Mikulovský Eurotrialog patří mezi typ hudebních událostí, které se částečně vymykají z ranku klasických obřích mediálně propíraných a hojně navštěvovaných festivalů. Nejvýraznějším činitelem v tomto odlišení je samozřejmě výběr kapel, a to ne ani ne tak ve smyslu žánrové výjimečnosti, jako spíš národnostní pestrosti. Jak by se dalo odvodit už z názvu, jedním z cílů celé akce je zjistit, existuje-li průnik mezi více pohledy (více národů) na společnou věc, tedy alternativní přístup k tvoření (maďarští Kampec Dolores, rakouští Werk či rómští Romen). A přitom kapely tohoto druhu tvoří jen jednu z částí celého programu, nemalou měrou jsou zastoupeny i skupiny s docela standardním a přímočarým přístupem, které by se s přízviskem alternativní u svého jména jistě těžko vyrovnávaly (Hex, Mňága a Žďorp) - a které v tomto kontextu působí jako příjemné osvěžení. A právě tato nejednostrannost a vyváženost je na Eutrialogu lákavá a díky ní se v Mikulově schází rok co rok víc a víc lidí.

Program zahájila čtveřice kapel z nejbližšího okolí, které v horkém a slunečním odpoledni fungovaly jako ideální rozcvička před více než dvanáctihodinovým maratonem. Dřevěné lavice amfiteátru se začaly pomalu zaplňovat, u stánků s burčákem, betonem a pivem se vytvořily první fronty diváků, kteří naplňovali své plastové velbloudí hrby pro dlouhou a náročnou cestu po proudech evropských hudebních vod. Po příjemné, leč nijak objevné rockové Sedmé Figarově přišla na scénu pohodová, nenáročná "rom-popová" kapela Romen, která ve třech kytarách a hlasech dokázala postavit na nohy první z nadržených tanečníků; pak následovala poměrně výrazná blues-funk-soulová vesměs revivalová formace Velká svačina (škoda, že v době, kdy se začali dostávat do varu, museli pódium opouštět, věřím, že při samostatných koncertech jsou schopni působit velmi živelně) a nakonec bloku kapel z okolí zazněl poctivý hard core sdružení Hraczki - čas, který jim byl vyhrazen byl dostatečně dlouhý na to, aby stačili zapůsobit a dostatečně krátký, aby člověk nezískal dojem, že mu jednotlivé skladby splývají.

Dramaturgie koncertů byla velmi příjemná v tom smyslu, že vedle sebe nehrály kapely podobného ražení (čemuž se mnohé festivaly nevyvarují) a že než člověk mohl začít být přesycen jednoho stylu, přišla na řadu radikální změna. Prvním takovým šokem byla následující "hard-trampská" (slovy frontmana Michala Němce) kapela Jablkoň. I když... náboj, který místy ze skladeb vyzařoval, byl kolikrát i silnější než u předchozích Hraczek, či následujícího Iného Kafé. Svými aranžemi připomínají místy až styl Už jsme doma, skrytě perverzními texty se podobají Sleďům, živým sleďům, hudební vzdělání muzikantů je zjevně jazzové a přesto je jejich styl osobitý a krásně rozpoznatelný. Neopunková skupina Iné Kafé, jako první ze dvou reprezentantů slovenské scény, odehrála příjemný a divácky velmi atraktivní koncert, který byl krom velmi živého náboje posilněn i nápaditými a veselými texty - opět se potvrdil fakt, že slovenské texty přidávají na melodičnosti a zpěvnosti hudebního doprovodu. Asi nejetničtější kapelou, která v rámci Eurotrialogu vystoupila, byli maďarští Kampec Dolores, kteří byli sice představeni jako reprezentanti maďarského etna, pouze však pro ty, kteří maďarské etno chápou jako průnik indických, jazzových a klezmer motivů. Kdosi z diváků vykřikl, že to je obdoba Bittové po maďarsku a tím vlastně podal přesnou definici.

Setmělo se a přiskákalo Švihadlo. Od doby, kdy jsem jejich vystoupení viděl naposledy, uběhlo pět let a kapela za tu dobu udělala v mých očích velký skok kupředu. Dřívější až patologicky veselé plážové reggae písničky proměnili v poměrně vyzrálé, hypnotičtější, barevnější a vůbec večernější kompozice. Během jejich hraní - stejně jako před lety - začaly praskat první prkna na přeplněném parketu. Rakušané Werk vystupovali na Eurotrialogu zatím pokaždé a zatím pokaždé jsem z nich měl velmi rozpačitý pocit. Snaží se působit jako velmi uvolněná a přirozená "taneční partička", která míchá akustické nástroje se syntetickými samply a možná, že na rakouské poměry je to odvaz, v mých vzpomínkách však zůstanou jako velmi chladná, standardní (přestože instrumentálně bezchybná), rytmicky přeplácaná a vesměs nepříjemnou náladu navozující formace. Jako příjemné odreagování od pseudointelektuálských pocitů fungovala druhá kapela ze Slovenska - Hex. Svůj kytarový popík obhájili se vší ctí, na nic víc neaspirují, o muzikantské přesahy jim zjevně nejde, o to větší prostor připadne přirozenému a uvolněnému výrazu; a ke všemu ta krásná slovenština... O Plutu už bylo na MusicServeru psáno vícekrát a mám pocit, že bych se jen opakoval, předvedli klasické prázdninové festivalové vystoupení, které mohlo potěšit neznalé a nemohlo zaskočit pravidelné diváky. Mňága a Ždorp slavili asi největší úspěch ze všech kapel Eurotrialogu a máloco lze jejich přístupu vytknout. I po třinácti letech hraní mají jiskru a ten mírně napopovatělý bigbít s příjemnými a poslouchatelnými texty jim člověk zkrátka věří. Rovněž Echt! jsou svému žánru věrní už léta a mírně podnapilá nálada, která vládla v publiku i na jevišti, je pro jejich koncerty evidentně přínosná. Vltavě sice chvilku trvalo, než se rozehrála, pak ale převedla na festivalové poměry i nářezové vystoupení. Už i o ní bylo na MS řečeno více a to, zdá se, platí stále.

Někdy po třetí hodině ranní se na scéně sešli poslední performeři festivalu, a to DJ Sayko a bubeník Pavel Fajt. Pro oba pány je hraní tohoto druhu v něčem neobvyklé a každý svým způsobem experimentuje; dochází pak mezi nimi ke zvláštnímu kontaktu, který v místech společného souznění přelévají i na diváky a to pak stojí rozhodně za to, na druhou stranu má jejich souhra i spoustu hluchých míst... musím však přiznat, že ve čtyři hodiny ráno mé laťky kritérií dobrých koncertů padají kamsi do neznáma a že objektivita, ve které za normálních okolností domněle přežívám, je převálcována existenciálním tlakem: jak to jen půjde, jdi do ticha a spi...

Eurotrialog 2000 je za námi a podle výrazů většiny diváků a organizátorů se letošní ročník povedl, jak měl. Dokonce i příroda se umoudřila a narozdíl od loňska nám život neznepříjemňovala, vlastně naopak, svým předčasným burčákem nám ho na chvíli poctivě osvěžila. Nezbývá, než se těšit na další ročník, na kterém by se měla vyskytnout i jedna perla světového formátu, nic není zatím jisté a je zbytečné čeřit vody, zatím zkuste popřemýšlet, kdo by se na nás z toho Irska tak mohl přijet podívat... Určitě neuděláte chybu, když si čas od času otevřete stránky organizující Alternative Music Production.

Eurotrialog, Mikulov, 26.8. 2000