Další nahlédnutí do playlistu redakce musicserveru započneme u španělských Mecano a u španělštiny zůstaneme i v případě královny latinskoamerické gay komunity Glorie Trevi. Že latinskoamerická hudba může mít i punkovou podobu, nám dokáží The Toy Dolls, na pláži si zatancujeme s Fatboy Slimem a s britským LTJ Bukemem okusíme drum'n'bass.
© facebook interpreta Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V dalším díle si zrekapitulujeme největší hity španělských Mecano, přiblížíme si tvorbu britského DJe LTJ Bukema, představíme mexickou kontroverzní hvězdu Glorii Trevi, originální punkáče The Toy Dolls a nakonec se díky Fatboy Slimovi o krůček přiblížíme létu.
Dan Hájek: Mecano - Grandes Exitos (2005)
Španělské trio
Mecano zažilo své největší úspěchy mimo rodnou domovinu zkraje devadesátých let, kdy se téměř loučili svým šestým studiovým albem "Aidalai". Tehdy se psal rok 1991, kdy se ve většině zemí teprve začal hrát hit "Hijo De La Luna" ("Entre El Cielo Y El Suelo" 1986), ten si vypůjčila i
Sarah Brightman pro desku "La Luna". V
Mecano se sešli Ana Torroja, ta se posléze vydala na úspěšnou sólovou dráhu, a dvojice muzikantů José Maria Cano a Nacho Cano; na několika kompozicích s nimi spolupracovala Anne Dudley z
The Art Of Noise. V roce 1998 se připomenuli rekapitulací hitů "Ana, José, Nacho". "Grandes éxitos" je dalším výběrem, který zevrubněji ukazuje na dvou discích, jak se jejich tvorba vyvíjela od novoromantických popěvků po velmi dospělý pop. Bonusem je DVD se všemi klipy, hezký to dárek pro fanoušky k vydaným remasterovaným edicím všech alb.
Nejlepší skladby: "Hijo De La Luna", "Mujer Contra Mujer", "Naturaleza Muerta"
Ondřej Michal: LTJ Bukem Presents Earth Volume Three (1998)
© facebook interpreta Britský DJ a producent
LTJ Bukem bez debat patří mezi nejvýznamnější persóny drum'n'bassové scény konce minulého století. Svým přemýšlivým a neagresivním přístupem k věci položil základy tzv. intelligent drum'n'bassu. Dodnes mám na paměti jeho nadýchaný atmosférický set, který před lety odehrál v napěchované Roxy. Jeho kompilační řada
Earth, kterou vydal na své značce
Good Looking Records, je ovšem více než o našlápnutých tanečních beatech o klidných chilloutových polohách s prvky jazzu, ambientu a hip hopu. Na jejím třetím díle dal prostor spřízněným projektům jako Artemis, Blame nebo Blu Mar Ten. Deska jako stvořená pro nedělní ospalé odpoledne s šálkem dobrého čaje v ruce.
Nejlepší skladba: Intense & Molly Duncan - "Jammin' In My Head"
Pavel Novák: Gloria Trevi - La Trayectoria (2006)
Mexická hvězda a majitelka bezkonkurenčního hlasu
Gloria Trevi okupuje můj playlist už přibližně měsíc. Právě před touhle dobou jsem totiž i já se zpožděním objevil latinskoamerickou gay hymnu "Todos Me Miran". Její poslední desku "La Trayectoria" tvoří koncert složený ze čtrnácti největších hitů, které obohacuje pět nevydaných skladeb. Mezi nimi najdeme už zmíněnou taneční pecku "Todos Me Miran", nádhernou baladu "Estella De La Mañana" či "El Ingrato" v tradičním mexickém stylu. Naživo je to pořád ta stará známá Gloria, která stejně jako ve své skladbě "Dr. Psiquiatra" tvrdí:
"Nejsem šílená, jenom zoufalá." O tom, do jaké míry je její výstřednost skutečná, se můžete přesvědčit sami, zhlédnete-li
živé vystoupení zmiňované skladby.
Nejlepší skladba: "Todos Me Miran"
Honza Průša: The Toy Dolls - Anniversary Anthems (2000)
The Toy Dolls jsou nejzábavnější punková kapela všech dob. A je v podstatě jedno, kterou jejich desku vložíte do přehrávače. Všechny jsou si dost podobné a kromě nepovedené "Orcastrated" jsou i hodně dobré (od 7/10 nahoru). Oproti svým kolegům totiž Olga a spol. disponují řadou výhod, díky nimž jsou jasně rozpoznatelní a nezaměnitelní. Zaprvé umějí hrát, a tak mohou občas sáhnout po některé klasické melodii (zde je to Mozartova "Eine Kleine Nacht Muzik"). Zadruhé svá alba koření většinou nečekanými coververzemi. V roce 2000 se povedla ta nejzdařilejší: předělávka "Livin' La Vida Loca" Ricky Martina. Geniální, nepřekonatelná verze, která mě baví tak, že ji snesu i několikrát po sobě a neumím se jí nabažit. A díky ní sahám po "Anniversary Anthems" častěji než po ostatních deskách těchto punkáčů se slunečními brýlemi.
Nejlepší skladba: "Livin' La Vida Loca"
Tomáš Tenkrát: Fatboy Slim - Live On Brighton Beach (2002)
Konečně začalo léto, sluníčko už tlačí do plných otáček a to ovlivnilo i můj playlist za minulý týden. Mezi jinými jsem vyhrabošil živou nahrávku
Fatboye Slima, kterou onoho času nahrál na naprosto natřískané pláži při svém pověstném letním mejdanu v Brightonu na jihu Británie. Na třikrát zlámané beaty DJe Normana Cooka mě bavily už od začátku, kdy se tady v Česku krátce mluvilo o
Fatboy Slimovi jako o kapele. Ale zpět k nahrávce. "Live On Brighton Beach" je ideální letní party deska s výborným zvukem - řádný groove, taneční rytmus nutný, ale přitom stále všudypřítomná hravost a silná melodie. To jsou přednosti
Fatboye Slima, které stvrdil v tomto živém setu. Umí zaujmout i někoho, kdo by si podobnou záležitost nikdy nepustil. Prostě nepřekvapivě baví i po letech.
Nejlepší skladba: "Where's Your Head At"