Když před dvaceti lety slavil "Otec rock'n'rollu" svoje šedesáté narozeniny, kytarista Keith Richards se rozhodl uspořádat na jeho počest koncert. Spojil své síly s Ericem Claptonem, Robertem Crayem, Lindou Ronstadt, Ettou James i Julianem Lennonem. Všichni se pak sešli společně s Chuckem Berrym (myspace.com) na prknech divadla Fox v St. Louis, aby zahráli všechny jeho nesmrtelné písničky. To vše bylo patřičně zaznamenáno. Když v loňském roce oslavil Mistr své osmdesátiny, žádný koncert se nekonal. Posbíraly se však archivní záběry, vyčistil se zvuk a obraz dvacet let starého filmu o narozeninové oslavě a vyzpovídalo se několik Berryho současníků i mladších muzikantů, které v mnohém ovlivnil. Z nahromaděného materiálu se pak vytvořil téměř čtyřhodinový dokument o téhle velkolepé osobnosti, bez které by nebyl rock'n'roll tím, čím je.

Celá podívaná je rozdělena na dva disky. Ten první je podstatně obsáhlejší. Na úvod zazní z úst Johna Lennona slavná průpovídka: "Až budete chtít pojmenovat rock'n'roll jinak, nazvěte ho Chuck Berry!" Celým diskem se táhnou komentáře k přípravám koncertu, kterým pak film vrcholí, i retrospektivní pohled na celou Berryho dosavadní hudební kariéru. Společně se svými současníky Jerrym Lee Lewisem, Little Richardem i Bo Diddleyem Chuck Berry rozvášněně vzpomíná na staré doby, kdy hitparádám vévodil ryzí rock'n'roll. The Everly Brothers i Roy Orbison popisují, co pro ně Mistr znamená jako hudebník i bavič. Bruce Springsteen se obdivně zamýšlí nad tím, jak moc jej Berry ovlivnil, a Keith Richards vysvětluje, proč se rozhodl koncert uspořádat.

Veškeré povídání, kterého je na můj vkus možná až moc, je doplněno o četné ukázky z koncertu. Na jevišti pulsuje nesmírná energie a panuje naprostá symbióza. Ačkoliv vedle sebe vystupují velké osobnosti, nikdo na sebe nestrhává přehnanou pozornost. Jen oslavenec si po právu neodpustí trochu teatrálnější chování. Raritou je jistě záznam vystoupení Chucka Berryho s Johnem Lennonem, který patřil k jeho velkým obdivovatelům.

Druhý disk je výrazně kratší a točí se okolo příprav koncertu a především pak bezprostředního jamu všech muzikantů, kteří spolu zkoušejí na chystaný večer. Jejich odlehčený dýchánek se nese v nekonečných bluesrockových improvizacích na téma klasických skladeb. Táhlé, hutné melodie přecházejí ve svižnější a naopak. Mezi muzikanty to patřičně jiskří, všichni se vezou na jedné vlně a domlouvají se pouze skrze své nástroje. Vrcholem je pak bezesporu energická skladba "Hoochie Coochie Gal". Jednotlivé úseky tohohle soukromého večírku jsou, dalo by se říci bohužel, prokládány postřehy režiséra Hackforda i jiných zúčastněných.

To vše a ještě o trochu víc si můžete vychutnat s krásným obrazem i zvukem (DD 2.0, DD 5.1 a DTS). "Ať žije rock'n'roll" je uctivou poctou významnému hudebníkovi. Ukazuje jej jako nesmírně vitálního a silného chlapíka, který hýří originálními nápady stejně tak jako smyslem pro humor.