Jeho vlastní písničky Krise Kristoffersona v České republice (potažmo Československu) předběhly o hezkou řádku let. Zpívali je tu ti nejlepší z nejlepších, mezi které Michal Tučný, Pavel Bobek či Greenhorns bezesporu patří. Ve čtvrtek 8. března konečně své největší hity v Česku dostihl i sám zpěvák a jejich autor.

Měl jsem trošku obavy, kolik lidí si přijde nakonec poslechnout Krise Kristoffersona. Avšak davy, které se valily do pražského Kongresového centra, stejně jako davy u šaten, jakékoliv pochyby rozprášily. Navíc kdo čekal, že se přijdou podívat jen starší ročníky, ten se taky mýlil - v podstatě vyjma nejmladší generace nechyběla snad žádná věková kategorie. Do sálu společně proudili přestárlí trampové ve stenstonech, pánové v sakách, slečny v blůzách i důchodci. Ti všichni se v osm hodin pohodlně usadili do křesel a čekali na slavného obyvatele Country Music Hall Of Fame, jehož dosud mohli pravidelně vídat jen na plátnech kin (třeba ve filmech "Blade" nebo "Planeta opic").

Zhruba deset minut po osmé hodině se rozhrnula opona a Kris Kristofferson vstoupil na velké jeviště potemnělého sálu. Došel k osamělému mikrofonu, jenž doplňoval pouze malý pultík, připojil si kytaru a prostě spustil první písničku - "Shipwrecked In The 80's". Sám přišel a sám také celý koncert zůstal. Žádné další nástroje, žádné podpůrné vokály, zkrátka jen on sám, jeho jediná kytara a foukací harmonika. Pražský koncert byl součástí evropského turné k desce "This Old Road", ze které představil velkou část písniček. Samozřejmě by ale jen z těch celý koncert neposkládal, takže se dostalo i na starší věci: na ty méně známé a pochopitelně i na největší hity jako "Me And Bobby McGee", která zazněla hned v úvodu. V něm ostatně Kristofferson zažertoval na svůj filmařský účet, když vzpomenul na druhý díl trilogie "Blade": "Když jsem byl naposled v Praze, byl jsem tu jako upír." Poté sáhl do strun a zahrál další písničku.

Publikum sice jeho nejnovější věci moc neznalo, ale přesto každou písničku náležitě ocenilo. Ovšem ve chvíli, kdy se rozezněly první tóny hitů typu "Help Me Make It Through The Night", publikum evidentně "ožilo". Sám zpěvák občas některou pecku doprovodil kratším proslovem, z nichž bylo poznat, že zrovna velkým patriotem není: asi nejlépe pobavily narážky na angličtinu Američanů. Naopak bylo zřejmé, jak hluboký vztah má k rodině - často o ní mluvil a písničky "The Heart" a novinku "From Here To Forever" věnoval svému otci, respektive svým dětem.

Koncert příjemně plynul, poklidnou atmosféru doplňovalo přiměřené nasvícení pódia, které se jen zřídkakdy měnilo. To vše platilo až do chvíle, kdy začala čtvrthodinová přestávka, kterou sice Kristofferson dopředu ohlásil, ale již pořadatelé nezvládli. Po "Loving Her Was Easier" totiž Kris Kristofferson z pódia odešel se slovy "good night", avšak světla v sále zůstala potemnělá. Obecenstvo tudíž nevědělo, co se děje, jestli má zpěváka vytleskávat, nebo odejít na sodovku. Jak Kristofferson odešel, tak nečekaně přišel a začal opět hrát. Poslední diváci se do hlediště vraceli ale až s koncem "první" písničky.

Musím se přiznat, že jsem nikdy nezažil podobně zvláštní koncert, jako byl právě tento. Kris Kristofferson od počátku nepůsobil moc jistě, a to jak při zpěvu, tak ve hře na kytaru. V průběhu vystoupení se to zlepšilo, ale i tak je zřejmé, že tenhle člověk sice umí napsat výbornou písničku, ale neumí ji pořádně ani zazpívat, ani zahrát. Přesto jeho show byla jednou z nejzajímavějších, které jsem měl možnost vidět. Kristoffersonova síla je v celkovém podání, jeho spjatost s jednotlivými písničkami je při koncertech takřka hmatatelná, jako by je přímo na pódiu prožíval. I přes svou nedokonalost probouzí umělcův zpěv v člověku ty nejniternější pocity; jeho hudba se už dávno nepřekrývá s tím, co dnes nazýváme country. Je to spíše takové countryové písničkářství s jemnou dávkou bluegrass. S trochou nadsázky bych si to dovolil nazvat moderním trubadúrstvím.

Atmosféra pražského koncertu byla ještě umocněna tím, v jakém prostředí se nacházel. Zkuste se si představit pódium, kam se normálně vejde pohodlně filharmonie, na němž stojí jako kůl v plotě jediný člověk a zpívá "Sunday Mornin' Comin' Down". Je to velmi zvláštní pohled. To vše bylo pro mě osobně podtrženo ještě tím, že coby novinář jsem byl usazen na balkon a na vše se díval z "ptačí perspektivy". Tenhle obraz mi asi nikdy nevymizí z paměti a dovolím si tvrdit, že nejen mně. Když po "Love Is The Way" opouštěl Kristofferson podruhé pódium, strhl se v sále velký potlesk. Kristofferson na sebe nenechal dlouho čekat a přidal ještě tři písničky, které si společně s lidmi řádně vychutnal. Část obecenstva nevydržela na místě a shlukla se přímo u pódia. Když potom hudebník dozpíval poslední písničku, došel si s nimi potřást rukou a po dlouhé děkovačce odešel do zákulisí jako zpěvák, který má lidem stále co říct.

Setlist koncertu:
Shipwrecked In The 80's
Darby's Castle
Me And Bobby McGee
Best Of All Possible Worlds
In The News
Here Comes The Rainbow Again
They Killed Him
Help Me Make It Through The Night
Casey's Last Ride
Nobody Wins
The Heart
From Here To Forever
The Hero
Loving Her Was Easier

Přestávka
Billy Dee
Come Sundown
Just The Other Side Of Nowhere
Jody And The Kid
The Pilgrim - Chapter 33
To Beat The Devil
The Last Thing To Go
Chase The Feeling
Pillgrim' Progress
This Old Road
The Promise
Final Attraction
Sunday Mornin' Comin' Down
Silver Tongued Devil And I
For The Good Times
Love Is The Way

Přídavky
A Moment Of Forever
Don't Let The Bastards Get You Down
Please Don’t Tell Me How The Story Ends

Kris Kristofferson, Kongresové centrum, Praha, 8.3.2007

Fotogalerie: