Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle se dočtete něco o desce raných Radiohead, o latino popu, o písničkářce s velmi neobvyklým hlasem, o plzeňských kleptomanech v hudbě a konečně o ujetých Puppiniho sestrách...

---

Honza Kulig: Radiohead - The Bends (1995)

Dnes již legendární kapela Radiohead vydala v roce 95 desku "The Bends". Poslouchám ji poslední dobou pořád dokola, protože mi přijde ze všech alb chlapců z Oxfordshire nejintimnější, nejkytarovější... prostě je pro mě z jejich tvorby nejlepší. Oproti svému debutu "Pablo Honey" zvolnili, přidali víc akustických kytar a jejich muzika tak nějak pomaloučku, polehoučku jiskří a postupně graduje. Ty úžasné kytarové party střídající elektriku s akustikou mě vždy dostanou. K tomu si připočtěte podmanivý hlas Thoma Yorkea, nekonvenční booklet a máte luxusní umělecké dílo. V celku oprávněně začali být po téhle desce řazeni mezi špičku britpopu. A tam zůstali dodnes. No, není to paráda vracet se k dvanáct let starým věcem, které zní i dnes aktuálně?
Nejlepší skladba: "Fake Plastic Trees"

---

Pavel Novák: Chayanne - Mi Tiempo (2007)

Portorikánský zpěvák Chayanne si užíval slávy ještě před zahraničně známějšími domácími kolegy Ricky Martinem a Marcem Anthonym. Právě k prvnímu zmiňovanému by se jeho hudba dala přiblížit asi nejvíc. Energické taneční hity střídající se s romantickými baladami. Nejinak je tomu i na jeho právě vydané novince "Mi Tiempo". Takovou pecku, jako byla "No Te Preocupes Por Mí" z předešlé desky "Cautivo", zde sice nenajdeme, zato je zajímavé sledovat jeho posun v tanečních skladbách, kde se v několika případech nechává ovlivňovat domácím raggeatonem. V baladách je to stále ten zasněný a zamilovaný romantik, někdy možná trochu přeslazený. Nejvíc mi ale u něj stejně sedí rockovější poloha á la Juanes v "Juicio Final". Tip pro příznivce latin popu a fanoušky Rickyho Martina.
Nejlepší skladba: "Juicio Final"

---

Tomáš Parkan: Lisa Loeb - Firecracker (1997)

Lisa Loeb je velká rarita na hudebním trhu. V roce 1994 vyšplhala s písničkou "Stay (I Missed You)" na vrchol americké singlové hitparády, aniž by měla podepsanou smlouvu s nějakým vydavatelstvím. Její druhá deska "Firecracker" vyšla na sklonku roku 1997 a na rovinu se přiznám, že mi tehdy zněla v uších prakticky pořád. Občas se k ní vrátím a stále ji obdivuji. Lisa Loeb vždy uměla, a vlastně to umí dodnes, napsat výborné melodie, v kterých se potkává křehkost, úžasná energie a velice zvláštní intimita, jíž podtrhává její netradiční barva hlasu. Stylově se její desky, tedy i tato, velmi těžko škatulkují. Lisa nikdy nebyla typická "holka s kytarou", za sebou má skvělou kapelu a občas smyčcový orchestr. Žánrově se pohybuje v alternativním popu, folku s lehkou příměsí jazzu a country.
Nejlepší skladby: "I Do", "Let's Forget About It", "Jake"

---

Honza Průša: Démophobia - Vycpávky (1999)

Kytarista plzeňských ZNC nedávno vydal už třetí album své bokovky Démophobia a před pražským koncertem (11. května ve Vrtuli) jsem se jal připomenout si jejich předchozí počiny. "Vycpávky" ale obsadily můj přehrávač skoro na celý týden a nezůstalo u pouhého připomenutí oblíbeného alba. Tato zábavná folk-rocková deska z roku 1999 nabízí kromě typických, Démou posbíraných a následně zhudebněných plzeňských pověstí ("Zazdění milenci", "O Habartovi z Lopaty") také pověsti novodobé. Déma obratně pracuje s českým jazykem, vymýšlí si absurdní, na hlavu postavené příběhy, jejichž vrcholem je "Sirka", příběh dvou bratrů, z nichž jeden skončí v důsledku své kleptomanie nečekaně tragicky. A popěvek o tom, že každý z nás je svým způsobem Nedvěd (myšleno ten moc hodnej písničkář), skvěle uzavírá tuto kouzelnou a hravou desku.
Nejlepší skladba: "Sirka"

---

David Věžník: The Puppini Sisters - Betcha Bottom Dollar (2006)

Způsobů, jak se dostat k desce, je nekonečno. Třeba: vaše spolubydlící odjede na víkend do Říma a jako suvenýr vám přiveze nějaký queer magazín (ani se neptejte proč). Na titulce tři slečny jak vypadlé z filmu pro pamětníky. The Puppini Sisters. A hle, ony zpívají! To by mohla být sranda. Jako The Pipettes. A taky že jo - sranda. Jenže ještě víc retro. Filmy pro pamětníky, víme - swing. Jako Sestry Havelkovy. Jenže se současným civilním pěveckým projevem. A navíc se současnou hudební tvorbou. Coververze. Dvě Britky a Italka si na paškál berou třeba Kate Bush a když spustí gay-hymnu "I Will Survive" v synkopách... Páni! Ne vždycky se jejich loňská deska "Betcha Bottom Dollar" dá uposlouchat v celku, ale vybrané kousky jako zpestření dne? Rozhodně! Tip pro kolegu Parkana.
Nejlepší skladba: "I Will Survive"

---