"Nepamatuji se, že bych poslední z mých desek nahrál bez flašky," pronesl Ozzy Osbourne, když se jeho aktuální počin "Black Rain" chystal zavítat do odchodů. Všichni byli zvědaví, s čím metalový veterán přijde. Buď to může být propadák, nebo něco nadpozemského, hluboce významného. A ono je to dokonce víc než to. Od začátku do konce vás neopustí překvapení, jste fascinování a v úžasu. Tohle že má být Ozzy? Ten etanolem prolezlý maník? Či spíše ta groteskní postavička z "The Osbournes"? Ano. A ještě jednou ano. Je to Ozzy Osbourne ve skvělé formě a v plné síle.

Opravdu nepřeháním, i když je možné, že na první poslech budete mít z "Black Rain" smíšené pocity. Možná ani napodruhé nebudete chtít uvěřit, že od první studené sprchy "Not Going Away" a "I Don't Wanna Stop" do vás pumpuje Ozzy jedovatou metalovou nálož ve velkém. Nicméně jakmile se dostanete přes původní nedůvěru a možné rozpaky, princ temnoty před vámi rozestře koberec posetý perlami a drahokamy.

Jedny z prvních kroků po krvavém gobelínu povedou do země, již smáčí černý déšť. Všechno znečišťuje a v nekonečných přívalech dusí, ničí a zabíjí cokoliv, na co svými chapadly dosáhne. Je to prostě humus, který v sobě ukrývá titulní "Black Rain", důmyslně nacpaná chytlavými riffy a bolestivou vtíravostí. Ozzy nezapomněl ani na svou manželku Sharon a věnoval jí čtvrtou "Lay Your World On Me". Pokud se vám balada líbí, vězte, že je to teprve začátek. Kobereček, který je před vámi, totiž nabízí i výbuchy vulkánů, jako třeba "The Almighty Dollar" a "11 Silver". Fanoušek bude plesat blahem nad úderným rytmem, vybroušenými sóly Zakka Wyldea a nad drzostí a dravou chutí Ozzyho hlasu.

V druhé půlce procházky chrlí Ozzy jedno proroctví za druhým. Nejen v jiskřivé a po všech stránkách promakané "Civilize The Universe". Na řadu totiž přišla druhá balada "Here For You". Pro mě osobně je o trošku přitažlivější než první, možná kvůli textu a také díky odhodlanosti, která z ní sála. Ozzy ji věnoval - komu jinému než Sharon - a obraty, kterými jí vyznává své city, jsou kouzelné. Pak už jeden z posledních kroků po tepichu zavede posluchače do hotového pekla. Je v něm ďábel, katastrofa, jednoduše konec světa. Úplnou kremaci dodělá "Trap Door". Jakmile dojdete na konec rudého koberce, nahlédnete skrz odhrnutou oponu na bolestivé mučení, šílenství stokrát umocněné kvílením kytary a neuvěřitelně energickým zpěvem.

Jak dlouho muselo Ozzymu trvat, aby se dopracoval k tak surovému, temnému a drsnému materiálu? "Black Rain" je jedním z jeho nejlepších alb. Jak se dalo očekávat, není pozitivní, je naštvané k prasknutí a napěchované zlostí. Zároveň dokáže pohladit, ale dost drsně. Je to závěť, možná jeden z posledních rockerových vzkazů. Ozzy prostě nikoho nelituje, bez okolků konstatuje: "Zemřeš mladý, to jo... Zemřeš proto, že od dvanácti hulíš šedesát cigaret denně a chlastáš. Jsi v hajzlu."