Nebýt vyléčené rakoviny Ladi Kerndla, je velice pravděpodobné, že by se na naší hudební scéně tento zpěvák neprosadil, nebo alespoň ne v takové míře. Ale cesty osudu jsou někdy pěkně zamotané, a tak se Laďa Kerndl stal u nás předním představitelem swingu. Díky několika společným albům se postupem doby prosadila i jeho dcera Tereza, která se přes působení v Black Milk dopracovala až k sólové kariéře. Během nahrávání svého debutu "Orchidej" si našla chvíli času, aby si střihla několik písniček na novém otcově albu. To dostalo název "Symphony & Evergreens".

Jak je již z názvu desky patrné, jedná se o album standardů (teď mě tak napadá, jestli Laďa Kerndl vydal někdy něco jiného), a to převážně swingových. Na nahrávání si navíc přizval Zlínskou filharmonii Bohuslava Martinů, což je trošku nebezpečné. Swing v podání takového tělesa může zpěváka lehce strhnout k něčemu, co se velmi blíží naprostému kýči. A ani Laďa Kerndl se tomuto neubránil. Je to obzvláště slyšet u těch nejvíce profláknutých kousků, jako je "My Way" nebo "Yesterday", ale i u těch o něco méně známých jako "Sophisticated Lady". Nechci se nějak dotknout Zlínské filharmonie, určitě to je velice kvalitní hudební těleso, ovšem občas jejich podání zní jako "Hybšův orchestr hraje...". Na druhou stranu některé písničky dostaly naopak v orchestrálním podání nový rozměr, a pokud to s ním Laďa Kerndl nepřehání, pak je v nich i poznat jeho cit pro tento styl.

Pořád ale ještě nepadlo ani slovo o dceři Tereze. Ono je to tím, že její podíl na desce není až tolik výrazný. Sólově si dala dva kousky a je v nich zkrátka poznat, že je orientovaná trošku jiným hudebním směrem, respektive že ještě do téhle hudby dostatečně nedospěla. Kdo by se těšil na spolupráci zralosti a dravého mládí, toho potěší "Symphony & Evergreens" pouze jednou - prostřednictvím "Somewhere", přičemž je to velká škoda. Tahle písnička patří k tomu lepšímu na desce a právě svými kontrasty je schopná zaujmout. Nakonec se musím zmínit ještě o jednom neduhu desky, tedy bookletu. "Yesterday" opravdu nenapsal John Lenon dokonce ani John Lennon, ale Paul McCartney... A podobných překlepů v něm lze najít vedle fotek z vily Tugendhat ještě několik.

Podobnými deskami, jako je "Symphony & Evergreens", Laďa Kerndl prakticky nic neriskuje. Všechny tyhle písničky jsou ověřeny desetiletími, lidi je znají a jeho podání je svým způsobem tradiční. Album tedy nemá prakticky žádný umělecký přínos, ale jako podkres k večeři při svíčkách jej lze použít. A znovu musím zopakovat - velká škoda nevyužitých příležitostí bližší a hlavně přímé konfrontace s dcerou Terezou.