V dalším díle týdeníku věnovaném oblíbené hudbě redaktorů musicserveru se zmíníme mimo jiné o písních Serge Gainsbourga, avšak v podání Micka Harveyho, o španělské poprockové dvojici Amaral nebo o desce, která málem pohřbila Kurtizány z 25. Avenue.
© facebook interpreta Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. Tentokrát se podíváme za jedním českým hercem, electro punkáči s půlmetrovými číry, španělským duem s charismatickou zpěvačkou, vzpomeneme i na předělávky skladeb Serge Gainsbourga a dvanáct let starou desku Kurtizán z 25. Avenue.
Honza Kulig: Jan Budař - Uletěl orlovi (2006)
Jan Budař je výborný herec. Tvrdím, že jeden z nejlepších.
Jan Budař je obstojný zpěvák. Nahrál loni desku. Desku plnou zvratů. Desku, u které se skvěle bavíte. Piáno, kytara, kontrabas, bicí, sem tam smyčce. Co víc si přát? Chcete se odreagovat? Pusťte si desku "Uletěl orlovi". Je intimní. Je veselá. Je o lásce. O ničem jiném. O lásce k dívkám, k rodičům, k přátelům. Je to málo? Ne! Stačí to? Ano! Spoluhráči z Eliščina bandu dávají svým specifickým způsobem albu nezaměnitelný zvuk a rytmus. Pořád si musíte pobrukovat, klepat rukou o koleno a neomrzí vás to. V dnešní uspěchané době se rád zastavím a odpočinu si. A tohle album mi to poskytuje v koňských dávkách. Jo, a vřele doporučuji koncert.
Nejlepší skladba: "Nekonečná láska"
Ondřej Michal: Sigue Sigue Sputnik - 21st Century Boys: Singles (2001)
© facebook interpreta Kdo si dneska ještě vzpomene na
tyhle electro punkáče s půlmetrovými číry, se zálibou ve fetiši, drogách a rock and rollu, se kterými nikdo nechtěl hrát? Založil je na začátku osmdesátek Tony
James, jenž nějaký čas hledal útěchu i u eldritchových
Sisters Of Mercy. "21st Century Boys: Singles" je dvacetiskladbovým výběrem singlů mapujícím to nejzajímavější (nebo spíš nejzábavnější?) z historie kapely. Písně samozřejmě nepostrádají efekty prohnané vokály ani typický zvuk kytarového synťáku Roland G-707. Jak to tahle parta měla hozené, napoví i názvy skladeb jako "Buy EMI" nebo "Frankenstein Cha Cha Cha". K nalezení tu je i vůbec první vydaný singl "Love Missile F1-11" v remixu techno legendy Westbama.
Nejlepší skladba: "Success"
Pavel Novák: Amaral - Estrella De Mar (2002)
Španělské duo
Amaral tvoří zpěvačka Eva
Amaral a kytarista Juan Aguirre. Na kontě mají od roku 1998 už čtyři řadové desky. Třetí v pořadí "Estrella De Mar" se nese ve stejném duchu jako jejich ostatní tvorba, založená na melancholicko-veselých poprockových skladbách (někdy více melancholických či více veselých). "Estrella De Mar" může doslova šokovat titulní taneční nahrávkou, což je zvuk, který ve spojení s
Amaral zdánlivě zní asi tak přirozeně, jako kdybyste chtěli dát dohromady Kylie a rock. Překvapivě to ale funguje, i když její akustické živé verzi se nic nevyrovná. Co je na
Amaral unikátního, je úžasný hlas zpěvačky Evy a skoro až duchovní propojení s Juanem, kdy při live vystoupeních dohromady působí jako jeden. Vždycky, když se mě někdo ptá, jak to zní, říkám:
"Je to taková španělská Peha."
Nejlepší skladba: "Sin Ti No Soy Nada"
Honza Průša: Mick Harvey - Intoxicated Man (1995)
Na
pražský koncert Micka Harveyho jsem se moc těšil. Nakonec jsem byl nepatrně zklamaný, přesto jsem ještě týden po něm poslouchal hlavně jeho alba. Nejčastěji to byla první deska předělávek Serge Gainsbourga "Intoxicated Man". Ta se povedla tak, až si troufám tvrdit, že některé
Harveyho verze (zejména ty z pozdější Gainsbourgovy tvorby) předčí originál. Dokázal k nim totiž najít ten správný klíč a dal důraz na to, v čem je jejích síla. Komorními, šansonovými aranžemi vznikly skvostné kousky. A přizváním zpěvačky Anity Lane zas došlo k dodání smyslného sexy náboje. Tajemná erotická nálada se tak prolíná celou deskou. Po 11. září navíc přibyl mrazivý nádech díky písni "New York, USA".
Nejlepší skladba: "The Song Of Slurs"
Tomáš Tenkrát: Kurtizány z 25. Avenue - Strach (1995)
Druhé album
Kurtizán s názvem "Strach" bylo lepší než debutové "Ubiquity", avšak paradoxně znamenalo pro tuto kapelu málem zkázu. Z původní sestavy zůstal akorát
Tomáš Vartecký a zpěvák Simon, vypadalo to na konec do ztracena. Přitom Kurtizány vyprodávali kluby po celé republice a měli vynikající prodeje. Se skvělou a velmi tvrdou, téměř HC deskou "Strach" se tak na dva roky umlčeli. Já měl pro Kurtizány vždycky slabost; dokonalé skloubení hrubých riffů a přitom pořád zpěv, kterému je zřetelně rozumět v kombinaci s vynikající koncertní show a deskami, které onu energii rovněž nepostrádaly. Když jsem s Tomášem mluvil na koncertě Anny K, řekl mi, že jestli si myslím, že Kurtizány s loňským odchodem Simona skončili, tak jsem blázen. Budu mu věřit. A mám věřit i letáku k letošnímu festivalu
Trutnov Open Air, který hlásí Kurtizány, jako kapelu, která tam zahraje?
Nejlepší skladba: "Studená"