Teď je dost populární tenhle vtip: "Jak nejlíp sbalit holku? Říct jí, kde se může pořádně vykadit." Ty dvě holky zavřené spolu na mobilním záchodku to měly krapet jinak: "Tak, teď si vem tyhle dva prsty a strč si je co nejvíc do krku. Pořádně si je tam strč. Slyšíš?! Nebude ti dobře, jestli se nevybleješ. Strč si je tam!" A takových "žánrových" obrázků bude plný asi každý lokální Majáles. Vždyť jde o oslavu. Oslavu bytí studentem. Oslavu spojenou s hudbou, tancem, jídlem, pitím, no a koneckonců i tím zvracením.

Jo, jo, jo, jo, jo, jo! Konečně někde někdo dostal rozum: pořadatelé Majálesu svolili ku kroku nevídanému a rozhodli se nezamezovat studentstvu vnést do areálu vlastní půllitrovou PET láhev s vodou, a dokonce i sváču! Žehnej jim, v co věříš! V kontextu prohlášení, že po loňských oprávněných stížnostech na podrobné osobní prohlídky přišel čas na změnu, zněla sekuriťákova otázka u vstupu "Máte v tom batohu nějaký pití?" jako čirý nesmysl, na který se nedalo odpovědět než "Ne!" Na rozdíl od pražské majálesové zastávky se počasí v Brně moc nevyvedlo. Foukalo i tak dost, rozlehlá plocha starého letiště ve Slatině tento vyhnálov ještě násobila, bylo zamračeno a nakonec (jakkoliv to vypadalo sebenadějněji) i pár těch kapek spadlo.

Brněnský Majáles se taky lišil v přítomnosti konferenciéra, respektive dvou konferenciérů. Těmi byli Tonda Kala, který postavil svoji rádiovou kariéru na vykládání vtipů, a "odpolední kolík" Petr Holík, kterého si možná budou pamatovat i ti, co koukali jedněch pár měsíců na televizi. Ač Kalovo upozorňování na koncert "Poz it" vyluzovalo široké úsměvy (Krokodýl je zkrátka jinde), bylo toto moderování vítaným hlasovým rozvrhem, který doplňoval line-up vyvěšený (poučení z Prahy?) na několika místech areálu. Ničím jiným vlastně být nemohlo.

K věci - k hudbě. Asi nemá smysl se nějak obšírněji zmiňovat o dvou pódiích a jednom stanu, které nabízely žánrově pestrou hudební směsici. Jen pro rejpaly je tu tak věta, že se reportáž opravdu nemůže věnovat všem, co na Majálesu vystoupili, a že i z tohoto výběru se nakonec udělal výběr, aby to mělo švih. Začněme tedy náš majálesový příběh bezpochyby jedním z nejrozjetějších úterních vystoupení - úterním koncertem slovenských Polemic - tak, jak jej postřehnul kolega Dobiáš: Už první minuty byly jasnou předzvěstí pěkně bouřlivého koncertu. Mnohačetný dav pod jejich taktovkou hopsal jako o život a i přes zataženou oblohu a ojedinělé kapky deště se nechal unášet na vlnách prosluněné hudby. Brněnský Majáles tak prožil to bezva skantidepresivum. Bez vedlejších účinků. (Martin Dobiáš)

Má pravdu, ten chlapec. Následující Dan Bárta & Illustratosphere připomínali zmíněnou prosluněnost jen díky podivně nastavené expozici na kameře, která zprostředkovávala projekce, které vytvářely dojem velmi slunečného počasí. Poslední záblesky slunce vnesli ten den na letištní plochu Tata Bojs, a to hlavně díky veteránské písničce "Jaro", kterou se rozhodli zpestřit svůj koncert. Na jejich vystoupení byly netradiční ještě "kostýmy". Čtyřka hrála v tričkách s vítězným námětem soutěže "Tričko pro Tata Bojs". Minimalistické "Kluci?" zaslouží respekt a potlesk a pojďme dál. Pojďme na konec. Němečtí Oomph! a příspěvek kolegyně Macháčkové:

Na stage postupně nastoupili bubeník a basák z doprovodné kapely, kytarista Flux a klávesák/kytarista Crap, odění v černých hábitech. Zpěvák Dero vyběhl brzy po nich na pódium v bílé kazajce, ve které prý vystupuje pokaždé, a Oomph! spustili "Träumst du". Dero vyniká silným hlasem, což však zrovna při úvodní písni nemohl moc využít kvůli nevyrovnanému zvuku. Zanedlouho si s tím ale zvukaři poradili a jeho hlas byl nakonec slyšet nejvíc z celé kapely (a nejvíc pak, když zpíval a cappella zcela nerockového Sinatru a podobné vály,; třeba "Singing In The Rain" - pozn. DV). Koncert Oomph! byl od začátku do konce nabitý energií a už od první písně kapela šlapala hodně solidně. Dero celkem třikrát skočil mezi publikum a v kotli to vřelo. Pravda, tam se samozřejmě vyskytoval český fanclub, který znal texty největších hitů. Při "Augen auf" a "Gott ist ein Popstar" zarytí fanoušci málem přepadali přes zábradlí. Ale po koncertech Oomph! na Majálesech je jasné, že počet jejich českých příznivců se bude zvětšovat. (Zuzka Macháčková)

Druhý den stálo rozhodně za to prozkoumat stan. Nejen proto, že venku byla ještě větší kosa než v úterý, ale hlavně proto, že nabízel to svěžejší a čerstvější z celého majálesového line-upu a v každém případě možnost prozkoumat československou hiphopovou scénu (jistě lepší než Modrá žiara?) a světový drum'n'bass k tomu. Naše vyprávění začíná v okamžiku, kdy Vec končí svoje vystoupení slovy: "Docela dobrý koncert to bol." Vystřídán úderkou Kontrafakt, kteří ukázali, že hranice mezi nehvězdnými manýry, hvězdnými manýry a hulvátstvím je velmi tenká. Ve srovnání s jejich "pičováním" znělo Orionovo občasné "Můžu POPROSIT mikrofon trošku víc do odposlechu?" během následného koncertu PSH jako balzám pro uši. Jo, PSH byli hodně dobří, jejich hudba nepostrádá nápad a texty, byť mají "svá specifická pravidla", vlastně taky ne. Tradiční odliv rovných kšitlů přišel s "alternativou" WWW. Kdo v ne zcela doladěných mikrofonech postřehl kus textu, musel dát za pravdu všem, co říkají, že v těchhle vážně něco je.

To už se ale pomalu začala kypřit půda pro finále. Prvním hnojičem se stal DJ Five, který chtěl postupně budovat atmošku - Penery prokládal Beckem i vykopávkami typu "Tom's Diner" Suzanne Vegy a spěl k d'n'b závěru. Žel mu nikdo neřekl, že i Koogi bude chtít pauzu, takže ten poslední, již ryze drumíkový track vyšel naprázdno, neb byl utnut přestávkou. Přestávkou, po které následovala nefalšovaná party. Koogi při svém setu myslel i na ty, co mají rádi melodie (a vážně zazněl Michael Jackson!), takže když přišly hlavní hvězdy, bylo publikum už v ráži. Hlavními hvězdami se myslí dvojka LTJ Bukem a MC Conrad. DJ a MC znamená přesně to, co si člověk myslí, že znamená - veskrze instrumentální skladby doplněné hláškami. Party graduje, ale čas je neúprosný - je třeba konečně opustit stan. Leč nepředbíhejme...

Ještě před tím se totiž sluší vypíchnout aspoň něco z hlavních pódií. Nechť o vybraných kouscích (Dog Eat Dog, Kryštof, IAMX) promluví kolega Sedláček: Teprve něco po sedmé hodině večerní zalily areál první sluneční paprsky. Tou dobou už se u druhého, od vstupu vzdálenějšího pódia odehrávala nefalšovaná crossoverová veselice. Američtí Dog Eat Dog, kteří se vždy pohybovali mezi hradbami vystavěnými z kombinace punku, rocku a rapu, se ujali své zhruba hoďky a půl ve stylu "Homo homini lupus". Každým předvedeným kusem potvrzovali pozici černého majálesového koně, přičemž nejvíce rukou či nohou směřujících k nebi bylo k vidění při peckách z desky "Play Games", která svého času udávala punk-rockerům směr. Kromě zapařeného kotle se očividně bavili i sami muzikanti. Výkřiků typu "Brno, I love you!" bylo na můj vkus až moc, ale zase nejde tvrdit, že by nebyly upřímné.

Na ty, kteří se dokázali ke konci toho běsnění vytrhnout z čím dál výš skákajícího davu, čekalo na prvním pódiu mírné ochlazení, které dorazilo na Černovickou terasu v podobě ostravsko-havířovských Kryštof. Po nové desce, náročném turné k ní a třech Andělech toho zřejmě mají pánové až po krk. Jinak si těžko vysvětlit, že jindy živá a přátelsky uvolněná atmosféra kryštofích show se mávnutím proutku proměnila v místy až křečovitou povinnost. Jistě, Krajčovy "lidovky" si s úsměvem na tváři a svařákem v ruce odzpívali všichni přítomní, ale dojmu jisté přesycenosti musely podlehnout obě strany ringu.

Definitivní tečku za majálesovým veselím učinil projekt IAMX, v Česku už zdomácnělý. Permanentně nevyřáděný Chris Corner, navlečený do jednoho ze svých přiléhavých kostýmků, s pérem a kloboukem na hlavě (vypadal rockokově - pozn. DV), představil Brnu své extravagantní elektronické vize a nutno dodat, že mu je všichni hltali od začátku do konce. V rámci předchozích koncertů šlo sice o těžký standard, ale přesto byl udivující počet lidských hrdel, která se spolu s Chrisem rozhodla ukázat hlasivkám, zač je toho loket. Brněnský pěvecký sbor o sobě dal vědět především při vypalovačkách "President", "The Negative Sex" či živě již tradičně zabírající "Nightlife". Pak ještě jeden přídavek, plivanec, buřta do ruky a adios.

Line-up letošního Majálesu, jakkoliv úderně zněl, nebyl obecně zrovna dvakrát hot'n'fresh. Což neznamená, že si takoví Dog Eat Dog nenajdou početné festivalové publikum i v roce 2007, leč aktuální trendy jsou aktuální trendy a na jejich reflexi zde budou jiné festivaly. Nebo taky takhle: heslo "Chceš udělat dobrej fesťák, na kterej přijdou lidi? Pozvi Bártu, Wohnout, Kryštof, Sunshine a (příště?) Divokýho Billa, a máš vystaráno!" prostě platí, ať se to komu líbí, nebo nelíbí. Majáles je značkou. Akcí organizačně zmáknutou a v mnoha ohledech minimálně uspokojivou. A návštěvníci dávali svou spokojenost najevo tak mocně, že si Brno vyslechlo mnoho chvály (chválili Skyline, Post-It, Dog Eat Dog, Transglobal Underground, Kryštof a snad i Clawfinger, kteří zde po vřelém přijetí v Praze natočili živý videoklip). Dobře všem tak.

Pár rad péeskem: Děcka, fakt se pořádně oblečte, bez prdele. Úsměvy směrem k vaší zimní bundě brzy vystřídají závistivé pohledy. Z těch bramboráků, co jsou 100 g za skvělých čtrnáct kaček, neváží 100 g jediný, počítejte minimálně s trojnásobkem. A, prosím, močte jen na místech k tomu určených, nekuřte, nepijte a bavte se.

Majáles, Staré letiště, Brno, 8.-9.5.2007

Fotogalerie: