers jsou v nápadech naprosto vyprahlí a jejich hvězda tímto albem definitivně zapadá. Já se s tímto názorem rozhodně neztotožňuji, neb opětovně vnímám inovaci a úplně nový zvuk. První singl "Do It Again" jsem při prvním poslechu sice ani nevydržel do konce a promáč odhodil, ale nejsou to ani dva měsíce a nemůžu se téhle pecky nabažit, nemluvě o tom, jak úžasně funguje na diskotékách. Obdobný efekt měl můj první poslech skladby "Galvanize" před zhruba dvěma lety, ale s odstupem času tuhle píseň považuji za opravdu brilantní kousek jejich diskografie.

Tímto srovnáním naznačuji, co vnímám jako největší negativum alba "We Are The Night". Až asi na dvě výjimky jsou skladby na první poslech naprosto nehitové a s troškou nadsázky snad i nudné. U některých tracků se náhled na píseň při každém dalším poslechu zlepšuje a skladbu si časem nejen zamilujete, ale ať chcete nebo ne, začnete si ji pobrukovat (například "The Salmon Dance" nebo "A Modern Midnight Conversation"). Některé skladby naopak nefungují, ani kdybyste se na hlavu postavili ("We Are The Night" či "Saturate").

Jako naprosté hitovky a možné budoucí singly vnímám instrumentální "Das Spiegel", našlapanou "Burst Generator", která dává vzpomenout na hit "Hey Boy, Hey Girl", nebo úžasnou ukolébavku s názvem "The Pills Won't Help You Now" s hostujícím Timem Smithem z The Midlake. Ale i přesto je na novém albu markantně znát, že z dvou mladých jinochů, kteří se kdysi do hudebního průmyslu vrhli s obrovskou vervou, remixovali snad vše, co jim přišlo pod ruku, a jejich DJské sety byly plné pulzující energie, jsou dospělí pánové, kterým občas dochází nejen nápady, ale bohužel i síly.

Pokud však patříte mezi fanoušky kapely nebo taneční hudby obecně, je pro vás tahle deska i tak naprostou povinností. Pokud se chcete naladit na srpnové vystoupení těchto pánů v Praze, měli byste ji mít též. Celkově vzato ale není album "We Are The Night" nikterak převratné. Sice jde opět o dobře odvedenou práci s výborným zvukem, ale to od The Chemical Brothers beru za naprosto samozřejmé.