Než jsme vyrazili za Maroon 5 do Německa, stihli jsme v pražské pobočce vydavatelství Universal malý trénink. Přesněji řečeno jsme si tam párkrát poslechli nový singl "Makes Me Wonder" z chystané placky "It Won't Be Soon Before Long", která vyjde v druhé polovině května. Příprava to sice byla krátká, ale dostatečná, a tak jsme mohli do Mnichova vyrazit celkem v klidu. Cesta probíhala bez komplikací, i počasí přálo. Tamní koncert se konal v malé hale Georg Elser Hallen, která byla zhruba o polovinu delší než pražská Akropole (odhadem) a oficiální web kapely hlásil, že ten večer bylo vyprodáno. Co bylo lehce zarážející, byla omladina stojící frontu před vchodem do Georg Elser Hallen, a to víc jak hodinu a půl před zahájením show...

Na povrch se tak vyhrabaly vzpomínky na report z koncertu německé něco jako skupiny Tokio Hotel. Naštěstí při samotném vystoupení Maroon 5 se generační rozdíl přeci jen vyrovnal a mohl jsem v klidu sledovat, co se děje; ne jen přemýšlet, čím to je, že jsem za starouše. Sál (halu to připomínalo jen díky původní industriální stavbě) svým designem evokoval vesmír a ufony, stěnách totiž zdobily malby držící se tohoto tématu. Jinak převládal odstín černé, takové tmavé doupě to je. Zvukař i osvětlovač (plus jeho pomocníci na vyvýšeném patře, ti ovládali bodová světla) byli již od osmé nachystáni a netrpělivým a natěšeným fanynkám pouštěli hudební kulisu, která sestávala z mnoha velmi různorodých "položek" a vůbec nekorespondovala s tím, co posléze hrála ona sympatická partička.

Když zhruba čtvrthodiny po osmé pohasla světla, ozval se jekot dívek z prvních řad. Byl čas na "Harder To Breathe", otvírák desky "Songs About Jane". Adam Levine živě sice pěl celkem obstojně, k nemalému překvapení ho však nechávaly zcela chladným toužebně vztyčené ruce. Přišlo mi, že nedokázal (možná ani nechtěl) plně využít potenciálu, který fanouškové připravili; komunikační rukavice pohozená návštěvníky zůstala na zemi. Bez problému si je ale procvičil ve zpěvu v "Sunday Morning", jenže to bylo na dlouhou dobu vše. Z chystané novinky zazněly celkem čtyři písničky. Třeba hned zkraje pilotní singl "Makes Me Wonder", mnohem větší hitový potenciál má ale pecka "Don't Go Home Without You", ve které Levine lehce imitoval vokální styl Stevieho Wondera. Z projevu bylo patrné, že kapela je sehraná, místy dokonce jamovala, snad aby natáhla čas, chvílemi to však byla nuda, chyběl nějaký náboj, postrádal jsem tah na branku.

Jakési změny se odehrály až při hitech "She Will Be Loved" a hlavně "This Love". To se děly docela velké věci. V úvodu "This Love", kdy Adam zpíval jen za doprovodu kláves, převzalo kompletně iniciativu publikum a odzpívalo místo něj celý refrén - Maroon 5 stáli jako omráčeni, takovou reakci nečekali. Povedený konec s vynikajícími kytarovými riffy měl také uzavírák "Sweetest Goodbye". Ale to už bylo vše, co tahle parta nabídla. Nebyl to vyloženě špatný promo večírek k nové desce, ale pod pojmem "zcela jedinečný" (koncert v Německu), jak se psalo na lístku, jsem si představoval něco, z čeho si odnesu mnohem živelnější zážitek. Takhle to bylo místy fajn, podupával jsem si a užíval atmosféru, jenže to neplatilo po celou dobu zhruba sedmdesát minut trvajícího vystoupení. Přesto dávám Maroon 5 do budoucna ještě šanci...

Setlist koncertu: Harder To Breathe, Sunday Morning, Makes Me Wonder, If I Never See Your Face Again, The Sun, Shiver, Secret, She Will Be Loved, Can't Stop, Won't Go Home Home Without You, This Love; encore: Not Coming Home, Sweetest Goodbye

Maroon 5, Georg Elser Hallen, Mnichov, Německo, 28.4.2007