Legenda, která nepřekoná vlastní stín. To je Pražský výběr. Geniální "Straka v hrsti", jedno z nejkultovnějších tuzemských alb bylo tak zásadním počinem, že se zdá kardinálním problémem na něj se ctí navázat. A není to neschopností muzikantů nebo nedostatkem jejich invence. Výběru se totiž smůla lepila na paty víc, než je zdrávo. Kapelu rozbíjeli komunisté, hudební i nehudební ambice ostatních členů, nešťastná doba, ve které skupina působila. Ale také mezilidské vztahy, zejména Michala a Michaela, které nebyli schopni důstojným způsobem vyřešit. A vzhledem k dlouhým pauzám mezi činností a spánkem skupiny se s každým comebackem oprašovaly legendární kousky ze dvou nejzásadnějších desek. Nové skladby se jen těžko dostávaly do repertoáru, kapela se zakonzervovala a nedařilo se jí opustit vlastní předlistopadovou klec. Minulý rok byl ale rokem změn. Micha(e)lové se definitivně rozhádali a vznikla "nová" kapela Pražský výběr II. Jaký "debut" pro nás přichystala?

Na první poslech se může zdát vše v pořádku. Pražský výběr vydává svou další desku, která určitě svou náladou zapadá mezi ty ostatní. Jenže... Michael Kocáb nemá Pražský výběr, má Pražský výběr II. Nemá Čoka, má Kinskou / Scheuflera. Nemá Pavlíčka, má Proudfoota. Zůstal mu jen Kryšpín. To by samo o sobě nevadilo. Problém je ale v tom, že "náhradníci" jako by se chtěli přespříliš podobat svým vzorům, vzniká ale jen nepovedená kopie nebo parodie na své předchůdce.

Proudfoot je evidentně zdatný instrumentalista, ale jeho nekonečná kytarová sóla postrádají hlubší smysl ("Naruby"), a tak se zdá, že jsou tu jen proto, aby Pavlíčkovi předvedli, že jej vlastně nikdy nepotřebovali. Dokáží hrát i bez něj. Nad nahrávkou se tak jako mlžný opar táhne obrovská touha najít klíč z oné socialistické klece. Všemi prostředky se snaží zachovat kontinuitu, která ale u Výběru vlastně nikdy nebyla. Bohužel tyto snahy působí poměrně křečovité. Příkladem je třeba "Basket Of Words", ošklivá a tlustá nevlastní sestra "Na Václavskym václaváku".

Přesto to album není vyloženě špatné. Je totiž slušně kompaktní, navíc tak akorát výběrovsky bláznivé. Znovu se podařilo oživit ducha Pražského výběru a nemusí vadit prostředky, které k tomu byly použity - časté odkazy k vlastní předchozí tvorbě. Navíc Kocáb je pořád výborný skladatel a všichni zúčastnění jsou skvělí instrumentalisté. K tomu je tu přehršel nápadů a aranžérských lahůdek, to vše podtržené výborným zvukem, takže ten, kdo dokáže hodně upozadit vzpomínky na nejslavnější sestavu kapely, bude spokojen.

Jak tedy Pražský výběr v roce 2007 zní? Občas jako svůj předchůdce, občas jako Devo nebo hardrockové kapely 70. let. To vše je ale zaranžováno moderně, dle dnešních pravidel. K tomu přidejte Kocábovy rejžkovsky zatrpklé texty, které samy o sobě nejsou nic extra (takže je raději nečtěte před tím, než si desku pustíte), ale hudba je milosrdně obleče do tónů, které jim dodají to, co slova nedovedou. Nechybí ani teatrálnost, pro Výběr tak typická.

Co se ale opravdu nepovedlo, je obal desky. Měl být asi co nejvíce ulítlý, jenže výsledek je takový... rozpačitý. Jako by si k Photoshopu sednul žák základní školy a použil fotky, které dodal jeho kamarád. Neprofesionální, bez šťávy a nápadu. Navíc ani pořadí textů písní v bookletu se neshoduje s pořadím písní na desce. Z tohoto pohledu se to, do čeho je CD vloženo, jeví jako odbytý a rychlou jehlou ušitý nevzhledný futrál.

Na své sólovce "Zakyslík" Kocáb zpívá: "Ani můj čokl už mě nezdraví" ("Hřbitov"). Nejsem si jist, zda se "Vymláceným rockovým palicím" podaří na tom něco změnit. Nechme se překvapit.