Po čtyřech letech se opět na scéně objevil rockový podivín Marilyn Manson, vlastním jménem Brian Warner. Vydal nové album, ubral na agresivitě, jeho písně jsou osobnější, klidnější, umírněnější. Není to už ten starý antikrist, jak ho známe. Po hlavní recenzi kolegy Honzy Sedláčka, který dal albu známku pět, se na album vrhlo dalších deset redaktorů musicserveru. Hodnocení je různorodé. Jsou zde osmičky, ale i trojky, což dohromady dělá z "Eat Me, Drink Me" vesměs průměrnou desku. Alespoň v našem hodnocení. Celkově se průměrná známka vyšplhala na 5,7.

---

Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

---

Tomáš Parkan - Moje překvapení, které rockery možná nepotěší (8/10)

Narozdíl od jiných kolegů nejsem vůbec zatížený předchozí tvorbou Marilyna Mansona. Popravdě řečeno, nikdy mě nenapadlo poslouchat člověka, který k tomu, aby se prosadil, musí vypadat tak divně. Nejsem rocker, i když občas si rád tvrdší věci poslechnu, ovšem ve chvíli, kdy se v řevu ztrácí melodie nebo tam vůbec není, pak to pro mě přestává být hudba. Za těchto okolností musím napsat, že se mi "Eat Me, Drink Me" opravdu líbí. Je to deska, kde se (alespoň pro mě) v přesném poměru mísí rocková složka s tou melodickou. Ne že bych nesnesl i tvrdší muziku, ale to, co předvádí Manson s tím, že tady opravdu zpívá, je pro mě takřka optimum. V podstatě jsem nenašel na desce slabší věc, i když takové "Putting Holes In Happiness", "The Red Carpet Grave" a "Are You The Rabbit?" zbytek lehce převyšují. Když k tomu připočtu hodně zajímavou barvu hlasu a způsob zpěvu Mansona, pak mi z toho vychází deska, ke které se ke svému velkému překvapení budu nejspíš vracet.

Ondřej Pravda - Rockovější a méně prvoplánový Manson je dobrý (8/10)

Manson (a spol.), zdá se, pochopil, že opakováním svého modelu "řev a pár stejných kytarových riffů" už dosáhne jen slabších a slabších výsledků. Na novice zvolnil tempo, kytarové party udělal (tedy jeho nový kolega Skold) zajímavější, víc zpívá a díky tomu jsou jednotlivé skladby odlišnější. Pořád používá až moc stejnou polohu hlasu (svůj stín nepřekročí) a pochodové bicí, díky celkově pestřejší muzice to ale vadí méně. Zvolnění neznamená nedostatek energie, jen není tak prvoplánová jako dřív. Singl "Heart-Shaped Glasses..." s kytarou á la staří Duran Duran je prostě povedený, ale i další kousky zní dobře. Jen ten remix je přesně dle názvu nelidský, ani jako vtip to není dobré. Hlavním negativem téměř celé desky je délka skladeb (úvodní skladba budiž nejhorším příkladem), zkrácení by pomohlo dost. Pořád mě ale Manson na novince příjemně překvapil, na rozdíl od jiných mně nevadí "nevýrazné" refrény, protože mě baví víc, když se snaží o víc než útok na první signální.

Petr Adámek - Zpověď deprimovaného antikrista (7/10)

V minulosti jsem odložil spoustu desek, kterým jsem takzvaně nevěřil. Stejně tak bych nemusel věřit ani novému albu pomalovaného strašáka. Není to ten Marilyn Manson, jak ho známe. Místo křiku srdceryvné naříkání, místo energie hřbitovní romantika. Kalkul? Vypočítavost? Sotva. Možná jen Brian Warner nemá empatické kamarády, s kterými by zašel večer na pivo a vylil by se jim ze svých frustrací. Možná dospěl do jemnější a poetičtější etapy života. Nebo jen "využil" rozchodu se svojí přítelkyní a prvoplánově pustil do světa svoji hořkost. Od podivína, který na přebal své desky plácne hořící kříž, při koncertě spálí americkou vlajku a utře si zadek utrženou stránkou z bible, se dá čekat ledacos. Na druhou stranu se nic tak zásadního nemění. Na "Eat Me, Drink Me" je stále dobře poznat čitelný hudebníkův rukopis. Chemicky zkreslený zpěv, smysl pro silnou melodii, velmi netradiční aranže a na sebe nakupené elektronické nánosy. Největší předností je nápaditý a pestrý zvuk kytary, vlastně zvuk celkově. Za největší slabinu považuji nevýraznou, řekl bych až nudnou druhou polovinu alba. Poslední počin Marilyna Mansona jistojistě rozdělí jeho fanoušky na dva tábory. Ti první, milovníci úderných nářezovek a poloindustriálního hlomozu, se budou vztekat, co to ze sebe MM vysypal za patos. Druhá skupina, dejme tomu ti otevřenější, tolerantnější a méně radikální, uznale pokývají hlavou.

Jakub König - Manson je prostě dobrej (7/10)

Manson je prostě dobrej, řikal jsem si při poslechu "Eat Me, Drink Me". Vždycky mě to jeho teatrální deklamování docela bavilo, všechny ty dokonalý klipy a skvělá stylizace. Zlej muž rokenrolu. Paráda. Očividně chytrej chlapík, kterej si něco vypůjčil od Reznora z NIN, něco od Davida Bowieho a něco prostě vyhráb někde na smetišti. Ukázal holou prdel načančaným hyperkonzumujícím maloměšťákům, který mu za to ještě rádi zatleskaj a nastrkaj bankovky za ty jeho pogumovaný tanga. Žádnej extra skladatel ani interpret pan Manson nikdy nebyl, ale na ty uhulákaný refrény se super skákalo. Třeba v bahně. Paráda. No a teď se nám trochu vyklidnil, natočil pomalejší desku a všichni maj najednou pocit, že se jim ten zmalovanej satanáš nějak zpronevěřil. Odehrál nic moc koncert v Praze a všichni už si na něj ukazujou prstíčkem, jak de, chudák, vod válu. Houby. "Eat Me, Drink Me" je fajn album, pár písniček super a pár spíš nuda. V podstatě jako vždycky. Z Mansonovejch desek rozhodně patří k těm lepším. A já z něj mám radost.

Miroslav Böhm - Album snad dostane smysl až s příští deskou (6/10)

Bylo by možná jednoduché zapojit se do akce "kopňete si do Mansona", kterou odpálil po jeho pražském koncertě pan Vlasák. Mansonova nová deska je totiž opravdu nová a nenabízí to, co by se od ní dalo očekávat především - show. Dokonce opravdu není ani tak dobrá jako drtivá většina předchozí Mansonovy tvorby. Je třeba však vzít v potaz také jeden důležitý fakt: Marilyn Manson mě paradoxně nejsilněji oslovil ve filmu, a ne v hudbě. To když jsem si při jeho rozhovoru s Michaelem Moorem ve filmu "Bowling For Columbine" uvědomil, že on je to hlavně velice inteligentní člověk. A Manson pochopil, že na svém šestém albu může tak maximálně vykrádat sebe sama a proměnit se v ubohou karikaturu svého mladšího já, anebo se vydat úplně jiným směrem. Zvolil druhou variantu a udělal krok správným směrem. Sic se nejedná o krok rázný a sebevědomý, tohle album snad dostane smysl až s Mansonovou příští deskou. Je totiž jen mezikrokem na cestě do neznáma. Manson se sice ve své civilnosti změnil na průměrného metalového "romantika", ale já (na rozdíl od pana Vlasáka) doufám, že se jedná pouze o stav přechodný. A tahle deska světlé zítřky rozhodně nevylučuje.

Tomáš Tenkrát - Poznatek šestý (6/10)

Poznatek první: "Eat Me, Drink Me" není album na první poslech. Poznatek druhý: Marilyn Manson zpívá, ba co víc dokonce zpívá velmi slušně. Poznatek třetí: Velmi jednotvárná deska, která nejde do žádných experimetů a prakticky ničím nepřekvapí. I když samozřejmě lze polemizovat a lze říct, že v kontextu Mansonovy ostatní tvorby je i toto pokus. Poznatek čtvrtý: Texty jsou tentokrát víc než hudba, stojí za to si je přeložit, stojí za to (pokud nerozumíte) zjistit si, o čem Marilyn mentoruje. Poznatek pátý: Zřejmě někdo provedl razii na melodie do studia, kde toto album natáčel, a tak se z "Eat Me, Drink Me" jen stěží vylíhne nějaký hit. Poznatek šestý: Sice nejsou melodie, zato však jsou přítomny leckdy velmi povedené kytarové linky, a to i přesto, že výborný John 5 s Mansonem už nějaký ten pátek nespolupracuje. Poznatek sedmý: Fuck you zní z Mansonových úst úplně jinak než třeba od Pink, chechee. Věrohodněji. Poznatek osmý: Vynikající zvuk. Poznatek devátý: Vůbec nic nového, pokud by na velké vydavatelství přišel bezejmenný někdo, tak by byl asi bez mrknutí, maximálně s jedním mrknutím, očí odmítnut. Poznatek desátý: Proč jen jsem čekal víc?

Dan Hájek - Jak se z obra stal lilipután (5/10)

Bavila mě jeho extravagance a nepředvídatelné kroky jeho majestátnosti. Snaha být co nejvíce za ufouna, hybridní osobnost měla své neodolatelné kouzlo. Pak ale přišel čas změnit vnitřní rozjímání a několik konců vztahových rovnic jménem láska se podepsalo na tom, že si mě tento chlapík se svou deskou "Eat Me, Drink Me" nedokázal připoutat na svou stranu. Nepovedlo se mu ani mě vytáhnout z temného bludiště nicoty a průměru. Nabídnuté hlavní menu večerní slavnosti a nalitý kalich modré krve jsem zanechal s díky nedotčen. Je stále pohostinný a s laskavostí zve na návštěvu do svých pocitů ukovaných do černotou zlomených myšlenek. Postupně však opadá kvalita a náboj jeho alb. Singl "Heart Shaped Glasses" připomene dřívější erupce grotesknosti a pevných otěží, zbytek se převtělil v provařené variace dějin jeho tety hudby. Čarodějnice odvedle jen mávla hůlkou a z obra se stal lilipután, kterého v davu snadno přehlédnete a taktéž zaměníte za jinou kytarovou mašinérii. Zůstala tedy jen osamocená figura Marilyna Mansona, jejíž duše lamentuje nad otevřenou rakví a ze všech úhlů pohledu zpytuje svědomí pod gilotinou svého života.

Jaromír Koc - Kam kráčíš, mechanické zvíře? (4/10)

Čím víc se o desce "Eat Me, Drink Me" mluvilo, tím víc mě její obsah zklamal. Nechápu, co se s Marilynem Mansonem stalo. Že by to bylo stáří? Nebo jeho nedávný rozvod? Nebo je vážně pravda, že se poslední měsíce utápí v alkoholu a trpí tím nejenom hudba, ale i nápaditost textů? A kde je ta mrazivá provokativnost, která na straně jedné vyvolávala odpor části obyvatelstva, ale na straně druhé lákala masy? Album "Eat Me, Drink Me" na mě dělám dojem, že někdo se chce pokusit vydělat ještě nějakou tu korunu na důchod, než s tím nadobro sekne. Dost nešťastný mi připadá i dosavadní výběr singlů, ale bohužel deska v mých očích nenabízí ani jeden vyslovený hit, který by desku prodal a zároveň mozek nabádal si píseň pustit ještě jednou. Marilyn se to celé snaží dohnat alespoň svůdnými a provokativními klipy, ale nějak mu to už nebaštím. Sice se konečně snaží i zpívat (nejde mu to zrovna moc dobře, ale i snaha se počítá), ale to asi tak všechno, co si s novou deskou dokážu zpětně vybavit.

Honza Kulig - Kamaráde, ne (3/10)

"Tak se ukaž, kamaráde," řekl jsme si hned na začátku poslechu nového Mansona. A tím to taky skončilo. Deska mi projela neskutečně rychle v počítači a já se místy ztrácel. Bohužel. Přepadala mě touha tu otřesnou muziku vypnout, hodit tam něco veselejšího, melodičtějšího, prostě něco, čemu se dá říkat hudba. Ale i tak jsem dával Mansonovi šanci mě přesvědčit. Nepovedlo se mu to. Tahleta placka nestojí ani za kouknutí se na booklet, natož za poslech. Je to ztráta času. Všude čtu, jak Manson vyměkl. Mě to spíš přijde, že je vymačkaný jako citrón a již nemá co nabídnout. Už se z jeho antikristovských výlevů nikdo neposere. Kamaráde, ne. Zapomeň na to, že jsi chtěl někdy dělat hudbu. Ten pokus jsi už několikrát promarnil. Tak už nás neotravuj dalším křepčením.

Ondřej Michal - Když muzikantovi dojdou nápady (3/10)

Marilyn Manson aka Brian Warner je přesně ten typ hudebníka, u kterého muzika není to nejdůležitější. Coby bývalý hudební novinář moc dobře ví, jak hudební byznys funguje, jak je důležitá image a co na lidi zabírá. Je mu jasné, že kdyby se prezentoval v džínách a tričku, bude zajímat jenom málokoho. Ostatně nebýt Trenta Reznora, který ho před lety upsal své značce Nothing Records, dodnes hraje doma na dvorku za kůlnou. Album "Eat Me, Drink Me" nejspíš vstoupí do hudební historie pod titulem "Když muzikantovi dojdou nápady". Až na několik motivů a melodických linek tady není nic, čeho by se dalo chytit. Tedy když pominu naprosto zbytečná a prastaře znějící kytarová sóla. Zkrátka nic, co bychom od něj již jednou nebo vícekrát neslyšeli. Kolega Sedláček se v hlavní recenzi o desce rozepisuje coby o zbytečné. Já s ním naprosto souhlasím.

---

Album: Marilyn Manson - Eat Me, Drink Me
Průměrné hodnocení: 5,7/10
Celkový čas: 52:18
Skladby: If I Was Your Vampire, Putting Holes In Happiness, Red Carpet Grave, They Said The Hell's Not Hot, Just A Car Crash Away, Heart-Shaped Glasses (When The Heart Guides The Hand), Evidence, Are You The Rabbit?, Mutilation Is The Most Sincere Form Of Flattery, You And Me And The Devil Makes 3, Eat Me, Drink Me