Tracey Thorn je do jisté míry výjimečnou postavou hudebního showbusinessu. Přestože velmi dlouho tvořila (a věřme, že i nadále bude tvořit) nedílnou součást úspěšného dua Everything But The Girl, nepatří zrovna mezi lvice salónů a moc se na veřejnosti neukazuje. Ale když už se někdy někde objeví nebo jen hostuje některému z kolegů na albu, je to vždy nějakým způsobem zvláštní. Když pánbůh dával lidem do vínku, soustředil se u Tracey především na hrdlo a nadání pro hudbu. To, že není potřeba svůj um stále schovávat za projekt EBTG, se Tracey rozhodla ukázat na novinkové desce "Out Of The Woods".

Když jsem viděl poprvé obal desky a přečetl název, domníval jsem se, že tohle album nebude mít žádný koncept a bude to jakýsi experiment, popřípadě splněné přání této dámy. Vedle jak ta jedle! Tahle deska nejen že má koncept, ale je v mých očích domyšlena do posledního detailu. První píseň "Here It Comes Again" ještě nedovoluje Tracey ukázat, co všechno v ní je (dost připomíná Enyu v počátcích její kariéry), ale i přesto je svou křehkostí jednou z nejlepších z desky. Je třeba připomenout, že Tracey je autorkou všech textů, o hudbu, celkové aranžmá a následné finální míchání se postaral jeden z nejlepších DJů a remixérů současnosti Ewan Pearson. Toho můžeme znát z remixů pro Goldfrapp, The Chemical Brothers, Mobyho nebo nejnověji i pro Pet Shop Boys. Jistě, asi nejde úlohy remixéra a producenta spravedlivě srovnat, ale pokud máte rádi Ewanovy remixy, tuhle desku prostě budete milovat.

Dá se říci, že pokud bychom měli být spravedliví, patří minimálně třetina zásluhy na výsledku desky "Out Of The Woods" právě jemu. Chytlavý pilotní singl "It's All True" dává jasně najevo, že deska bude tanečně laděna, ale že k tomu bude i tak výborně poslouchatelná, to asi čekal jen málokdo. Jistě z desky nevyjde mnoho singlových hitů, neb se v mnoha případech nejedná o písně na první poslech. Ale při druhém a třetím poslechu prostě nejde nepodupávat do rytmu "Get Around To It" nebo "Grand Canyon". Na druhou stranu Tracey velmi zvláštně krásný a malým předkusem ověnčený hlas asi úplně nejlépe vyzní v baladách "Hands Up To The Ceiling" a "By Picadilly Station I Sat Down And Wept", které Tracey chytře nezařadila na konec desky (jako to dělá většina umělců), ale spravedlivě rozložila. Osobně mi nejvíce sedí poslední píseň desky "Raise The Roof", kterou pasuji na další singl.

Tracey na novém albu s Ewanem pracovala téměř rok. Když už byl materiál hotov, zavřela se s ním do jednoho malého studia na okraji Berlína a desku během tří týdnů natočila. Slyšel jsem dopředu mnoho reakcí, které vydání "Out Of The Woods" považovaly za obrovský risk, ale jak se říká: riskovat se musí. A v případě tohoto alba se to více než vyplatilo.