Po dlouhých přípravách, s velkým očekáváním a masírováním ze strany vydavatelství vydala Jana Kirschner album "Shine", o kterém se tvrdí, že by mělo být přelomové a vystřelit ji do netušených sfér pop music. Nahrávalo se v Londýně pod taktovkou věhlasného Rosse Culluma. Na českém trhu se desce zatím vede dobře - v prodejní hitparádě se usadila v čele hned po uvedení do distribuce, úvodní singl "Shine" se pohybuje v první dvacítce. A tak nejen Jana čeká, zda se deska ujme i v zahraničí. Po hlavní recenzi, v níž dostala vysokou známku devět, svůj názor předloží dalších deset redaktorů musicserveru. Hodnocení se pohybuje od šestky až po devítku.

---

Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

---

Jaromír Koc - Zbožňuji, obdivuji a sním (9/10)

Vždy, když jsem v minulosti slyšel Janu Kirschner, pohladil mě její zpěv po duši. Její nová deska však překonává veškerá moje očekávání. Nechci používat příliš superlativů, ale do pilotního singlu "Shine" jsem se zamiloval na první poslech a zbytek alba je brilantí též. Za novou deskou se skrývá Janino (pro nás nehudebníky) nepředstavitelné úsilí a odříkání si mnoha věcí. Ona sama to v několika rozhovorech potvrdila, ale výsledek pod dohledem Rosse Culluma rozhodně stojí za to! Zbožňuji chytlavou "Sometimes", obdivuji "Finally" a sním při "River". Deska "Shine" je do té míry pestrá, že si každou píseň spojuji s nějakou činností, při které ji nejlépe vychutnám. Hodně se mluví o tom, že by se Jana mohla díky vydání alba v zahraničí s novou deskou prosadit i mimo Česko a Slovensko. Já jí to ze srdce přeju a myslím, že v současné době není v této kotlině jiné album, které by mohlo mít obdobné ambice.

Pavel Parikrupa - Teď nebo nikdy (9/10)

Album "Shine" je tak krásné a tak vynikající! Jestli Jana Kirschner do světa neprorazí teď, pak už nikdy, to je jasné. Přesto budu hádat (a věřte mi, strašně rád bych se mýlil), že ten její velký sen, na kterém tak usilovně léta pracovala a jemuž mnohé obětovala, se jí nesplní. Jana je zpěvačka, co hravě strčí do kapsy desítky celosvětových hvězd zpěvem, písničkami, autorským potenciálem a pracovitostí, ale nedosáhne jejich slávy (a bohatství), protože je ze střední Evropy. Kruté a pesimistické? Z Česka a Slovenska ve světě (lépe řečeno v Evropě) uspělo jen pár lidí z menšinových žánrů a to, že "Shine" zní jako nejlepší album Norah Jones, ještě neznamená zaručený úspěch, bohužel. Jana (a samozřejmě produkční tým) pro to ale udělala bezpochyby maximum. Dokonce ji tu slyšíme zpívat v dosud nepoznaných hlasových polohách (příkladem je "Special"), deska je úžasně vyvážená, lehoučká jak pápěří, každý krásný detail má své pečlivě připravené místo. A paradoxně jsem se přistihl při pomyšlení, že kdyby v těch písničkách Jana zpívala pěkné slovenské texty, udělil bych 10/10. Nu což, třeba se mýlím, stane se zázrak a "ta Jana z malé ohrady" to dokáže!

Honza Průša - Prosluněné babí léto (8/10)

Pojmenovat tohle album "Shine" bylo víc než trefné - asi by se jen těžko hledalo lepší slovo pro přiblížení jeho enigmatické nálady. Ta deska je totiž prozářená různými odstíny žluté, oranžové a hnědé a její poslech navozuje přesně takovou atmosféru. Prosluněné babí léto, stoh slámy, zrající obilí těsně před sklizní, ošatku na chleba. Ale také dřevem obložený, poloprázdný malý bar ve kterém sami nad sklenkou whiskey s ledem za zvuků skladby "Sometimes" přemýšlíte nad svým, lhostejno jak dlouhým životem. Jana Kirschner dobře ví, co chce. Dál rozvíjí svou melancholickou, šansonovou nebo, chcete-li, najazzlou polohu a nebojí se ani folku ("Simple Song"). Klidné, pohodové melodie ale nejsou unylé, naopak. A to hlavně díky fantasticky lehkému, přirozenému projevu zpěvačky, jejíž hlas je čím dál jistější. Nemá smysl tlačit na pilu, stačí se dostatečně uvolnit. Přesně to se tu daří opravdu bezprostředně a nenuceně. Jana Kirschner dokázala překonat i tak povedené album, jakým byl "Pelikán". Natočila svou zatím nejlepší desku.

Michal Koch - Zaprášený drahokam (8/10)

Až na výjimky nemám rád evropskou odnož country. Tedy já vůbec až na výjimky (moje od dětství srdeční záležitost Johnny Cash například) nemám country rád. Ale když tak poslouchám "Shine", říkám si, že kdyby country desky měly takovýhle šmrnc, snad bych si ten žánr i oblíbil (a teď se se mnou klidně hádejte, jestli "Shine" je, nebo není country deska). Album je totiž tak trochu jako zaprášený drahokam, který je třeba dalšími a dalšími velmi soustředěnými poslechy leštit a čistit, až se naráz vyloupne a zazáří jeho ryzí krása. Ani se nedivím přirovnávání k Norah Jones, které použil Honza Kulig v hlavní recenzi, jen s tím, že jak s lehkostí zpřístupňuje Norah posluchačům často nepřístupný jazz, činí tak Jana také s často nepřístupným (i když z jiných důvodů než platí pro jazz) v úvodu zmíněným žánrem. Jen by neškodilo občas lehce zrychlit - té pomalé něhy je na albu možná až příliš. A jen tak na okraj: víte, že Robbie McIntosh nahrál s Paulem McCartneym dvě řadovky, odjel s ním dvě světová turné a na živáku "Paul Is Live" mu vyšla zřejmě první autorská skladba? Já vím, já vím, tož se nezlobte, jenom Janě blahopřeju, že jí hraje na desce tenhle Pan Kytarista.

Tomáš Parkan - Ani country, ani jazz - folk je to pravé slovo - (7/10)

Po přečtení několika recenzí včetně té od kolegy Kuliga, musím chtě nechtě trošku tlumit gejzíry vášní a oslavné ódy. Uznávám sice, že "Shine" je velmi dobrá deska s přesnou dávkou intimity, ale rozhodně ne výjimečná. A srovnávání s Norah Jones opravdu není na místě. Ta vládne hlasem, který se zjevuje maximálně dvakrát za deset let, zatímco hlas Kirschner ne vždy zní úplně libozvučně, jako by v něm občas narazila na svoje rockovější začátky, které se perou se současným stylem. Kapitolou samou pro sebe je i anglická výslovnost. I když nejsem lingvista, jsou na albu fragmenty, které mě tahají za uši. "Shine" pak rozhodně není country deska - to, že někdo použije steel kytaru nebo dobro, ještě neznamená, že dělá country. A obávám se, že o výskytu jazzu, snad vyjma "Bride Song", to platí dvojnásob. "Shine" je zkrátka folk, a to ve své nejryzejší formě. Jeden výtrysk vášně si ovšem dovolím i já - "Shine" ukrývá perlu v podobě "I Can't Go". Tak skvěle napsanou a zaranžovanou písničku, jež v sobě skrývá tolik poloh, podob a nálad, jsem už dlouho neslyšel.

Miroslav Böhm - Je příjemná a je pro všechny (7/10)

Novinka Jany Kirschner je příjemná a je pro všechny. Víc vědět ani nepotřebujete. Platí totiž všechna provařená klišé. Že prosluněné "Shine" můžete pustit jako kulisu k večeři s prarodiči stejně jako před spaním své neteři, která druhý den ve školce povýší z maloše na velkoše. A rozhodně jím neurazíte ani sousedovu manželku, když budete chtít udělat romantickou atmosféru... Zasněné melodie působí familiérně známým dojmem - jako byste je už někde slyšeli -, ale zároveň jsou velkou neznámou. Skromné aranžmá je vystavěno na akustických nástrojích a pouze rozpíná nevýrazný, ale nápaditý podkres pro hlas Jany Kirschner, který je jistý, charismatický a emotivně nabitý. Holt, tam za lamánšem opravdu své práci asi někdo rozumí. Mám s celým albem jen jeden výraznější problém, a to ten, že je jenom příjemné a že je evidentně pro všechny. Chybí mu hloubka a síla. Když jdu o víkendu Ostravou a po cestě potkávám skupinky jdoucí z fotbalových Bazalů zpívajících "Baničku my 'sme s tebou," tak vím, že je to pro ně přesně to, v co momentálně v životě věří. U písniček alba "Shine" jsem tenhle pocit prostě neměl.

Benjamin Slavík - Holčičí deník. Beru (7/10 )

Desku Jany Kirchner "Shine" by si povinně, místo řečí typu "Teď hodně poslouchám Damiena Rice a Sigur Rós," které jí stejně nikdo nevěří, měla pouštět Aneta Langerová. Pro ten žánr mám slabost: holka s kytarou. Country model je ještě autentičtější než punk model, kdy holky řvou, plazej se po pódiu a ničí aparaturu. Takhle se dostane i na femininní stránku věci, jak by řekl Honza Dědek, bez ironie. "Shine" je dojemné, křehké a plné klišé. To hlavně v textové rovině, kdy se Jana motá v holčičích denících, červené knihovně a snech, na které je stará. Ale když může KT Tunstall, proč by nemohla Jana Kirschner? "Shine" mohla klidně vydat Sheryl Crow a napsalo by se, že to sice není jako z dob největší slávy, ale že to taky bereme. "Shine" má hodně pocitů, dobrých inspirací a výborných písniček. Kdo by v zemi, ve které žijeme, nebral?

David Věžník - Taky končím u Norah (6/10)

"Pojďte do mě!" vzkázala ve Filteru Jana Kirschner kritikům. Tak jdu. Ale ne. Nebudu přehnaně krutý. Ani nemůžu. "Shine" je milá a upřímná deska. Bod nahoru. Jana je technicky dobrá zpěvačka. Bod nahoru. Škoda že nemá tak úplně charakteristický hlas. Bod dolů. "Shine" nezní česky/slovensky. Bod nahoru. Zní americky, jenže Američani měli ten vkus vždycky trochu hejblej. Bod dolů. Chvilkama připomíná tolikrát omílanou (žel čím dál nudnější) Norah Jones (kterou beztak vytahují hlavně ti, co moc jiných takových zpěvaček neslyšeli), chvilkama alternativní skladby ke "Zkrocené hoře". Nebodováno. Není to zlé a urážlivé album. Ale není ani ničím výjimečné. Taky končím u Norah, ale mám pocit, že extratřída je trochu jinde. Hlavně ty melodie nechtěj do hlavy. Bod dolů. "Sun" je nejlepší. Kdo počítal body nahoru a dolů s tím, že z toho bude výsledek, dělal zbytečnou práci. To byla hra. Tu desku cítím na šest a tak to je.

Vašek Trávníček - Hitovka "Finally" album neutáhne (6/10)

Při poslouchání téhle desky si připadám jako Bolek Polívka sedící na posteli a pozorující svoji přítelkyni, která si u něho balí věci. Ptá se jí: "Proč? Proboha proč?" Moc jsem nechápal, proč se úspěšná zpěvačka na česko-slovenském hudebním poli vydává točit do Anglie. Ale budiž, touha být slavný, velký a nejlepší je klasickým lidským pudem. Jenomže J.K. natočila album, které je až moc srovnatelné s tím, co nabízí okolí. Promo materiály moc nelžou, když desku prezentují jako "něco, co dělá třeba Norah Jones", protože ona taková fakt je. Dosahuje světové nebo, chcete-li, evropské úrovně, ale nijak z ní nevyčuhuje, nepřekvapuje, není od ní ničím odlišná a zajímavá. Pravda, Jana Kirschner disponuje výborným hlasem, ale to se na této úrovni předpokládá. A hitovka "Finally" album neutáhne. Z nadprůměrné lokální zpěvačky se prostě stala průměrná až podprůměrná zpěvačka evropského formátu. Mně se to nelíbí, ale budiž. Je to její věc a její volba.

Kateřina Červenková - Tok nekonečně vleklých melodií (6/10)

Jana Kirschner vždycky působila jako svěží vánek. A tenhle vánek ji nakonec donesl až do Anglie. V našich končinách značně vybočuje, leč ve světovém měřítku lehce zapadá mezi ten nevýrazný průměr. A navzdory přání otce myšlenky ji mezi světovou klasu nevynese ani nové album. Což o to, je nanejvýš příjemné, to ale nestačí. Poměrně citlivě kolísá mezi country, folkem i jazzem, ale je znát, že je Jana v těchto stylech stále ještě v elévském stádiu. Písničky jak přes kopírák splývají v tok nekonečně vleklých melodií. Srovnání s Norah Jones se nedá vyhnout. Jana Kirschner se ji možná až příliš okatě snaží napodobit, což asi nebyla zrovna nejlepší volba. Zatímco Norah má náboj a její zpěv je neuvěřitelně emotivní, Jana Kirschner je přece jen limitovaná svými hlasovými dispozicemi a její projev je fádní, nevýrazný i obsahově prázdný. Ztratila svoji svěžest i osobitost. Když už se chtěla vydat tímto směrem, možná s takovouhle deskou měla ještě chvíli počkat, než více uzraje jako zpěvačka. Hudební pozadí je decentní, jemné, ale Janin hlas je místy až nepříjemně ukňouraný, ostrý a rozhodně ne tak něžný, jak by si asi zpěvačka přála. Mám pocit, že si album rozhodně nezaslouží tolik povyku, kolik vyvolalo. Na to je až příliš obyčejné.

---

Album: Jana Kirschner - Shine
Průměrné hodnocení: 7,3/10
Celkový čas: 44:10
Skladby: Another Day, Shine, River, Sun, Where Did You Go, Simple Song, Special, I Can't Go, Sometimes, Bride Song, Finally