Andrew ("endrjů") s Karlem ("karlem") jsou možná i kamarádi do deště, každopádně jsou to fanoušci největší. Fanoušci skupiny November 2nd tak velcí, že už je zpěvačka Saša Langošová pozná v davu, a může jim tak věnovat píseň s osobním mrknutím. V brněnském klubu Favál to ve čtvrtek měla trochu lehčí, tedy co se týče hledání Andrewa a Karla mezi ostatními. To "mezi ostatními" totiž čítalo asi čtyřicet lidí. Ale lidí (z většiny mužů ve věku buď kolem dvaceti, nebo kolem čtyřiceti let) zprvu ospalých, ke konci však minimálně vstřícných a spokojených. "Jste báječní," řekla hubeňoučká rusovláska během večera asi třikrát a na konci dodala: "Je vidět, že nezáleží na kvantitě, ale kvalitě."

Pětatřicet minut (kontext) a přišly první úsměvy. Na pódium totiž naklusala brněnská pětka GronKjor. Proč úsměvy? Protože na webu Faválu se psalo, že zvuk skupiny je během let čím dál tvrdší, ale protože tahle čím dál tvrdší skupina pak na stagei vypadala jako táborový příležitostný band složený z oddílových vedoucích, praktikantů a kuchaře (to není posměch, to je popis): žádné patky, žádný gel, žádné konverzy. Kotlety, ježky a Hudy-móda těchto Mirků Dušínů, kteří se v závěru setu představili jako ten, ten, ten, ten a já, tak byly v ostrém kontrastu s tvrdou rockovou muzikou, která byla načichlá Nirvanou i Linkin Park zároveň. Velkou devizou GronKjor je sehranost a snad i humorné neurotické trhy hlavou zpěváka, které ve čtvrtek večer vyrovnávaly lehce falešný a málo výrazný zpěv a absenci charakteristické image - jak zvukové a aranžérské, tak zmíněné vizuální.

"Lidi, pojďte blíž," hlesla lehce nesměle Saša Langošová směrem za zvukaře, když se krátce po desáté "donazvučila" i se zbývajícími třemi kolegy z November 2nd. A lidi šli. A Saša měla radost a měla ji čím dál větší, což už ostatně potvrdil citát ze začátku této reportáže. Potvrdily se také předpoklady, že "Novembři" budou hrát písně jak z debutu "Midnight Desert", tak z jeho nástupce "Little Miss Behavin' And The Troublemakers". Hned zkraje totiž do čtyřicítky fandů kvalitního pop-rocku s příměsí blues a country napálili "Tomcat Blues", snad nejlepší věc, co kdy udělali. Z debutové desky zazněly také třeba "Autumn", "Get No Sleep" nebo hitovka "Cut Up". Druhé album přehrála čtyřka prakticky celé a navrch přidala i cover od Counting Crows.

Během koncertu bylo poutavé sledovat tři věci: první byl naprosto bezchybný a sebejistý Sašin zpěv, a to i ve chvíli, kdy při "Who Do You Think You Are?" odložila kytaru a divoce skákala po pódiu jako kdejaký MC. Druhou výraznou věcí byl gradující zájem publika. To se z obecné ospalosti během večera proměnilo na do rytmu se kývající, ve výjimečných případech i skákající, na samém konci, před půl dvanáctou, kdy Saša při přídavku zůstala na pódiu sama jen s akustickou kytarou, i blaženě snící. Třetím poutačem pohledů byla osvětlovačova neobvyklá (dočasná, ale přesto) záliba v červeném světle, která ale jen potvrzovala, že hudba může mít barvu.

Čtvrteční večer v brněnském Favále nepřinesl žádné ohromující překvapení, nic, kvůli čemu by se musely přepisovat hudební kroniky. Čtvrteční večer přinesl hrstce fanoušků příjemné muziky přesně to, na co přišli. Ta jiskra přeskočila nejen v případě Andrewa a Karla.

November 2nd, GronKjor, Favál, Brno, 19.4.2007

Fotogalerie: